Nejhorší čtvrtrok života: Čekání na test na HIV byla pro muže z Klatovska noční můra. Výsledek úplně od základů změnil jeho život
Rozhovor
Zdroj: iStock
<Path>

Nejhorší čtvrtrok života: Čekání na test na HIV byla pro muže z Klatovska noční můra. Výsledek úplně od základů změnil jeho život

Slýcháme to od školy: Rizikem (nechráněného) sexu jsou i pohlavně přenosné choroby, které jsou v horších případech jednoduše navždy. Virus HIV je už řadu let strašákem číslo jedna a málokdo si umí přestavit, jaké to asi je slyšet takovou diagnózu. Muž z Klatovska se svěřil s tím, jaké pro něj bylo čekání na „verdikt“.
Irena Piloušková Irena Piloušková Autor
26. 9. 2022

V jakém období se naše vyprávění bude pohybovat? Kdy to všechno začalo?

Jak vždycky říkám, nic nezačne samo, takže jedno vedlo k druhému. Když hodně osekám všechny příčiny, které mě dovedly tam, kde jsem udělal jednu z největších chyb v životě, tak se dostaneme do roku 2017, kdy jsem si našel letní práci v zahraničí. Pracoval jsem v Mnichově, kam jsem dojížděl vždycky na pět dní a pak na víkend domů. Zpočátku jsem si myslel, že to půjde, ale upřímně? Sobotu a neděli jsem pokaždé především prospal. Veškerý můj život se tak pomalu ale jistě přesunul právě do Mnichova: nejen práce, ale postupně i třeba okruh lidí, se kterými jsem trávil i volný čas.

V Mnichově jste i poznal svého tehdejšího partnera?

Já bych ho nenazval partner, spíš známost. A ano, poznali jsme se tam. Znáte to – klasika v baru po práci. Slovo dalo slovo a už to bylo. Už ten večer jsme spolu skončili a těšil jsem se na další. Takhle jsme se v baru potkali asi pětkrát během dvou týdnů. Jenže ono se to nezdá: Když pracujete rukama, a ještě si pak večer vyrazíte a moc se nevyspíte, tak vás to dožene. Byl jsem dost unavený, tak jsem trochu zvolnil, protože tam už byly i drobné nedostatky, které by mi mohly tu práci celou překazit. Něco málo jsem rozbil – nebylo to nic velkého a žádný postih mě nečekal, ale poškrábal jsem si u toho ruku, a to mi taky moc nepřidalo na dalším výkonu. Jednoduše, když to zkrátím, jsem se potřeboval pořádně vyspat, a ne pořád jenom ponocovat, makat nebo přejíždět mezi Mnichovem a domem rodičů v Čechách.

<Path> Na vzhledu, penězích a ani sexu lidem, kteří hledají protějšek, již nezáleží. Trendem v seznamování se je tzv. Clooneyho efektZdroj: singlesinamerica.com, askmen.com, prnewswire.com, theatlamtic.com, fastcompany.com, globaldatinginsights.com,

Takže jste tomuto muži sdělil, že musíte zvolnit?

To ani ne. My se nikdy nedomlouvali, že se potkáme. On v tom baru byl tak nějak pečenej vařenej. Takže někdy jsem sice přišel a nebyl tam, tak jsem šel domů, ale často tam byl. Vůbec jsme si žádné rande nikdy nedomlouvali. Spíš jsme oba předpokládali, že to bude pokračovat díky tomu, že se tam opět potkáme. Počítal jsem s tím a zdálo se, že on taky, protože vždycky za mnou nakonec šel, i když tam třeba byl s jinou partou a já taky. Nevyměnili jsme si ani kontakty. Znal jsem jeho křestní jméno, ale neptal jsem se na příjmení. Taky – kdo se v baru ptá na příjmení?

A jak to tedy dopadlo, respektive čím to skončilo?

Já jsem do toho baru nešel odhadem dalších čtrnáct dní. Možná trochu déle. Opravdu jsem se necítil dobře. Ta ruka mě bolela, byl jsem v práci tím pádem pomalejší, ale chtěl jsem stíhat, takže jsem často zůstával dýl, abych si dodělal, co jsem potřeboval. Na ubytovně jsem se snažil si odpočinout, prostě se tak nějak dát do kupy. Když se zdálo, že už je to lepší, řekl jsem si, že bychom se zase mohli potkat, a tak jsem klasicky zašel do baru, ale neúspěšně. Zkusil jsem to i další den a další… Chodil jsem tam pak náhodně celý srpen a říkal jsem si, že je smůla, že se míjíme. Ale když se mi nepovedlo ho potkat, už jsem si říkal, že je asi po všem. Smiřoval jsem se s tím – přeci jen, zas tak dobře jsme se neznali, abych se kvůli tomu vyloženě hroutil. Spíš mě to mrzelo, ale už mě pomalu opouštěla i ta touha. Říkal jsem si, že mi stačí vzpomínka a půjdu dál. Nic velkého se nestalo.

