Druhý muž na světě se zbavil HIV, vzbudil naději na léčbu pro všechny. Lékaři však nadšení mírní
Nákaza virem HIV je onemocněním, na které doposud neexistuje efektivní léčba. Léčba, která by dokázala virus v těle nakaženého definitivně vymýtit. Proto všichni HIV pozitivní podstupují alespoň tzv. antiretrovirovou terapii, jejímž cílem je zabránit další replikaci viru v těle. Dnešní léčba dokonce již došla tak daleko, že je-li podána včas a užívána zodpovědně, sníží virovou nálož prakticky na nulu (nositelé viru pak nejsou „infekční“ a nemohou virus dále šířit) a dokonce i kvalita a délka života HIV pozitivních se již prakticky dostala na hodnoty, jež jsou standardem pro běžnou populaci. Ani tak ovšem antiretrovirová terapie není „lékem“ v pravém slova smyslu. Virus v těle brzdí, ale zcela zlikvidovat ho nedokáže. Na světě tak byl donedávna zaznamenán pouze jediný případ, kdy se HIV skutečně podařilo vyléčit – jednalo se o tzv. Berlínského pacienta. A nyní lékaři hlásí druhý úspěch. Princip léčby je však v obou případech stejný – pomůže tedy i ostatním?
Co mají společného Berlínský a Londýnský pacient?
V některých médiích se v souvislosti s aktuálně medializovaným případem Londýnského pacienta neubránili tvrzení, že léčba HIV je na spadnutí. A to bohužel ani navzdory tomuto úspěchu úplně není. Principiálně – Američan Timothy Ray Brown, který je označován jako Berlínský pacient, byl vyléčen z HIV paradoxně díky tomu, že následně onemocněl také leukémií a musel podstoupit transplantaci kostní dřeně. Ta byla charakteristická svou mutací v proteinu CCR5, který se vyskytuje na povrchu určitých imunitních buněk a je vůči HIV imunní. A jelikož právě protein je vstupní branou HIV do buněk, virus v Brownově těle již do nich nemohl proniknout. Ačkoliv tato léčba proběhla již v roce 2008, dodnes je Brown zdravý (i když záhy po léčbě kvůli mnoha komplikacím bojoval o život), ani průběžné testy v jeho těle přítomnost viru neodhalily.
Případ Londýnského pacienta má v mnoha směrech shodné rysy. U muže totiž také propuklo onkologické onemocnění, a to konkrétně rakovina mízních uzlin – Hodgkinův lymfom. Léčba i v tomto případě zahrnula transplantaci kostní dřeně a opět se jednalo o dřeň, pro niž byla charakteristická mutace CCR5, která zajistila, že virus HIV z těla muže zmizel. Navíc v tomto případě nedošlo k tak masivním komplikacím jako u Browna a lékařům se tak potvrdilo, že není třeba imunitní systém doslova „zmasakrovat“, aby tento postup fungoval. Muž totiž přestal léky na HIV užívat v září 2017, přesto v jeho organismu po viru nejsou žádné stopy. „Myslím, že tento případ změní pravidla hry. Po Berlínském pacientovi všichni mysleli, že potřebujete prakticky zemřít, aby bylo možné HIV vyléčit. Teď se ukázalo, že to tak není,“ uvedl virolog Ravindra Gupta z University College London.
Léčba na obzoru?
Je tedy možné hovořit o nové naději v léčbě HIV? Ano i ne. V prvé řadě – pravděpodobně tisíce lidí, kteří jsou HIV pozitivní, nezačnou houfně podstupovat transplantace kostní dřeně. Ta je ostatně docela riziková a pojí se s ní řada vedlejších účinků. V řadě druhé – velmi zásadní je užití dřeně, která je specifická svou genetickou mutací, která činí lidi imunními vůči HIV. Tu má podle informací tiskové agentury AP přibližně 1 % populace…Ovšem pravdou také je, že případ z Londýna potvrdil, že vyléčení (o němž ovšem lékaři hovoří spíše jako o tzv. remisi, tedy stavu, kdy je HIV v těle pacienta nedetekován) z HIV v případě Browna nebyla náhoda. A tak se minimálně může jednat o směr, jakým by se věda měla ubírat a hledat nové možnosti léčby postavené na podobných principech.
Právě buňky, které jsou upraveny tak, aby byly imunní vůči HIV, by tedy mohly být cestou, kterou by se dále výzkum mohl ubírat. Jak uvedla pro list The New York Times lékařka a viroložka Annemarie Wensing z univerzitního lékařského centra v Utrechtu: „Tento úspěch bude inspirovat lidi, že léčba HIV není jen sen, ale že je dosažitelná.“ A také sám Londýnský pacient v mailu pro tytéž noviny píše, že „cítí odpovědnost pomoci lékařům pochopit, jak k vyléčení došlo, aby mohli dále rozvíjet vědu.“ A to i proto, že sám vůbec nevěřil, že by léčba na HIV existovala, natož že by se podařilo, aby byl vyléčen jak z rakoviny, tak i HIV.
Kudy dál?
A zatím se zdá, že Londýnský pacient má skutečně vyhráno. Průběžné testy naznačují, že proces jeho uzdravení je srovnatelný s Brownem, lékaři jsou proto velmi optimističtí. Paralelně s tím již vědci sledují dalších 38 lidí s infekcí HIV, kteří podstoupili transplantaci kostní dřeně, a to včetně šesti osob, které nedostaly dřeň s potřebnou mutací s rezistencí vůči HIV. Jeden z těchto lidí, označovaný jako Düsseldorfský pacient, se po transplantaci obešel bez léků na HIV po dobu čtyř měsíců. Podrobnosti týkající se tohoto případu budou prezentovány na další lékařské konferenci v Seattlu na konci tohoto týdne.
Většina lékařů obeznámených s podrobnostmi zmiňovaných případů souhlasí s tím, že Londýnský pacient dokazuje, že transplantace kostní dřeně je skutečně možnou léčbou, ovšem mnozí jsou také skeptičtí v tom, zda se jedná o plošně relevantní řešení. Objevují se tak návrhy na vyvinutí genové terapie, která by pracovala s CCR5 buňkami, resp. modifikovala by imunitní buňky tak, aby byly vůči HIV rezistentní. Konkrétně genové terapii v kontextu léčby HIV se již věnuje několik společností, ovšem žádné řešení se zatím neukázalo jako úspěšné. „Existuje několik úrovní přesnosti, které musí být dosaženo. Opomíjet nejde ani obavy, že by podobné genetické modifikace mohly způsobit více zlého než dobrého,“ uvedl Mike McCune z nadace Billa a Melindy Gatesových. I proto jsou slova nadšení naznačující možnost „léčby HIV“ ještě značně předčasná…
