Život v naší společnosti ničí LGBT+ lidem zdraví. Unikátní výzkum popíše jak přesně

To, že lidé s jinou než heterosexuální orientací mají častěji psychické problémy, potvrdily zahraniční výzkumy již v 70. letech minulého století. Pozdější studie prokázaly, že nadměrné pití, užívání drog nebo duševní choroby nejsou způsobeny prostě tím, že je člověk LGBT+. To majoritní společnost tlačí LGBT+ osoby do těchto patologických situací tím, jak se k nim chová. V Česku právě probíhá studie, která ověřuje, jak přesně to funguje u nás.

LGBT+ lidé se třikrát častěji potýkají s myšlenkou na sebevraždu

Výzkum nazvaný Menšinový stres ne-heterosexuálních lidí v Česku provádí pod záštitou Národního ústavu duševního zdraví Michal Pitoňák (Queergeography.cz) a Andrea Stašková. Na přelomu roku se jim podařilo získat dotazníky vyplněné 1778 LGBT+ osobami. 

Dosavadní zahraniční výzkumy zjistily, že LGBT+ lidé mívají deprese a úzkostné stavy zhruba třikrát častěji než heterosexuální lidé. Dvojnásobně častěji užívají psychoaktivní látky, zejména nelegální drogy, alkohol, ale i tabák. A byla u nich prokázána třikrát vyšší sebevražednost, přičemž u mladých lidí toto číslo ještě roste.

Na vině je menšinový stres

O tom, jak se dokáže dlouhodobý stres podepsat na našem zdraví, asi řada z nás ví své. LGBT+ lidé zakouší vedle stresu z práce a z nezaplacených složenek ještě další typ: menšinový stres.

Jedná se o stres, jemuž jsou vystaveni pouze někteří lidé ve společnosti, protože jen jich se týkají dané stresory. U LGBT+ lidí vychází menšinový stres z toho, že žijí v heteronormativní společnosti, která za normální považuje pouze to, co je heterosexuální, a zcela to upřednostňuje před ostatními variantami. „Klasickým příkladem je instituce manželství. Ve veřejné diskuzi se stále otevřeně obhajuje privilegium, že je to svazek rezervovaný pouze pro muže a ženu,“ vysvětluje Michal Pitoňák.   

Menšinový stres zasahuje do života LGBT+ člověka různými cestami. Na systémové úrovni jsou to kulturní tradice a zákony, které platí jinak pro heterosexuály a jinak pro ty ostatní. Na mezilidské úrovni se menšinový stres propisuje do každodenního života – jsou to případy diskriminace, šikany v kolektivu, vědomí toho, že se mnou není zacházeno stejně jako s druhými. V osobní rovině se menšinový stres projevuje například očekáváním nepřijetí. Třeba při nástupu do nové práce LGBT+ lidé rovnou očekávají problémy, a tak svou identitu skrývají, zažívají pocity studu, žijí dvojí život.

Pokud se toho na člověka snese moc, může mu menšinový stres narušit sebevědomí nebo schopnost ovládat emoce. A to už je přímá cesta ke vzniku duševního onemocnění. „Toto jsou ovšem pouze východiska pro náš výzkum. Nyní ověřujeme, zda platí i u nás, a zároveň se budeme snažit zjistit, co jednotlivé jevy způsobuje,“ říká Michal Pitoňák.

Když se tepláky mění v luxusní módu aneb Streetwear, který se stává (falešným) symbolem společenského postavení7. 9. 2020

Zdá se, že nejlíp se mají gayové

Jedním z ukazatelů menšinového stresu je například to, jak moc jsou ne-heterosexuální lidé spokojení se svým životem. Nakolik se jejich žitá každodennost blíží ideálu? Jak výrazně by svůj život změnili, kdyby mohli? Z odpovědí na tyto otázky vznikl Index životní spokojenosti. „Ještě je brzo dělat závěry, ale už nyní ve výsledcích narážíme na možný trend, kdy nejvyšší vnímanou kvalitu života mají gayové,“ prozradila Andrea Stašková. Lesby jsou na tom podle prvotních výsledků velmi podobně. Naopak u menšinovějších sexuálních identit, jako jsou pansexuální nebo bisexuální nebinární lidé, je tento index značně nižší.

Podobně Index úzkostnosti udávající příznaky duševních potíží je u gayů nejnižší a nejvyšší u pansexuálních osob. Sama čísla ale mohou klamat. „Otázka je, jestli do úzkostnosti nepřispívá i faktor genderu, nejen sexuální identity. Protože nižší čísla vykazují gayové a bisexuální muži, zatímco nejvyšší mají pansexuální lidé – a většina z nich jsou ženy. Musíme si tedy ještě položit otázku, jestli ženy a trans ženy nejsou obecně úzkostnější,“ upozorňuje Andrea Stašková.

Také Index depresivity je nejnižší u gayů, lesby skončily na druhém místě. Nejvyšší výskyt depresí je opět u pansexuálních lidí, kteří jsou jen těsně za bisexuálními nebinárními.

První česko-slovenská transgender modelka Peťa Nitka: „Jinakost se v modelingu cení, ale rok 2020 modelingu moc nepřeje“27. 8. 2020

A co když je všechno jinak

Tato čísla by napovídala, že gayové se prostě v naší společnosti mají z celého LGBT+ spektra nejlépe. Dávalo by to smysl – jsou to muži, mají lepší sociální postavení, vydělávají víc peněz. Michal Pitoňák však před takovými překotnými závěry varuje. Co když gayové v dotazníku uvedli svou vysokou spokojenost nikoli proto, že by se tak cítili, ale proto, že na ně jako na muže patriarchální společnost klade očekávání, aby se jako úspěšní prezentovali? „Tohle je velmi dobrá otázka, ale náš výzkum na ni nedokáže odpovědět. Nicméně je opravdu na místě a možná by si zasloužila úplně samostatný výzkum,“ říká Pitoňák.

Unikátní soubor dat budou výzkumníci zpracovávat ještě celé měsíce. Na příští rok navíc chystají pokračování výzkumu, tentokrát metodou osobních hloubkových rozhovorů. Už v tuto chvíli však mají v ruce některé důležité výsledky. Například u sebevražednosti mezi českými LGBT+ lidmi zjistili, že myšlenky na dobrovolný odchod ze života měly za posledních 30 dní před vyplňováním dotazníku téměř dvě třetiny respondentů a respondentek. Tím, kdo je drží nad vodou, jsou přátelé a blízcí. Vlastní rodina v této roli spíše selhává.

Zdroj: Bohdana Rambousková