Sebevraždy mužů jako důsledek krize mužství. „Muži si chtějí udržet image chlapáků, na depresi nejsou připraveni,“ tvrdí psycholog
Oběšení, zastřelení, otrava…
Kdybychom se měli zaměřit na konkrétní data, tak „nejpopulárnějším“ způsobem sebevraždy (mužů i žen) je oběšení. To volí až 60 % všech mužů, kteří se rozhodnou vzít si život. Na druhé příčce se pak v případě mužů drží zastřelení, které je naopak v případě žen velmi ojedinělé. U žen pak zastřelení nahrazuje otrava, ovšem je třeba dodat, že obecně počty lidí, kteří zemřeli na otravu, se v čase snižují. To je dáno zejména změnou způsobu vytápění domácností a mnohem vyšší bezpečností plynových spotřebičů. Naopak na vzestupu je skok z výšky, který volí až 19 % žen a 10 % mužů.
Klasické teorie pak praví, že nejvíce sebevražd se odehrává v čase vánočních svátků, kdy si lidé uvědomují svou osamělost, a také na podzim, kdy k depresivním náladám přispívá počasí. Jak však ukazují statistiky, žádné z tvrzení nemá faktický základ, jelikož právě prosinec platí za období, kdy se sebevražd odehraje nejméně. Naopak nejvíce sebevražd je evidováno na jaře, v březnu a dubnu. „Kulminace depresivních stavů souvisí i s přílivem více energie a celkově podnětů v jarním období, které přináší energii i do negativních rozhodnutí a aktivit. Vnitřní konflikty se mohou vyhrotit např. po vypjatých vánočních svátcích, očekáváních od nového roku. Jarní probuzení aktivity tak skutečně může podpořit rozhodnutí k sebevraždě,“ upřesňuje psycholog Mgr. Boris Štepanovič.
Bez ohledu na měsíce v roce, počty sebevražd mužů jsou globálním problémem. Jak upozorňuje Světová zdravotnická organizace (WHO), k sebevraždám se muži ve srovnání se ženami totiž uchylují ve vyšší míře po celém světě. Na druhou stranu, dle slov Borise Štepanoviče, je třeba brát v potaz fakt, že ženám se – i s ohledem na volené prostředky – nepodaří častěji než mužům sebevraždu dokonat. Tedy teze, že by ženy byly psychicky „odolnější“ než muži, také není úplně výstižná. „Ženy spíše více aktivně využívají možnosti a způsoby, jak s potížemi pracovat. Trpí dvakrát častěji úzkostnými a depresivními poruchami než muži, ale ti obvykle s podobnými problémy nechodí za odborníky. Muži se celkově méně zabývají svými emocionálními problémy, a tak nejsou na setkání s depresí připraveni. Ta je pak zasáhne o to víc ničivě,“ dodává Štepanovič. A poskytuje tak vlastně i vysvětlení, proč jsou sebevraždy aktuálně skutečně „mužským problémem“.
Jak být mužem?
O tom, „jak být ženou“, již poměrně rozsáhle a s patřičnou nadsázkou pojednala britská sloupkařka Caitlyn Moran. Ovšem neexistující recept na „správné mužství“ (či spíše jeho univerzální pojetí a nulová variabilita) se ukazuje jako jedna z možných příčin narůstajícího počtu sebevražd mužů. „Muži se stydí projevovat slabosti. Potřebují udržovat ideál ´nebojácnosti´ a ´chlapáctví´. Když se jim to nedaří, vzniká přetížení, pocit nezvladatelnosti a následně potřeba od svých pocitů utíkat,“ shrnuje Boris Štepanovič.
Např. společnost Promundo provedla ve spolupráci s pánskou kosmetickou firmou AXE průzkum mezi 1500 mladých mužů ve věku 18-30 let. Z něho vyplynulo, že jen v posledních dvou týdnech před výzkumem téměř každý pátý z tohoto vzorku uvažoval o sebevraždě. A čím byli tito muži charakterističtí? Spojovala je víra v mužství, pro které je typická tvrdost. Nedokázali proto hovořit o svých problémech, pocitech, cítili extrémní tlak. Tytéž výsledky pak přinesly i výzkumy realizované v dalších zemích – muži s jasně vymezenou představou o mužnosti tak mají vyšší pravděpodobnost uvažovat o sebevraždě než muži, kteří nejsou tolik svázání rigidními pravidly a společenskými představami o tom, co je „dostatečně mužské“. Psycholog Boris Štepanovič pak dodává, že „aktuálně je koncept mužství spíše prezentován ve výkonu, naivní fantazii neporazitelnosti a aspiraci vše zvládnout bez omezení. Pro určité období života je důležité mít tyto představy, ale přijmout je jako normu, je mírně řečeno zatěžující. A tomuto trendu muži těžce odolávají.“
Být mužem – ať už v jakémkoliv koutě světa – s sebou, zdá se, nese představu, že je nutné potlačovat emoce. I proto nezřídka mužům schází schopnost své pocity vyjadřovat a hovořit o nich. Psychologové mají pro tento stav již dokonce i název – alexithmye. Tedy neschopnost prožívat a navenek vyjadřovat své emoce. A alexithymie je podle některých stále častějším problémem mužů. Jak ale upřesňuje Štepanovič, jedná se o poměrně nový koncept, který je spíše spojován s naučeným chováním v souvislosti s prožitými traumaty. „Alexithmye se projevuje nejenom neschopností verbalizovat emoce, částečným nedostatkem fantazijního života, ale zejména preferencí konkrétního myšlení. Nebylo by přínosné zaměňovat tento stav s obvykle obtížným vyjadřování emocí u mužů, které může mít původ např. v chápání mužské role, osobnostním nastavení nebo ve výchově,“ dodává s tím, že se dle něj naopak jedná spíše o ženský problém, při jehož řešení je nutná jak správná diagnostika, tak i spolupráce více specialistů – lékařů, psychologů i psychiatrů.
Bez ohledu na terminologii ale platí, že pokud muži nedokáží rozpoznat negativní emoce a nevyhledají pomoc (příp. se o tyto pocity nepodělí s blízkými), jen těžko budou vědět, co dělat v momentě, kdy jim budou bezprostředně čelit. V takových situacích se skutečně sebevražda může zdát jako jediné východisko.
Problémem však je, že „volání o pomoc“ je i v dnešní společnosti vnímáno jako slabost. Muži, kteří odhodí stud a svým emocím dají průchod, tak mohou být považování za zženštilé nebo dokonce za gaye. Analýza amerického Centra pro kontrolu nemocí a prevenci (CDC), která shrnuje faktory přispívající ke zvýšení míry sebevražd na území USA, pak de facto vypadá jako seznam aspektů spojovaných s mužstvím – duševní problémy (nezřídka nediagnostikované a neléčené), užívání alkoholu či drog (opět četnější v případě mužů než žen, a to nezřídka také jako útěcha při selhání „mužství“), sociální či osobní problémy (kdy opět muži nevyhledávají pomoc) a přístup ke střelným zbraním (jejichž držiteli jsou většinově muži).
Jaké tedy v případě mužů mohou být důvody k sebevraždě? Jak rozpoznat, kdy se muži začínají potýkat s depresivními problémy, a existuje něco jako „globální prevence sebevražd“? To vše se dozvíte příští středu.
