„Žvýkej a plivej“ – mezi dospívajícími se šíří nový nebezpečný způsob hubnutí. Lékaři bijí na poplach
Metoda „žvýkej a plivej“ již z podstaty věci jasně osvětluje, jaký je princip tohoto problému – jídlo dotyčná osoba rozžvýká, ovšem namísto toho, aby jej spolkla, ho vyplivne. Donedávna byl tento postup docela raritní a vyskytoval se ani ne v půl procentu dospělé populace. Jak ovšem naznačuje studie publikovaná ve specializovaném magazínu Eating Disorders: The Journal od Treatment and Prevention, praxe žvýkání a vyplivování jídla je mnohem rozšířenější, než se odborníci domnívali. A to mezi skupinou dospívajících, na které se předchozí studie vůbec nezaměřily. Z výzkumu navíc vyplynulo, že většina těch, kdo se uchylují k vyplivování rozžvýkaného jídla, má zároveň různě nebezpečně narušené stravovací návyky.
„Na základě našeho výzkumu jsme schopni vidět souvislost mezi frekvencí žvýkání a vyplivování potravy a dalšími narušenými stravovacími návyky, a to včetně subjektivního přejídání, zneužívání laxativ, zvracení a půstu,“ tvrdí hlavní autor studie, Phillip Auoad. Důvodem k této praxi je pak nejčastěji snaha zhubnout nebo kontrolovat hmotnost skrze omezování příjmu potravy. „Lidé jídlo rozžvýkají, aby pocítili chutě, ale pak ho jednoduše vyplivnou proto, aby se vyhnuli příjmu kalorií,“ uvádí docentka psychiatrie Marney A. White.
Paradoxní je, že žvýkání a vyplivování již bylo v minulosti zařazeno na seznam příznaků poruch příjmu potravy, nakonec bylo ale kvůli velmi nízkému zaznamenanému výskytu z oficiálních lékařských materiálů vyřazeno. Jak se ale nyní ukazuje, nízký výskyt těchto symptomů byl spíše způsoben nedostatečným výzkumem na dané téma. „Je to oblast výzkumu, která se dostala do popředí vědeckého zájmu lékařského a sociálního teprve nedávno,“ shrnul Auoad s tím, že v souvislosti s nárůstem daného problému je třeba zaměřit na něj důkladnou pozornost. Nikdo totiž neví, jaké jsou rizikové faktory vzniku této specifické poruchy, stejně jako není přesně známo, jak těm, kdo jí již trpí, pomoci.
Podle Auoada však minimálně aktuální zjištění pomohou k tomu, aby se o problému „žvýkání a plivání“ začalo otevřeně hovořit a padlo tak tabu, které jej obklopuje. Aby bylo možné těm, kdo již dané praxi propadli, pomoci, je třeba pochopit ji podobně jako mentální anorexii a bulimii. Auoad každopádně varuje před „odrazováním“ od „žvýkání a plivání“, dle jeho názoru totiž ti, kdo trpí jakýmkoliv stravovacím problémem, mají obtíže s kontrolou. „Věřím, že nejdůležitější věcí je snížit stigma a upozornit na tuto šířící se poruchu nejen běžnou populaci, ale i lékařskou obec,“ shrnuje.
Pokud jde o konkrétní léčbu této stravovací poruchy, prozatím žádná neexistuje – lze proto předpokládat, že lékaři, kteří se s ní setkají, k ní budou přistupovat jako ke kterékoliv jiné poruše příjmu potravy. I proto je „žvýkání a plivání“ nutné věnovat důkladnější pozornost a porozumět jejím mechanismům tak, aby této praxi bylo možné ideálně předcházet.
