Posilování jedné konkrétní svalové partie výrazně zlepší stav vašeho mozku i psychiky

Ukazuje se, že posilování konkrétní svalové partie dokáže změnit chemii vašeho mozku a stimulovat růst nových buněk.

Autor: Nikol Šubrtová / Zdroj: FOTO: Shutterstock, Pexels, Instagram / 18. 5. 2019

Mnoho lidí v dnešní době vidí cvičení hlavně jako prostředek k tomu, aby se pak mohli promenovat po náplavce či po pláži spoře oděni a spočívaly na nich obdivné pohledy. Ovšem pravda je, že prakticky ve všech životních situacích a ohledech, které jsou nakonec opravdu důležité, jsou vám věci jako sixpack nebo obdiv tak nějak na dvě věci. Na nic a na něco, do čeho sice můžete šlápnout, zasmrdět si a projet se po tom, ale k ničemu vám to taky nebude.

3. 6. 2019Na rýmu, na bolest hlavy, pro zdravé srdce i zažívání: Léto patří chilli papričkám!

Určitě důležitější tedy je, že cvičení zlepšuje náladu ovlivněním chemie mozku a také přispívá ke zdraví. Čím dál tím více se ukazuje, že cvičení není klíčem jen pro zdraví čistě fyzické, ale i pro vitalitu duševní a celkově pro stav mozku.

Cvičení není dobré jen na fotky na Instagram, ale i pro jasnou mysl

Veškeré studie provedené v poslední době totiž poukazují na obrovský vliv svalových buněk a toho, co se s nimi děje, na buňky nervové. Ukazuje se, že pravidelné cvičení alespoň několik hodin týdně je dost možná s to ve valné části případů oddálit nástup demence či mu dokonce zcela zabránit.

Velmi zajímavé postřehy v tomto smyslu přinesl aktuální výzkum vedený doktorkou Raffaellaou Adami z italské univerzity Università degli Studi di Milano, který ukázal, že specificky jsou to signály z určitých svalových partií, které hrají klíčovou roli.

Narodili jsme se, abychom se hýbali

Naše tělo je totiž z podstaty věci stavěno na to, abychom chodili, běhali a nosili břemena v boji s gravitací a pokud se tak neděje, atrofovat budou nejen svaly našeho těla, ale k degradaci dojde i v mozku.

„Naše studie vedle praktických pozorování podpořila závěr, že lidé, kteří nejsou déle schopni vykonávat zátěžová cvičení, tedy například pacienti upoutaní na lůžko nebo také astronauti při delších pobytech ve vesmíru, nejenže ztrácejí svalovou hmotu, ale jejich tělesná chemie se celkově mění na buněčné úrovni a i jejich nervový systém je velmi nepříznivě ovlivněn,“ uvádí k tomu doktorka Raffaella Adami.

Cvičení je základem i pro zdraví mozku

Klíčem je zřejmě zatěžování svalů nohou

Výzkum týmu naznačil, že klíčová je v tomto smyslu činnost svalů nohou a jejich procvičovaní silovým tréninkem. O silovém tréninku můžeme hovořit zejména při překonávání odporu, tedy například u zvedání činek, cvičení s vahou vlastního těla „proti gravitaci“ či třeba u cviků s odporovými gumami a přístroji.

Zdá se, že zejména velké svaly nohou při silovém používání vysílají signály do mozku, kterému v podstatě říkají, že je třeba tvořit nové nervové buňky, což je klíčové pro zdraví mozku i celého nervového systému a také pro udržení tohoto zdraví. Naopak pokud dlouhodobě budete v pohybu omezeni (nebo jej prostě nebudete vykonávat), zřejmě to vedle negativních metabolických změn povede i k narušení schopnosti neuronů komunikovat se svalovými buňkami a k poruchám neurogeneze, jinými slovy dojde k degradaci vašeho mozku a nervového systému jako celku.

Stav pacientů, kteří se přestanou hýbat, se často prudce zhorší

Tyto poznatky dost možná pomohou lékařům vysvětlit, proč u mnoha pacientů, třeba s různými nervovými onemocnění ovlivňujícími i motoriku a činnost svalů, dojde k prudkému zhoršení stavu, jakmile je jejich pohyb již hodně podstatně omezen a přestanou se o něj pokoušet. Týkat se to může třeba lidi s roztroušenou sklerózou a mnoha dalších.

Vědci k těmto poznatkům nedošli jen mírumilovným monitorováním kosmonautů a ležáků v nemocnicích, ale opět zapojili do hry i nešťastné myši, kdy jedné kontrolní myší skupině znemožnili na cca měsíc používat zadní nohy, přičemž ostatní činnosti jako užití předních končetin, očista či jídlo a pití jim byly umožněny a nebyly vystaveny žádnému stresu (tedy pokud ovšem lze vůbec předpokládat, že omezení pohybu zadních nohou není stresem samo o sobě).

Následně bylo zjištěno, že počet nediferencovaných kmenových nervových buněk klíčových pro zrod nových mozkových buněk poklesl u na zadní nohy omezených myší téměř o tři čtvrtiny oproti těm myším, které omezeny nebyly.

Z toho celého vyplývají dvě věci. Za prvé: přestaňte si v životě stěžovat a buďte rádi, že jste se nenarodili jako pokusné myši. A za druhé: po příchodu domů si dejte třeba pár sérií dřepů (se správnou technikou!). Prospěje vám to na těle i duchu.