Tomáš Kohoutek z odběrového centra BioLife: „Jsem rád, že došlo ke změně pravidel v dárcovství. Klíčová je rizikovost dárce a sexuálního chování, ne orientace“
Jakou historii má za sebou darování krve a také darování plazmy?
Co se týče historie dárcovství krve, jde víceméně o posledních sto let. První odběry plazmy v soukromém odběrovém centru probíhaly přesně před šedesáti lety ve Vídni, v centru, které je předchůdcem naší společnosti.
S darováním krve zkušenosti mám, ale s plazmou ne. Jak se to vlastně liší?
Těch aspektů je více. Začal bych ale přípravou na darování, kterou považuji za nejdůležitější. Před odběrem plazmy je třeba, abyste dostatečně pil – den předem 3–4 litry a v den odběru alespoň litr před odběrem samotným. Důležité také je najíst se. Nic úplně tučného, ale spíš se soustředit na příjem bílkovin. U krve není najedení se před odběrem nezbytně nutné.
Odběr je pak velmi odlišný. Probíhá pomocí zařízení, kterému se říká separátor. Ten odebírá v několika cyklech cílové množství krve, ze které se separuje samotná krevní plazma. Plazma se hromadí buď v nádobě, nebo ve vacích. Krvinky se pak vrací zpět do organismu. Tento cyklus tedy probíhá opakovaně do doby, než je odebráno požadované množství určené podle váhy dárce. Odběr trvá 30–60 minut v závislosti na stavu žil, přípravy a požadovaného množství. Je tedy podstatně delší než u darování krve.
U darování krve se doporučují v průměru 4 odběry za rok. Platí pro plazmu jiná pravidla?
Určitě ano. Po odběru plné krve trvá organismu dva až tři měsíce, než si opět vytvoří všechny chybějící krvinky, o které při darování plazmy metodou plazmaferézy dárce nepřichází a vrací se mu po oddělení plazmy zpět. Navíc se odebraná plazma dosyntetizuje během 48 hodin. Není to tedy pro organismus tak náročné. Když je dárce na odběr dobře připravený, může to organismus zvládnout i rychleji. O tom svědčí i fakt, že 48 hodin po darování plazmy můžete jít darovat krev, ale plazmu nejdříve měsíc po darování krve. Máme celou řadu dárců, kteří darují obojí, a toto opatření zaručuje, že to nebude pro jejich organismus taková zátěž.
„Jsem rád, že došlo ke změně pravidel v dárcovství. Klíčová je rizikovost dárce a sexuálního chování, ne orientace“Foto: BioLife ČR
V případě darování krve si využití dovedu představit snadno, ale jaké je využití u plazmy?
Jsou dvě nejčastější možnosti, jak krevní plazmu využít. Buď jako čerstvě zmraženou plazmu, která se používá v akutních stavech, například při řešení těžkých traumat v důsledku autonehod, těžkých porodech, komplikovaných operacích… Druhou možností je zpracování plazmy frakcionací, kdy se z ní vyrábí léky. To je například případ našich plazma center BioLife.
Kolem odběrů plazmy se šíří různé nepravdy, které mohou znesnadnit získávání nových dárců. Jaké mýty to jsou?
Je jich celá řada. Když se účastním nějaké prezentace, například studentům, nebo se mě ptají dárci před odběrem, jsem rád, když nějaký ten mýtus vytáhnou, protože jsou pak velmi překvapení, když jim vysvětlím, jak to funguje. Nejčastěji slýchám, že krevní plazma se používá primárně v kosmetickém průmyslu, což je nesmysl. Když si představíte, kolik práce je za jedním odběrem plazmy a kolik různých přístrojů je potřeba, tak by ty krémy stály miliony! Ano, krevní plazmu lze využít ke kosmetickému ošetření, kdy se odebírá velmi malá část přímo v kosmetickém salóně. V žádném případě se nejedná o plazmu darovanou ve zdravotnickém zařízení včetně plazma center. Ta je určena výhradně pro lékařské účely.
Mně uvízlo v hlavě, že krev, která se vrací zpět do těla, je studená. Je to pravda?
