Česku chybí 60 tisíc dárců krve. Gayové ale darovat krev nesmí, když pravdivě vyplní potupný dotazník. Uvízli jsme v minulém století?
Pravidla pro dárcovství?
Dárcem krve se dle českých pravidel může stát každý ve věku 18-65 let, musí však vážit minimálně 50 kg a nesmí se dlouhodobě léčit s žádnou nemocí. Tedy, aby bylo jasno: dárcem krve např. nemůže být někdo, kdo trpí kardiovaskulárními onemocněními, potýká se s těžkými alergiemi či má nemocné ledviny. Zdravotních podmínek je celá řada (a jsou samozřejmě opodstatněné). Pak je tu ovšem ještě jedna podmínka – člověk nesmí být gay (či „být mužem, který má sex s muži“, a to po dobu předešlých 365 dnů)… A zrovna tahle podmínka na opodstatněnosti v dnešní době již nejen ztrácí, ale již dávno ztratila. Což ostatně dokazují i příklady řady dalších zemí, které toto pravidlo již přehodnotily. Jen my v Česku stále diskriminujeme a vlastně si i tak trošku lžeme do kapsy. Jak totiž několikrát zmínil i gay aktivista Jiří Hromada, „předseda krajské gay organizace Jihočeského kraje byl v minulosti zároveň i nositel zlaté plakety dárce krve.“ Proč jsou ale gayové stále považováni za „rizikové“ a jsou vystavováni také dotazníkům, které jsou v některých případech skutečně až potupné?
Tedy, ještě než přejdeme k tomu, v kolika zemích světa již muži mající sex s muži krev darovat (za relativně přijatelných podmínek) mohou, je rozhodně namístě říct si něco o oné „rizikovosti“. Ano, krví se může přenášet řada chorob. V souvislosti s gayi jistě každého napadne HIV – což je také důvod, proč právě tato skupina lidí je z dárcovství a priori vyloučena. Tedy, gayové se skutečně s větší pravděpodobností mohou nakazit HIV. Jenže doba pokročila. Gayové si jsou tohoto rizika vědomi a mají také nástroje k tomu, aby nákaze předcházeli – např. preexpoziční profylaxí (PrEP). Kromě toho jsou to právě gayové, kteří ke svému sexuálnímu zdraví přistupují mnohem zodpovědněji než většinová populace, což dokládají i počty testů na HIV a další pohlavně přenosné choroby, které jsou každoročně realizovány (pod záštitou České společnosti AIDS pomoc) v Domě světla a na spolupracujících testovacích místech.
Není anální sex jako anální sex
Zaměříme-li se specificky na problematiku análního sexu (což je de facto základní kámen úrazu, jelikož při něm vzniká nejvíce poranění, a tak roste i riziko, že se člověk nakazí pohlavně přenosnou chorobou), je docela úsměvné, že žen, které chtějí darovat krev, se nikdo na anální sex neptá.
Ačkoliv dotazníky, které dárci na odběrovém místě vyplňují, zjevně svým obsahem variují, v některých se specificky objevuje i formulace „rizikový sex muže s mužem“, resp. přímo: „Pro muže – měl jste někdy sex s jiným mužem?“. Rizikovost takového chování je přitom přinejmenším diskutabilní, minimálně prizmatem toho, že se jednoduše neměří všem stejným metrem. Navíc když k tomu není již žádný objektivní důvod.
Když je o krev nouze…
Je to až paradoxní, že mnohé země ke změně své legislativy vzhledem ke gay dárcovství krve přistoupily jednoduše až ve chvíli, kdy nebylo zbytí. Tou dobou byla covidová pandemie a krve byl nedostatek. Ke změnám se odhodlalo např. Řecko, Francie či Kanada. V těchto zemích je tak důraz kladen na „rizikový sexuální styk“ a stanoveny např. určité časové limity (v řádu jednotek měsíců), které od tohoto rizikového styku musí člověk (bez ohledu na pohlaví a orientaci) před darováním krve dodržet. V Kanadě jsou to např. tři měsíce.
Nedostatek krve je ale i nyní. A tak s přehodnocováním zákonů přišlo např. Německo. „V budoucnu by měli být gay dárci krve posuzováni podle jejich individuálního rizikového chování. To, zda člověk může být dárcem krve, je totiž spíše otázkou rizikového chování než sexuální orientace. A ani v této otázce nesmí docházet ke skryté diskriminaci,“ oznámil tak na počátku letošního roku německý ministr zdravotnictví Karl Lauterbach. Že by důvodem byla snaha o narovnání práv? Inu, bůh suď. „Máme příliš málo dárců krve. Krev je vzácná a zachraňuje životy,“ uvedl totiž také na tiskové konferenci. Ke změně v zákoně by pak mělo dojít již od dubna letošního roku (a mimochodem, v Německu byla sexuální abstinence pro muže mající sex s muži pro možnost darovat krev doposud stanovena na 4 měsíce, v Česku je to stále rok…). Nová pravidla pak již projednávají i v USA a řada dalších zemích, které nebyly jmenovány, již také zaujala vůči gayům-dárcům krve mnohem vstřícnější postoje.
Chtěl by někdo stále metat argumenty o rizicích nákazy HIV? I na to má moderní věda/medicína odpověď. V Izraeli, kde již gayové a bisexuálové krev mohou darovat zcela bez jakýchkoliv omezení, jednoduše umí všechna rizika eliminovat, a to díky tzv. dvojímu testování darované krve (krev je po inkubační dobu HIV uchovávána a pak znovu testována). Takže když se chce, všechno jde. Jen té krve v Česku asi zatím k tomu, aby došlo k patřičným změnám, chybí stále málo…
