„Kdo vlastně jsem a o co se snažím?“ Takovou otázku si lidé s hraniční poruchou pokládají denně
Pro lidi s diagnózou hraniční poruchy osobnosti je typická zejména nestabilita v nejrůznějších směrech. Typické je pro ně střídání nálad, k čemuž stačí i ta nejmenší záminka. Z člověka, který se vzbudí jako ten nejspokojenější na světě, se snadno už okolo oběda může stát depresivní jedinec neschopný zvednout se ze židle. Nestabilní je i identita lidí, kteří tímto problémem trpí. Lidem s hraniční poruchou často chybí jejich vlastní obraz, sami sobě nerozumí, a tak se snaží každou chvíli vytvořit si novou osobnost, se kterou jsou ale málokdy spokojení.
Celkově jim také chybí naplnění, ať už v práci, ve vztazích i v osobním životě. Právě proto často střídají koníčky, zaměstnání i partnery. Kombinace emocionálních problémů a neuspořádaného partnerského života také může za stereotypní zobrazení osob s poruchou osobnosti ve filmech. Většinou je uvidíte jako archetypální „šílené bejvalé“, kteří nejprve hrdinu či hrdinku zasypávali teatrálními projevy lásky, aby se z nich po rozpadu vztahu stali nebezpeční psychopati. Pravda, lidé s hraniční poruchou často vstupují do nezdravých vztahů a rozchody těžce nesou. Leckdy se to ani neobejde bez vyhrožování. U nemocného je ovšem daleko pravděpodobnější, že bude vyhrožovat tím, že ublíží sám sobě, než že by chtěl způsobit újmu bývalému partnerovi.
S hraniční poruchou také velmi často souvisejí sebedestruktivní tendence. Nemusí se jednat jen o zmíněné sebepoškozování. Lidé s hraniční poruchou často nedbají na nebezpečí a jedou na plný plyn, co se veškerých neřestí týče. V rámci toho se často ničí například alkoholem, drogami či bezuzdným sexuálním životem bez jakéhokoliv dbání na ochranu.
Diagnóza většinou nestačí. Člověk s hraniční poruchou o sobě velmi často ví, že dělá nesmysly, že nezvládá a že nechápe, ale jeho vlastní vědomí mu většinou přidá ještě druhý hlas, který ho nutí pochybovat o každém dalším kroku. Nejvíce se pak takový člověk děsí chvil, kdy jeho pohár přeteče a on nad sebou ztratí kontrolu.
Ačkoliv má hraniční porucha leckdy špatnou pověst i mezi lékařským personálem, je léčitelná. Po desetileté terapii se podle serveru Refresher 86 % léčených dokáže zbavit symptomů, 50 % se pak cítí být zcela vyléčenými.