Pocitově studenější být může! Aby se krev mohla vrátit zpět do organismu poté, co je z ní odloučena plazma, přidává se do ní citrát sodný. Ten funguje jako antikoagulant, což znamená, že zabraňuje srážení krve. Tento postup je důležitý, protože během plazmaferézy je krev mimo tělo a musí zůstat tekutá, aby mohla být správně zpracována a vrácena zpět do oběhu. A právě tento roztok nemá 37 stupňů jako organismus, zpravidla má pokojovou teplotu, takže ano, můžete cítit, že je krev studenější, ale organismus to nijak neohrozí. Vnímání teploty je ale velmi subjektivní. Někdo ten rozdíl vnímá víc, někdo méně.
Dále se mezi lidmi šíří, že celá řada dárců je motivována hlavně finanční odměnou a že jde o dárce ze skupin, které bychom mohli považovat za méně vhodné. Je nějak kontrolována vhodnost dárců a kvalita odebrané plazmy?
Motivace u dárců se samozřejmě liší. Z posledního průzkumu vyplývá, že 69 % Čechů má ambici darovat. Z mé zkušenosti z dennodenního kontaktu s dárci mohu říci, že mnoho dárců chodí na odběry bezpříspěvkově nebo to kombinují. Jsou dárci, kteří odběrů využívají na podporu charitativních akcí, ale jsou samozřejmě dárci, kteří kompenzaci za přípravu a samotný odběr používají k financování svých běžných potřeb.
Kontrola vhodnosti dárců samozřejmě probíhá. Dárci nejprve vyplňují dotazník, pak je vyšetřuje lékař. Zaměřujeme se ale i na sociální anamnézu a máme mechanismy, díky kterým dokážeme nevhodné dárce vytipovat.
Zmínil jste, že jsou různé podmínky, které dárci musí splnit. Jaké jsou ty základní?
Důležité je, aby byl dárce dobře připraven a zároveň byl fyzicky i psychicky v dobré kondici. Pak jsou různá onemocnění, například poruchy srážlivosti krve nebo onkologické diagnózy, epilepsie, které nejsou s darováním slučitelné vůbec. Jsou ale choroby, které za určitých podmínek dárce nevyloučí, třeba vysoký krevní tlak nebo zvýšené hodnoty cholesterolu. Dotazník se ale zabývá i rizikovým chováním dárce.
U rizikových dárců ještě zůstaňme. Ačkoliv sexuální orientace oficiálně neměla být důvodem pro znemožnění dárcovství, do 30. června letošního roku mezi rizikové dárce patřili i gayové, respektive muži mající pohlavní styk s muži. Legislativa se ale změnila. V čem se tedy liší?
V prvé řadě bychom měli zmínit historické okolnosti. Po dlouhou dobu zde byly významné předsudky a zároveň méně odborných poznatků a zkušeností, jak darovanou krev či plazmu kontrolovat. To už ale dávno neplatí. Dříve bylo vnímáno jako stejně rizikové, pokud měl muž sex s prostitutkou nebo s jiným mužem. Teď už to tak není. Vyhláška se snaží situaci narovnat a opravit, má více zohlednit rizikovost dárce, rizikové sexuální chování, bez ohledu na to, kdo má jakou orientaci. Lékař by se podle mě neměl zajímat o sexuální orientaci, ale právě o posouzení rizika dárce. A o to se nová vyhláška snaží. Jsem rád, že se to děje.
Za zmínku stojí i to, že změny ve zdravotnictví trvají vždy velmi dlouho a každá změna se dotýká celé řady procesů, které se musí postupně měnit.
K narovnání pravidel díky vyhlášce došlo, ale musely být upraveny i praktické záležitosti. Znamená to třeba, že odebraný materiál prochází citlivějšími testy?
Ano i ne. Nové metody vedly k tomu, že krev i krevní plazma jsou testovány vícero testy, které se zaměřují na infekční choroby, jako je HIV či žloutenky typu B a C, ale přímá souvislost zde není.
V našem oboru nám jde o dvě klíčové skupiny a jejich bezpečnost: dárce krevní plazmy a pacienty. Technologické možnosti jsou na opravdu mimořádné úrovni a celý proces provází několikanásobné kontrolní mechanismy. Proto se můžeme více zaměřit na to, co je podstatné a co zůstává už jen křivdou minulosti.
