„Češi chlastají více než Rusové. Alkoholismem jsou u nás ohroženi všichni. I ti, kteří si to nemyslí,“ říká terapeut

Jste vystudovaný ekonom, jak jste se dostal na pozici kouče do sanatoria zabývajícího se závislostmi?

Přivedla mne sem nejprve moje vlastní závislost na alkoholu. Před pěti lety jsem se zde sám léčil. Léčba mi pomohla a v jejím důsledku mi došlo, že můj dosavadní životní styl není to, co bych chtěl. Do té doby jsem pracoval na manažerských pozicích. Ale zjistil jsem, že už mi nevyhovují.

Takže jsem potom u Moniky Plocové zaklepal znova s tím, že mne problematika závislostí zajímá. Nejen z vlastní zkušenosti. Doplnil jsem si i další vědomosti a chtěl jsem pomoci také dalším lidem, aby našli svoji cestu.

Co je podle vás nejčastějším spouštěčem závislostí?

Nejen u alkoholu, ale takřka u všech závislostí je to potřeba úniku. Úniku před realitou, úniku před něčím, co nechceme řešit, čeho se bojíme. Tak hledáme řešení v nějaké návykové látce, která nás dostává alespoň na chvíli někam jinam.

Kdo je podle vás nejvíc ohrožen alkoholismem, jaké skupiny?

Já bych řekl, že ohroženy jsou všechny skupiny obyvatelstva. Počínaje manuálními dělníky a konče vrcholovými manažery, každý je ohrožen. To se týče i věku. Nedá se totiž říct, že třeba senioři by byli ohroženi méně než teenageři, alkohol je všudypřítomný.

Nedalo by se ale říct, že v takovém případě má každá skupina trochu jiný spouštěcí mechanismus? Já si třeba umím představit, že teenager začne pít v partě, aby zapadl, zatímco osamělý důchodce se začne každý večer dívat na dno láhve, aby zapomněl na svou samotu…

Může to tak být, ale oba mohou začít pít i ze stejného důvodu, třeba z pocitu nudy. U teenagera možná bude pravděpodobnější zvědavost, která už u důchodce nehrozí, ale důvody mohou být dosti podobné. Typicky potřeba někam zapadnout, být součástí nějaké party či kolektivu. A tu skupinu nahradí flaška. Flaška bývá skvělý společník. Uklidní, potěší, pochválí, do ničeho nekecá…

V obou případech, i když se jedná o odlišné skupiny, jde stále o únik z reality, ve které už nechtějí být.

Jak moc je alkoholismus v Česku rozšířený?

Velmi. Spotřeba alkoholu na hlavu je u nás druhá nejvyšší ze zemí OECD, i takoví Rusové jsou za námi, až třináctí, ačkoliv si myslíme, že vodka se tam pije proudem. Je to dáno tím, že alkohol je u nás velmi tolerován, prolíná se celou naší historií. Viz třeba pořekadla, že pivo je tekutý chleba.

Kde je podle vás hranice mezi „společenským pitím“ a alkoholismem?

Pokud někdo pije a nepůsobí mu to problémy v osobním, profesním či rodinném životě nebo třeba se zdravím, ten zřejmě s alkoholem problém nemá. Pokud ale problémy nastanou v jediné z těchto rovin, tak už se jedná o problém a ohrožení závislostí.

A pokud se někdo opije třeba jen výjimečně, stane se mu to jednou za dlouhý čas…

Pokud se to stane opravdu výjimečně a ten člověk s tím něco udělá, takový člověk problémy se závislostí nemá. Ale tady se dá snadno sklouznout, když tomu člověk nevěnuje pozornost. Člověk se pak opije podruhé, potřetí, popáté a závislost se rozvíjí.

Více v Galerii

Kolik alkoholiků vyhledává pomoc?

To procento není vysoké. Většina lidí si myslí, že problém s alkoholem zvládnou sami, když budou mít pevnou vůli. A okolí je v tom ještě utvrzuje. Leckdo si taky neuvědomuje, že ten problém má, situaci bagatelizuje i jeho rodina, snaží se jeho problém nevidět. Říkají si - my jsme spořádaná rodina, my problém s alkoholem nemáme…

Jaký je podle vás správný postup řešení problémů s alkoholem?

Pokud si uvědomím, že mám problém, je potřeba jej řešit. Musím se rozhodnout začít problém řešit. Musím vyhledat pomoc. Lidé v tomhle moc často spoléhají sami na sebe, protože si myslí, že situaci zvládnou, a pak se opět utápí v alkoholu, když se to nevydaří a oni zklamou sebe i ostatní.

Rodina by měla závislému člověku stanovit pevné mantinely, co by měl udělat. Dát jasně najevo, že pokud s tím chce něco udělat, tak se půjde léčit. A v případě, že nepůjde, budou následovat takové a takové kroky. A ty stanovené hranice a kroky je třeba dodržet, není možné cuknout.

Ohroženi jsou u nás všichni. I ti, kteří si to nemyslí a stále jsou přesvědčeni, že jsou v pohodě

Jak vypadá postup léčby ve vašem sanatoriu?

Terapeut člověka navádí na správnou cestu, jak si může vyřešit své problémy. Závislost je vlastně jen důsledek problémů, které mají leckdy kořeny hluboko v minulosti, jsou to různé naučené vzorce chování, které člověk přijal od rodičů nebo od svého okolí. Někdy bývá na vině také nedostatek sebevědomí, problémy s prosazením se, nebo třeba problém říkat „ne“. Člověk se pak snaží všem vyhovět, žije život někoho jiného a následně řeší svoji frustraci v alkoholu.

Když klient přijde, snažíme se společně identifikovat problém, který vede k pití nebo k jiné závislosti, a společně nalézt cestu či způsob, jak ho odstranit.

S jakými překážkami, hrozbami a zádrhely se při terapii nejčastěji setkáváte?

Zásadní problém se nachází v tom, že klienti nejsou dostatečně otevření, nemluví o svých problémech a zastírají své pocity. Když se ale člověk otevře, otevře se i informacím od ostatních, radám, které mu mohou pomoci.

Jaká je podle vás správná cesta v boji proti alkoholismu?

Historie ukázala, že skrz zákazy cesta nevede. Jakmile je něco zakázáno, stává se to ještě žádanějším. Prohibice nefunguje, dělá ze zakázaného ovoce dobrý byznys, navíc s ní stoupá kriminalita. Čili nikoli zákazy, ale prevence a osvěta. U alkoholu by pak bylo namístě výrazně vyšší zdanění. Finanční dopady alkoholismu, včetně nákladů na léčbu, jsou dnes asi desetkrát vyšší, než se na spotřební dani z alkoholu vybere, a to ještě nepočítám sociální dopady.

Byl bych také pro nastavení vyšších bariér dostupnosti. Prospělo by i omezení a regulace reklamy na alkohol. Včetně toho, že by alkohol nebyl vystavován ve výkladních skříních. V mnoha výlohách obchodů už vlastně nic jiného nevidíte, alkohol na nás útočí ze všech stran. Tou nejlepší prevencí by bylo, kdyby alkohol nebyl všude.