Je v pořádku, nebýt v pořádku! Snaha o stále pozitivní mysl lidem škodí víc než nějaký ten splín

V době, kdy je v centru veškerého dění koronavirus, člověk může mít pocit, že uklidňující fráze jsou nezbytnou součástí pro každodenní fungování. „Všechno bude fajn,“ snažíme se všichni ubezpečovat. Jenže trend „stále pozitivní mysli“ nám vlastně ubližuje mnohem víc, než bychom tušili.

Pozitivní myšlení jako koncept – a tedy určitá snaha např. nepropadat panice a snažit se k věcem, které není v naší moci změnit, přistupovat s určitým klidem – je nepochybně kvalitním mechanismem zvládání stresu a nepříjemných situací. Na druhou stranu ale v extrémní podobě tzv. toxické pozitivity se pozitivní myšlení projevuje jako jediný možný způsob, jak se vypořádat s problémy, a to při totálním přehlédnutí všeho špatného. Lidé v podstatě jako by se urputně snažili všechny negativní emoční zážitky podceňovat a ty pozitivní naopak přeceňovat. „Toxická pozitivita je předpoklad – ať už váš nebo druhých – že navzdory emoční bolesti nebo obtížné situaci by měl člověk stále volit k problému pozitivní přístup,“ popisuje pak přímo klinická psycholožka Jaime Zuckerman.

8 destinací, kde můžete strávit podzim a zimu u moře13. 10. 2020

Co s přebytečnou zmrzlinou?

Možná, že negativní dopady příliš pozitivního přístupu, jsou v abstraktní rovině špatně uchopitelné. Ovšem pro příklady není podle psycholožky Natalie Datillo chodit daleko. „Přemýšlejte o tom, že jste dostali ne dva, ani tři, ale třeba třicet kopečků zmrzliny. Je to možná skvělá představa, která vás v první chvíli potěší, ale pak zjistíte, že sníst všechnu tu báječnou zmrzlinu není ve vašich silách. A nakonec vám bude jen špatně od žaludku. Nebo si představte, že všechnu tu skvělou přebytečnou zmrzlinu cpete někomu, kdo na zmrzlinu vůbec nemá chuť – určitě ho to taky nepotěší,“ popisuje.

Pokud tedy k mixu tvořenému současnou neveselou situací, kdy stále více lidí trpí úzkostmi, depresemi a dalšími problémy s duševním zdravím, připočítáte ještě toxickou pozitivitu, jen tím paradoxně zvýšíte příliv negativních emocí. Lidé pak právě snahou o to, nic moc si nepouštět k tělu a myslet pozitivně, ztrácí schopnost řešit přicházející problémy tak, jak by „zdravě“ měli.

Nic není v pořádku!

„Je to v pořádku“, „bude to v pořádku,“ to jsou ty zdaleka nejčastější fráze, které jako by měly člověka přesvědčit, že ve skutečnosti žádný problém, který je třeba řešit, neexistuje. Lidé se tak vlastně připravují také o možnost vůbec se nad obtížemi více zamyslet. Přesto je snaha myslet pozitivně ve společnosti stále více zakořeněná. „Je to vlastně atraktivní chování, díky němuž lidé vypadají lépe a jsou oblíbenější, existuje docela velká spousta důvodů, proč se lidé snaží být pozitivní,“ popisuje profesorka psychologie Stephanie Preston, která se zaměřuje na problematiku projevování emocí, empatii a altruismus.

Samozřejmě není třeba mít výhrady proti lidem, kteří skutečně umění pozitivity zvládají a adekvátně jej uplatňují. Ovšem toxická pozitivita jako by mnohé nutila k pozitivním reakcím v situacích, kdy to skutečně není přirozené, nebo žádoucí – a nastalý problém je třeba řešit a ne nad ním jen s úsměvem (a okřídlenou větou, že všechno bude fajn) mávnout rukou. Toxická pozitivita ale nepříjemně vstupuje do života i lidem, kteří tento přístup nevyznávají. Ti však mají pocit zahanbení, že na rozdíl od všech těch, kdo jsou v pohodě, cítí bolest, smutek nebo strach. „Mnozí se pak cítí špatně jen proto, že se cítí špatně,“ shrnuje tak Datillo.

Negativní není nutně špatné

Samozřejmě i v případě pozitivního/negativního přístupu k různým životním situacím platí, že extrémní vyhrocení ničemu neprospěje. Ovšem různé formy negativních emocí člověku nejenže zásadně neublíží, ale z dlouhodobého hlediska (a v kontextu dopadů na duševní zdraví) mu naopak prospějí. „Lidé, kteří mají tendenci nehodnotit své pocity a nemyslí na své emoce jako na dobré či špatné, jsou obecně v lepší duševní kondici,“ upřesňuje pak autor studie, která se na vliv negativního a pozitivního přístupu k životu zaměřila. Naopak ti, kdo se za každou cenu snaží být šťastní, jsou nezřídka více nešťastní z toho, že nejsou šťastní tak, jak by si přáli.

I negativní pocity totiž mají v našem životě nezastupitelné místo. Pokud se jim ale strategií toxické pozitivity vyhýbáme, vlastně tím veškeré vnitřní nepohodlí odsunujeme na vedlejší kolej a snažíme se jej popřít. Což ve výsledku způsobuje více škody než užitku. Abychom ale byli konkrétní – podle dosavadních vědeckých poznatků vede neschopnost správně zpracovat emoce k mnoha psychickým problémům, jež ústí v poruchy spánku, zvýšené užívání návykových látek, ale také riziko akutní stresové reakce (a chtělo by se po vzoru všech „programově pozitivních“ říci: ne, to jen tak v pořádku nebude…).

Krotitelka duchů Alexandra Hiermanová: „Lidi tohle téma děsí, ale jde jen o to, že nemají dostatek informací“23. 9. 2020

Jak být skutečně ok?

Zbavit se toxické pozitivity zahrnuje především akceptování vlastních pocitů, a to i těch, které jsou nepříjemné. Podle neurologických studií dokonce lidem prospívá, pokud své pocity formulují do slov – právě tehdy dochází ke snížení intenzity negativních emocí, jako je smutek, bolest i hněv. Na druhou stranu samozřejmě můžete být i ve stresových situacích pozitivní – zdravá pozitivita se ale týká emocí, které jsou autentické. Byť mohou být protichůdné (např. můžete být sklíčení z toho, že jste přišli o práci, ale zároveň se těšit, že vyzkoušíte něco nového). Základem v obraně proti toxické pozitivitě je ale i kritické myšlení – jedině tak „odhalíte“, že myslet pozitivně za každých okolností prostě a jednoduše není v lidských silách.