„Chlap nechce mít prsa dvojky,“ popisuje Jiří, který se potýkal s tzv. gynekomastií. Jakými problémy mohou muži kvůli prsům trpět?

Ačkoliv mužská prsa se standardně nevyvíjí tak, jako je tomu u žen, i všichni muži se rodí s určitým (malým) množstvím prsní tkáně. A protože růst prsou souvisí také s hormony, ve chvíli, kdy se v mužském těle sníží hladina testosteronu (nebo naopak vzroste hladina estrogenu), může dojít i ke zvětšení prsou. To je přitom v případě mužů rozhodně nežádoucí…Jaké další příčiny může mít tzv. gynekomastie? Jak se s tímto onemocněním muži vypořádávají? A proč by ani mužská populace neměla přehlížet problémy s prsy?

Podle celosvětových statistik se s nestandardním růstem prsou potýká až polovina dospívajících chlapců a přibližně dvě třetiny mužů starších 50 let. Samozřejmě se nemusí jednat pouze o problém, který má hormonální příčiny. Na vině mohou být i další faktory, jako třeba obezita, ale i některé typy medikace (např. léky na srdeční choroby, deprese apod.). V základu je ale možné říci, že existují dva typy tkáně, jež prsa (mužská i ženská) tvoří – tkáň žlázová a tkáň tuková. I proto pak odborníci rozlišují mezi dvěma termíny pro označení růstu mužských prsou. Tzv. gynekomastie je označení pro nadbytek obou typů tkání, kdežto pseudogynekomastie odkazuje pouze k nadbytku tkáně tukové. Ovšem bez ohledu na konkrétní terminologii, dopady obou diagnóz na muže jsou totožné. A to nejen v rovině fyzické, ale i psychické, jak naznačuje např. i příběh Jirky (27).

Lidé prostřednictvím unikátního projektu adoptovali například hrob Karla Jaromíra Erbena či Elišky Krásnohorské. „Vybrat si můžete z dalších tisíců významných osobností“, říká Oldřiška Dvořáčková ze Správy pražských hřbitovů15. 6. 2020

Když se muž bojí svléknout…

„Byl jsem úplně normální kluk, věnoval jsem se běžným klučičím věcem, ale v pubertě se najednou moje tělo doslova obrátilo proti mně. Prostě mi začaly růst prsa. Chodit na střední a mít dvojky prsa, to fakt nechceš, dvojky prsa nechce mít žádnej chlap. Strašně jsem se za to styděl, vlastně jsem se to bál i přiznat, protože jsem nevěděl, co se to se mnou děje. Došlo to tak daleko, že jsem si prsa obvazoval, aby nebyly tak vidět, při těláku jsem se děsil, že budu muset jít do sprch. Bylo to hrozný, úplně jsem viděl, jak si ze mě budou spolužáci dělat srandu. Nakonec jsem to ale přiznal mámě a hned jsme šli k doktorce, aby zjistila, co se děje,“ vzpomíná Jirka. Vyšetření v jeho případě naštěstí neukázala žádné patologie, ale s ohledem na to, že prsa byla poměrně velká, lékařka nakonec rozhodla o hormonální terapii. „Máma se na to moc netvářila, především proto, že doktorka říkala, že je šance, že po čase ten problém zmizí. Jenže já jsem zažíval skutečný peklo, neustále jsem se bál, že se někde budu muset svlíknout, takže na to nakonec přistoupila. Bral jsem ty léky skoro dva roky a je fakt, že postupem času prsa začaly mizet, po dohodě s doktorkou jsem to nakonec vysadil. Naštěstí mi prsa znovu nenarostly (smích) a jak mi pak vysvětlovala i doktorka, u kluků v pubertě se tyhle problémy docela objevujou, jenže nebejvaj tak moc patrný jako u mě,“ uzavírá Jirka.

V některých případech však může být situace komplikovanější a jen hormonální léčba problém nevyřeší. „Pokud zbytnění prsní žlázy není přechodné a stabilizuje se, je to pro mnohé muže nejen obtěžující, ale i psychicky deprimující. Dojde-li ke zbytnění prsní žlázy u mladších mužů a v kratším časovém úseku, určitě by mělo být provedeno vyšetření endokrinologem, nejedná-li se o onemocnění s tím související. Pokud je ale prsní žláza dlouhodoběji zvětšená a není prokázáno s tím související onemocnění, přistupujeme k chirurgickému řešení,“ popisuje plastická chiruržka MUDr. Helena Singerová z Institutu klinické a estetické medicíny Asklepion. V praktické rovině to pak podle slov MUDr. Singerové znamená odstranění celé prsní žlázy a také provedení liposukce, tedy odsátí tuku z podkoží v okolí žlázy. „Operační řez je veden kolem dvorce. Pokud se jedná o menší rozsah, stačí oblouk v dolní polovině dvorce, u větších rozsahů musíme provést i zmenšení kožního pláště prsu a řezy musí být provedeny cirkulárně kolem dvorce a někdy i svisle pod dvorec,“ upřesňuje podobu zákroku lékařka. A ačkoliv obvykle je operace pro člověk strašákem, podobně jako se ženy těší na zákroky, které jim prsa zvětší, nemohou se muži nezřídka dočkat zákroku, díky němuž budou zvětšených prsou zbaveni.

