„Hadí jazyk je nečekaně populární,“ popisuje trendy v úpravách těla odbornice na tělesné modifikace
Mášo, můžeš nejprve vysvětlit, co vše se skrývá pod označením „tělesné modifikace“?
Já osobně sem řadím piercing a tetování, dále skarifikace, což je umělecké vytváření jizev. Pak také extrémní nebo těžké modifikace, což jsou splity (nejčastěji jazyka, který se podélně rozřízne tak, že připomíná hadí jazyk) nebo speciální podkožní implantáty. Známé jsou rohy na čele nebo beading, což jsou kuličky umístěné pod kůží penisu. Někteří ale řadí do kategorie tělesných modifikací třeba i extrémní bodybuilding, drastické hubnutí nebo výrazné zkrášlující operace.
Co je hlavní motivací lidí k tomu, aby některou ze zmiňovaných tělesných modifikací podstoupili?
V moderní západní společnosti je to postaveno tak, že primární aspekt tělesných modifikací je estetický. Lidem jde obecně o to zkrášlit své tělo. Dřív byla funkce rituální nebo magická, ale dnes tenhle aspekt už tak důležitý není. Na druhou stranu určitý rituálně-magický podtext tu přetrvává. Nefunguje ovšem celospolečensky, ale je individualizovaný. Mnozí si třeba tetováním vyznačují důležitou událost nebo osobu v jejich životě. Estetika dnes ale vyhrává nad symbolikou.
Byly doby, kdy tetování chtěl mít prakticky každý, uniformní motivy se hledaly na internetu...Jakou podobu má toto zkrášlování dnes?
Už dávno se nechodí do tetovacích studií se šablonami a tetování se nevybírá z katalogu. Tatéři jsou vnímaní jako umělci s vlastním stylem, ne jako řemeslníci, kteří převedou design jedna ku jedné na kůži. Lidé si vybírají motiv nebo vyznění tetování, tatér je pro ně umělecky ztvární. Protože zájem o tetování je velký, dobří tatéři si mohou vybírat, co chtějí a nechtějí tetovat. Většinou odmítají klišovité a už tisíckrát vytetované motivy jako lapače snů, rozfoukanou pampelišku, peříčka, hvězdičky...
Zmínila jsi také split jazyka. V čem tento zákrok spočívá?
Jazyk se podélně rozřízne na dvě poloviny, které se sešijí tak, že výsledek připomíná rozeklaný hadí jazyk. Je to náročný zákrok, který musí provádět skutečně zkušený modifikátor. I přesto je split asi nejpopulárnější modifikaci z ranku těch extrémních. Výsledek je totiž vidět jen když ho člověk ukáže, při mluvení je to docela nenápadné. Šišlání, což je jedno z možných rizik u splitu, se vyskytuje zřídka.
Kromě toho, že rozříznutý jazyk vypadá určitě efektně, je možné pomýšlet i na nějaký nový typ uspokojení z hlediska sexuálních prožitků? Mají tělesné modifikace obecně nějaký sexuální aspekt?
U tělesných modifikacích je nejdůležitější estetika. A ta často nedílně souvisí se sexualitou. Zkrátka chceme být atraktivní pro potenciální partnery a partnerky. Některé modifikace jsou tedy skutečně nejen estetické, ale i funkční. Příkladem může být beading, což jsou implantáty pod kůži penisu. Těmi se zvětší objem a struktura penisu, což má logicky přímý vliv na sex. Na druhou stranu, když má muž masivní šperk v penisu, může ho to samozřejmě i omezovat.
Co se týče splitu jazyka, líbání i orální sex jsou se touto modifikací jiné. „Dva jazyky jsou lepší, než jeden,“ je častá odpověď, kdybys chtěla vědět, v čem je ten hůavní rozdíl. Někteří majitelé splitu se naučí ovládat obě půlky jazyka nezávisle na sobě. Mě osobně pobavila historka známého, který mi popisoval, jak poprvé se splitem vylizoval talíř. Uprostřed totiž zůstávala nedotčená čára...
Může být v souvislosti s tělesnými modifikacemi řeč také o uspokojení z bolesti během konkrétní tělesné úpravy?
To, že někdo cítí sexuální vzrušení z bolesti při modifikaci, je spíš výjimka. Stalo se, že klientka tetovacího studia prožila při genitálním piercingu orgasmus, ale takové situace jsou ojedinělé. Lidé, kteří cítí sexuální potěšení z bolesti, si pro něj chodí spíše do BDSM komunity než do tetovacího studia. Skupina příznivců modifikací se samozřejmě do jisté míry prolíná s příznivci BDSM, ale přesah mezi nimi je menší, než by člověk čekal.
V případě tetování se říká, že kdo jednou začne, nemůže přestat. Bez ohledu na důvod – prožitek bolesti, vizuální zajímavost… – opravdu může člověk tělesným modifikacím „patologicky“ propadnout, aby bylo možné mluvit o závislosti?
Osobně si myslím, že závislost je v tomhle případě nadnesený termín. Lidé, kteří si chodí pro další a další tetování, o tom tak někdy sice mluví, ale zpátky pod jehlu je nežene skutečná závislost. Aktuálně je naše kultura orientovaná na to, jak člověk vypadá. Velmi se zabýváme tím, jak bychom si tělo mohli zkrášlit a upravit. Protože je tu ale překážka bolesti, tetování se stává něčím obdivovaným, něčím, co nemůže mít každý. Lidé se jím rádi chlubí a ukazují ho, v některých skupinách je to vyloženě prestižní záležitost. Nechat se potetovat je rychlý způsob, jak proměnit své tělo, udělat ho zajímavějším, převzít nad ním moc. Zároveň je dnes tetování nabízené jako služba s cílem, aby byl zákazníkovi celý proces co nejpříjemnější. To je v součtu spousta příjemných věcí, které přispívají k tomu, že člověk, který se nechá tetovat jednou, často přemýšlí o tom, že to udělá znovu. Logicky je také největší rozhodovací bariéra u prvního tetování. Pak už člověk jednou pro vždy patří k těm potetovaným a snáze se rozhodně pro další.
Věnuješ se také spojení těla a technologií. Jaké jsou tedy trendy v této oblasti?
Českými médii před pár lety hýbaly elektronické čipy, které si nechali pod kůži implantovat lidé kolem Paralelní Polis. Pro představu jde o podobné čipy, jaké se dávají zvířatům. Tyto jsou ale sofistikovanější a vytvořené pro lidi. Lze s nimi platit bitcoiny nebo otevírat elektronický zámek. Dnes u nás může mít čip v ruce kolem stovky lidí.
Co se týče modifikací, které přidávají tělu novou schopnost, můžu jmenovat třeba magnetické implantáty. Kromě toho, že umožňují zvedat drobné kovové předměty, umožňují vnímat nositeli magnetické pole. Objevují se také svítící nebo vibrační implantáty. Zatím jde ale o ojedinělé počiny, které se nijak masivně nerozšiřují. Strach lidí z technologie pod kůží je silný. A pochopitelný. O to důležitější je tyhle věci prozkoumávat i mimo oficiální proudy.
