Unikátní lázně místo baru: vyžadována je tu nahota a lidé všech tvarů a velikostí se sbližují i s vlastním tělem

Jiný kraj, jiný mrav. Zatímco v Česku je poměrně oblíbená kultura saunování, v Japonsku mají dlouhou tradici tzv. lázeňské domy. A je třeba říci, že ve srovnání s evropskými saunami je japonský přístup k pojetí „lázeňství“ nejen velmi inspirativní, ale vlastně pracuje s dnes tolik populární koncepcí „body positivity“. Žádný z návštěvníků se totiž netrápí tím, zda jsou jeho tělesné křivky ideální, lázeňské domy přitom – navzdory nahotě – mají podobnou funkci jako bar či kavárna…

Autor: Mirka Dobešová / Zdroj: bbc.co.uk, instagram / 6. 2. 2020

„Každé tělo má své vlastní nedokonalosti a toto je jediné místo, kde vím, že se o ně vůbec nikdo nezajímá,“ popisuje Stephanie Crohin, Francouzka, která dlouhodobě žije v Japonsku. A přesně to je základní filozofií japonských lázeňských domů – jejich návštěvníky jsou lidé různých barev, tvarů, od dětí až po seniory. „Je to zvláštní realita, kde jsou do tohoto vzácného světa, kde nahota není oslavována a ani zostuzována, ale jednoduše přijata, zasvěceny již malé děti. Bez plavek či osušek na zakrytí těl jejich ostýchavých ´majitelů´ se tu ukazují všechny tvary, velikosti, na odiv je vystavena každá jizva či strie,“ popisuje další z návštěvníků. Kam až ale sahají kořeny tohoto unikátního mikrokosmu?

14. 3. 20203D tiskárny ve stavebnictví by mohly vyřešit krizi bydlení

Od koupele pro „vyvolené“…

Veřejné japonské lázně nabízejí všem svým návštěvníkům klid, pohodu a útočiště před každodenním životem již více jak 1000 let. Zatímco přírodní horké prameny označované termínem „onsen“ jsou známy po celém světě, pro veřejné lázně s filtrovanou vodou (tedy dochází k umělému ohřevu vody) je užíváno označení „sento“. Právě tento druhý způsob koupele v ohřívané vodě byl historicky vyhrazen pro mnichy, kteří si jej užívali již od 6. století, postupně byl ale zpřístupněn i veřejnosti, ačkoliv zpočátku jen lidem nemocným nebo bohatým. Především mezi lety 1600 a 1870 se pak koupele staly nedílnou součástí života prakticky celé společnosti.

…až po zábavu s kolegy

Ať už onsen nebo sento, oba tyto typy komunitních /komunálních lázní se nachází prakticky v každé japonské čtvrti a po svých návštěvnících vyžadují naprostou nahotu. I navzdory faktu, že množství lázní postupně klesá, je jejich návštěva oblíbenou kratochvílí rodin, přátel, ale dokonce i pracovních kolektivů. A jak se shodují odborníci, nabízí svým návštěvníkům něco jedinečného, co nelze např. nahradit posezením v kavárně nebo baru.

„Sento není instagramový svět, ale skutečný život. Tyto lázně nám všem připomínají to, co všichni v zahlcení dokonalostí ze sociálních sítí potřebujeme,“ doplňuje Crohin. A v tom rozhodně nelze než souhlasit. Tyto veřejné lázně totiž nabízejí prostor pro doslova inkluzivní nahotu a také ideální platformu pro seznámení dětí s tím, jak tělo přirozeně vypadá. „Mladé dívky se již od raného dětství učí, že ne všechny ženy vypadají jako supermodelky. A vlastně ani tak vypadat nemusí,“ konstatuje Tomomi Abiko, která navštěvuje lázně prakticky od doby, co začala chodit.

A ačkoliv konkrétně japonská kultura je velmi hierarchická, právě lázeňské domy veškeré společenské „vrstvy“ narušují. Zdánlivě jednoduché gesto zbavení se oděvu nakonec odstraňuje společenské postavení. I proto byly tyto lázeňské domy ve své době největšího rozkvětu velmi průkopnické co do chápání společenského postavení. Tento koncept si nakonec v Japonsku vydobyl i specifické označená, hadač no tsukiai, tedy „nahé přijetí“. To odráží otevřenost, které lze dosáhnout jen a pouze v takto specifickém prostředí. „V lázních trávím velmi kvalitní čas s matkou. Smozřejmě si povídáme i doma, ale být nahá a relaxovat v horské vodě člověku pomůže otevřít se mnohem víc než obvykle a hovořit o věcech, kterých by normálně nemluvit,“ upřesňuje Abiko.

27. 3. 2020Pacienty jsme si přehazovali jako horkou bramboru, hysterie ale není namístě, říká pracovník hygieny k epidemii koronaviru

Společenské koupání mezi kolegy, s rodinou či přáteli umožňuje lidem probírat se i kontroverzními tématy a otevřeně hovořit o vlastních pocitech. „Je to o ryzím přijetí člověka takového, jaký je. Kromě úcty vyhrazené starším lidem si jsou všichni návštěvníci rovni, nezáleží na tom, kdo je bohatý a kdo chudý a ani na tom, kdo je generální ředitel a kdo zaměstnanec. Během pobytu v lázních jsou si všichni rovni,“ popisuje Crohin.

Jednoduše řečeno, japonské lázeňské domy jsou jedinečnou sociální bublinou. Nabízejí útočiště před běžnou realitou, očekáváními a kritikou, která dnes na člověka dopadá de facto ze všech stran. Ačkoliv praktické hledisko koupelí již s moderními bytovými koupelnami samozřejmě odvál čas, stále podporují komunitního ducha a jedinečnost každého člověka. A to se v době uniformity a neustálého vnějšího tlaku na dokonalost rozhodně cení.