„Dlouhodobě jsem užíval léky kvůli srdci, taky jsem se kvůli tomu musel přestat hýbat. A tak jsem nabíral na váze, až jsem najednou zjistil, že mám prsa skoro jako moje žena. Jednou jsem takhle potřeboval doběhnout autobus – a najednou jsem si uvědomil, jak se mi ty prsa úplně pohupujou,“ popisuje dnes už se smíchem Jarda (49). Právě tento běh na autobus ho přiměl vyhledat odbornou pomoc a po vyšetřeních se na doporučení lékaře rozhodl podstoupit operativní zákrok. „Těšil jsem se na to jak malej, nemohl jsem se dočkat, ale kvůli srdci mi ještě museli upravit medikaci, takže to všechno dost trvalo. Mezitím se mi i povedlo trošku zhubnout, bohužel ale ne ty prsa. Ta operace mi ale opravdu změnila život. I když mám určitý zdravotní omezení, začal jsem se víc věnovat sám sobě, hubnu...ale hlavně už u nás má doma prsa jen ten, kdo je má mít – moje žena,“ shrnuje.

Mužů se rakovina prstu netýká?

Zatímco Jirka i Jarda vyhledali lékařskou pomoc a své zdravotní problémy vyřešili, pravdou je, že mnozí muži mohou právě obtíže s prsy neadekvátně podceňovat. Mnohem závažnějším problémem (který navíc může mít podobné příznaky jako gynekomastie) totiž může být rakovina prsu. Ta je v Česku každoročně diagnostikována ve více jak 7 000 případů a jen málokdo ví, že může postihnout i muže. I proto, že takové případy se počítají jen v řádech desítek (konkrétně v ČR každý rok onemocní rakovinou prsu cca 60 mužů), jsou následky obvykle fatálnější. Muži totiž k lékaři často přichází pozdě, a to jednoduše proto, že je vůbec nenapadne, že rakovina prsu by mohla postihnout i je. Přitěžujícími faktory jsou pak především vyšší věk, hormonální nerovnováha, prodělaná rakovina prostaty ale také genetika, tedy např. rakovina prsu v rodině.

A stejně, jako je tomu v případě žen, u kterých se rakovina prsu prokáže, musí i muži podstoupit adekvátní léčbu. Kromě té, která probíhá na onkologii (obvykle radioterapie a také léková terapie), se jedná o zákrok, který je běžně prováděn i ženám, tedy o tzv. mastektomii. „V rámci mastektomie se odstraní zasažená prsní tkáň, mnohdy je ale nutné odstranit i přilehlé svaly a většinu lymfatických uzlin v podpaží nebo celé podpažní lymfatické žlázy. Cílem chirurgického zákroku je odstranit rakovinnou tkáň a zjistit, zda se rakovina nerozšířila i do lymfatických uzlin v podpaží,“ popisuje MUDr. Singerová s tím, že právě kvůli odlišnosti mužského a ženského těla v některých případech může dojít také k tzv. lumpektomii. „Protože muži mají mnohem méně prsní tkáně než ženy, může rakovina prsu u mužů často napadnout i okolní tkáně, pokud se nezachytí včas. V takovém případě se provádí právě lumpektomie, tedy odstranění bulky a také okolní malé části zdravé tkáně,“ doplňuje.

Kvůli plavbě lodí nebo romantickému sňatku (či registraci) na vodě nemusíte „vytáhnout paty“ z Čech4. 8. 2020

Jednoduše řečeno, prsa zdaleka nejsou jen „ženským problémem“. Zatímco gynekomastie je diagnóza, která mužům „jen“ komplikuje život, rakovina prsu je již problémem závažnějším. A tak by i muži měli věnovat pozornost např. nezvyklým změnám, které samozřejmě nemusí znamenat nic patologického, ale jistě není od věci probrat je – v rámci prevence – s lékaři.