Je v pořádku, nebýt v pořádku! Snaha o stále pozitivní mysl lidem škodí víc než nějaký ten splín
Pozitivní myšlení jako koncept – a tedy určitá snaha např. nepropadat panice a snažit se k věcem, které není v naší moci změnit, přistupovat s určitým klidem – je nepochybně kvalitním mechanismem zvládání stresu a nepříjemných situací. Na druhou stranu ale v extrémní podobě tzv. toxické pozitivity se pozitivní myšlení projevuje jako jediný možný způsob, jak se vypořádat s problémy, a to při totálním přehlédnutí všeho špatného. Lidé v podstatě jako by se urputně snažili všechny negativní emoční zážitky podceňovat a ty pozitivní naopak přeceňovat. „Toxická pozitivita je předpoklad – ať už váš nebo druhých – že navzdory emoční bolesti nebo obtížné situaci by měl člověk stále volit k problému pozitivní přístup,“ popisuje pak přímo klinická psycholožka Jaime Zuckerman.
Co s přebytečnou zmrzlinou?
Možná, že negativní dopady příliš pozitivního přístupu, jsou v abstraktní rovině špatně uchopitelné. Ovšem pro příklady není podle psycholožky Natalie Datillo chodit daleko. „Přemýšlejte o tom, že jste dostali ne dva, ani tři, ale třeba třicet kopečků zmrzliny. Je to možná skvělá představa, která vás v první chvíli potěší, ale pak zjistíte, že sníst všechnu tu báječnou zmrzlinu není ve vašich silách. A nakonec vám bude jen špatně od žaludku. Nebo si představte, že všechnu tu skvělou přebytečnou zmrzlinu cpete někomu, kdo na zmrzlinu vůbec nemá chuť – určitě ho to taky nepotěší,“ popisuje.
Pokud tedy k mixu tvořenému současnou neveselou situací, kdy stále více lidí trpí úzkostmi, depresemi a dalšími problémy s duševním zdravím, připočítáte ještě toxickou pozitivitu, jen tím paradoxně zvýšíte příliv negativních emocí. Lidé pak právě snahou o to, nic moc si nepouštět k tělu a myslet pozitivně, ztrácí schopnost řešit přicházející problémy tak, jak by „zdravě“ měli.
Nic není v pořádku!
„Je to v pořádku“, „bude to v pořádku,“ to jsou ty zdaleka nejčastější fráze, které jako by měly člověka přesvědčit, že ve skutečnosti žádný problém, který je třeba řešit, neexistuje. Lidé se tak vlastně připravují také o možnost vůbec se nad obtížemi více zamyslet. Přesto je snaha myslet pozitivně ve společnosti stále více zakořeněná. „Je to vlastně atraktivní chování, díky němuž lidé vypadají lépe a jsou oblíbenější, existuje docela velká spousta důvodů, proč se lidé snaží být pozitivní,“ popisuje profesorka psychologie Stephanie Preston, která se zaměřuje na problematiku projevování emocí, empatii a altruismus.
Samozřejmě není třeba mít výhrady proti lidem, kteří skutečně umění pozitivity zvládají a adekvátně jej uplatňují. Ovšem toxická pozitivita jako by mnohé nutila k pozitivním reakcím v situacích, kdy to skutečně není přirozené, nebo žádoucí – a nastalý problém je třeba řešit a ne nad ním jen s úsměvem (a okřídlenou větou, že všechno bude fajn) mávnout rukou. Toxická pozitivita ale nepříjemně vstupuje do života i lidem, kteří tento přístup nevyznávají. Ti však mají pocit zahanbení, že na rozdíl od všech těch, kdo jsou v pohodě, cítí bolest, smutek nebo strach. „Mnozí se pak cítí špatně jen proto, že se cítí špatně,“ shrnuje tak Datillo.
Negativní není nutně špatné
Samozřejmě i v případě pozitivního/negativního přístupu k různým životním situacím platí, že extrémní vyhrocení ničemu neprospěje. Ovšem různé formy negativních emocí člověku nejenže zásadně neublíží, ale z dlouhodobého hlediska (a v kontextu dopadů na duševní zdraví) mu naopak prospějí. „Lidé, kteří mají tendenci nehodnotit své pocity a nemyslí na své emoce jako na dobré či špatné, jsou obecně v lepší duševní kondici,“ upřesňuje pak autor studie, která se na vliv negativního a pozitivního přístupu k životu zaměřila. Naopak ti, kdo se za každou cenu snaží být šťastní, jsou nezřídka více nešťastní z toho, že nejsou šťastní tak, jak by si přáli.
Zdroj: Giphy
I negativní pocity totiž mají v našem životě nezastupitelné místo. Pokud se jim ale strategií toxické pozitivity vyhýbáme, vlastně tím veškeré vnitřní nepohodlí odsunujeme na vedlejší kolej a snažíme se jej popřít. Což ve výsledku způsobuje více škody než užitku. Abychom ale byli konkrétní – podle dosavadních vědeckých poznatků vede neschopnost správně zpracovat emoce k mnoha psychickým problémům, jež ústí v poruchy spánku, zvýšené užívání návykových látek, ale také riziko akutní stresové reakce (a chtělo by se po vzoru všech „programově pozitivních“ říci: ne, to jen tak v pořádku nebude…).
Jak být skutečně ok?
Zbavit se toxické pozitivity zahrnuje především akceptování vlastních pocitů, a to i těch, které jsou nepříjemné. Podle neurologických studií dokonce lidem prospívá, pokud své pocity formulují do slov – právě tehdy dochází ke snížení intenzity negativních emocí, jako je smutek, bolest i hněv. Na druhou stranu samozřejmě můžete být i ve stresových situacích pozitivní – zdravá pozitivita se ale týká emocí, které jsou autentické. Byť mohou být protichůdné (např. můžete být sklíčení z toho, že jste přišli o práci, ale zároveň se těšit, že vyzkoušíte něco nového). Základem v obraně proti toxické pozitivitě je ale i kritické myšlení – jedině tak „odhalíte“, že myslet pozitivně za každých okolností prostě a jednoduše není v lidských silách.
