Opravdu z nás dělá testosteron násilnické maniaky a způsobuje rakovinu prostaty? Přečtěte si mýty o tomto mužském hormonu

Testosteron. Snad o žádném jiném lidském hormonu se tolik nemluví a o žádném jiném nekoluje tolik různých mýtů a nepřesností. Právě proto jsme se podívali na to, co pro nás ve skutečnosti znamená, jak nás ovlivňuje a jak mění naše životy.

Autor: Petr Opršal / Zdroj: AskMen, Nature, HealthLine, Center for Epigenetic Healing, Harvard Health / 14. 6. 2019

Testosteronu se říká "mužský hormon", ale není to zcela přesné. Produkuje ho jak ženské, tak mužské tělo. U obou pohlaví kromě jiného ovlivňuje plodnost, libido, stavbu svalstva a kostí či produkci červených krvinek. Muži ho ale produkují daleko více než většina žen.

O to, jak testosteron působí na tělo, se většinou nikdo nehádá, naštěstí ne každý internetový diskutují či samozvaný odborník je kovaný molekulární biolog. Jakmile ale přijde řeč na účinky testosteronu na mužskou psychiku, hned se každý mění v odborníka.

Pravda, všechny zdroje se shodují, že extrémně vysoká hladina testosteronu je opravdu nebezpečná pro jedince i jeho okolí. A člověk "fetující testosteron" se opravdu snadno stane násilníkem. Jenomže abyste takové hladiny dosáhli, museli byste zobat steroidy jako lentilky. „Nebezpečné hladiny testosteronu není možné bez externích ´doplňků stravy´ dosáhnout,“ říká třeba dr. Antnio Maffei.

14. 8. 2019Sapiosexuálové: když na vzhledu nezáleží a sexy je „mozek“

Testosteron opravdu náš mozek ovlivňuje, otázka však zní, nakolik dramaticky? Tady ani přední výzkumníci nemají jasno. Například podle studie, na níž se podíleli výzkumníci z Pennsylvánské univerzity, Univerzity v Západním Ontariu a Californského technologického institutu, měli muži, kterým byl podán testosteron, daleko větší sklon k impulzivnímu rozhodování než kontrolní skupina, jíž bylo podáno placebo. Častěji se také při testech z nejrůznějších oblastí nechávali nachytat na zdánlivě správná a jednoduchá řešení.

Další studie, uveřejněná v prestižním britském vědeckém časopise, zase ukázala, že muži, jimž byla podána dávka testosteronu, více toužili po statutu, uznání a vyšším postavení v rámci pokusné skupiny než ti, kterým hormon podán nebyl. Ve zkratce se dá říci, že podle tohoto výzkumu mužům s vyšší hladinou testosteronu více chutnala moc.

Ale tak jednoduché to nebude.  „Testosteron ovlivňuje spíše naše sebevědomí a vnímání sebe sama, než aby nějak závažně měnil naše chování. To je způsobeno spíše tím, v jakém prostředí jsme vyrostli, jak jsme byli vychováni a k jakým hodnotám vedeni,“ říká například dr. Jay Goodbinder z The Epigenetic Healing Center. „Vyšší hladina testosteronu sice způsobí, že se budeme cítit mužněji, ale za to, jak se chováme, si můžeme jen a jedině my sami.“ Za pravdu mu dává i studie Harvardské univerzity, která vyvrací rovnítko mezi vyšší leč přirozenou hladinou testosteronu a násilným chováním.

21. 6. 2019Koktejly pro letošní léto: Domácí suroviny, vinné "spritzy" i míchaná piva!

Mimochodem, testosteron nám ne vždy svědčí. Tentokrát však ne na duchu, ale spíše na těle. Souvislost mezi vyšší hladinou testosteronu a předčasným plešatěním je dobře známá. Však dnes většinou vizitkou mnoha sebevědomých „macho“ mužů bývá hlava oholená hladce jako kuželka. Ovšem je tu ještě spekulace. A tou je, že vyšší hladina testosteronu vede ke vzniku rakoviny prostaty.

Podobná myšlenka je přítomna v lékařském světě již od čtyřicátých let, kdy lékaři Charles Huggins a Clarence Hodges zpozorovali, že pacienti s rakovinou prostaty, u kterých zároveň poklesla hladina testosteronu, se začali lépe zotavovat a hlavně, rakovina se zastavila v postupu.

Jak ale uvádí server Healthline, nové výzkumy ukázaly, že léčba podáváním látek blokujících tvorbu testosteronu nepomůže zdaleka u každého. Vhodná je prý pouze jako prevence pro muže, kteří se již z rakoviny zdárně vyléčili a mají nižší hladinu testosteronu. U nich funguje podobná léčba jako účinná prevence před novým nástupem nemoci. Pokud však byly blokátory testosteronu podávany mužům s rakovinou v plném rozpuku, účinky nebyly příliš odlišné od placeba.