Po několika týdnech jsem ale ulehnul s opravdu hrozným nachlazením. Byl jsem takový celkově malátný. Tehdy už jsem naštěstí byl znovu v Čechách, takže znáte to – mama hotel mi dost pomohl. (smích)

Tehdy jste s začal bát?

Ano. Ono když máte moc času a nemůžete se strašně dlouho zbavit nějakého táhlého nachlazení, ležíte a přemítáte, napadne vás leccos. Mě teda hodně nahlodala kamarádka, které jsem o Mnichově vyprávěl, a ta mě začala strašit, že takhle to začíná. Že HIV se prostě projeví až po několika týdnech a může to vypadat i jako chřipka. Musím říct, že mě pořádně vyschízovala.

Asi to myslela dobře… Nebo ne?

Ano, asi ano, ale i když jsem dělal, že jsem v pohodě, že to bude dobrý, nemohl jsem ten večer vůbec usnout. Pořád jsem nad tím přemýšlel. Nagooglil jsem si tisíc článků a zjistil, že test má smysl až za dva měsíce, nebo ideálně čtvrt roku. Čtvrt roku! Musím říct, že jsem tou dobu prožil asi nejhorší výkyvy nálad, co jsem kdy měl.

Jak se to projevovalo?

Já o tom nechtěl s nikým mluvit. Styděl jsem se. Takže jsem dělal jakože nic. Ale po večerech jsem často googlil. Pořád jsem se pozoroval, hledal jsem podle internetu různé známky toho, že to mám. Někdy to byly i dost bizarní rady, ale cokoli, co poskytovalo co nejjednodušší, až babský přístup, mi pomáhalo, protože jsem měl dojem, že to mám trochu pod kontrolou – že si to můžu zjistit sám a hlídat si to. Došlo to tak daleko, že mi už i automatické reklamy na sociálních sítích házely hlavně léky a kondomy. (smích)

Šel jste nakonec na test?

Šel. Hrozně jsem se styděl. Měl jsem pocit, že když jdu po ulici, každý mě vidí, kam jdu a proč. Bylo to úplně šílený. V čekárně jsem málem omdlel a jak jsem zmatkoval, myslel jsem si, že ta nevolnost a točení hlavy je určitě taky příznak.

A jak to dopadlo?

Naštěstí dobře. Byl jsem negativní a v životě se mi tak neulevilo jako tehdy. Byl to nejhorší čtvrtrok mého života. Od té doby jsem úplně změnil život. Snažím se být zodpovědnější, někdy jsem s tím až trapnej. A pro jistotu jsem od té doby do Mnichova ani nepáchl! (smích)

Zdroj: Anonymní respondent, redakce

Populární
články

Již téměř rok má nového přítele, soukromí si ale snaží chránit
LIDÉ

Monika Bagárová velmi otevřeně o soukromí i o práci: Nikdy jsem nepoznala zásadovějšího chlapa, řešíme společnou budoucnost

Autor: Albert Prokop
Život je krátký a je třeba si ho naplno užít. To dle některých s dětmi není možné
TĚLO & MYSL

„Podstoupit vasektomii bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat. Přátelé mi závidí tu odvahu,“ tvrdí Jiří. Co ho k jeho rozhodnutí vedlo?

Autor: Mirka Dobešová
Ondřej Brzobohatý musí čelit útokům od bývalé ženy.
OČIMA HETERÁKA

Očima heteráka: Kauza Brzobohatý. Tiffany Ritchbitch je na scéně, vítejte

Autor: Ctibor Jarkuliš
A pojďme se kamarádit, nenávist a předsudky stranou
TĚLO & MYSL

Smíření hetero lidí s LGBT+ populací: Velké díky většině! A pojďme se kamarádit, nenávist a předsudky stranou

Autor: Albert Prokop
V době starověkého Řecka a Říma byly  homosexuální akty ve společnosti běžné
LIDÉ

Stejnopohlavní sex, chlapci vychovávaní jako dívky i osoby „dvojí duše“ – naši předci jinakost přijímali. Kde se vše zvrtlo v nenávist?

Autor: Mirka Dobešová
Zalando představilo krásný květnový projekt plný lásky
LIDÉ

Měsíc lásky je u manželů Honzy a Kuby nejen v květnu. Jak dopadli v malém vztahovém kvízu?

Autor: Irena Piloušková
Auto už nám dokáže připravit i oběd
CESTOVÁNÍ

Budoucnost, o které nesnil ani Jules Verne: Z elektromobilu se stala pojízdná powerbanka

Autor: Michal Černý
Zalando se inspirovalo měsícem lásky a nafotilo s Honzou a Kubou krásnou sérii fotografií
LIDÉ

Měsíc lásky ještě nekončí! O společných zájmech a tajemství dlouhodobého vztahu jsme si povídali s Honzou a Kubou. Inspirujete se?

Autor: Irena Piloušková
Investovat do nemovitostí se vyplatí i v této době, říká makléř Jiří Hák
LIVING

Jak je na tom aktuální trh s nemovitostmi? K výhodnému prodeji může dopomoci home staging, říká realitní makléř Jiří Hák

Autor: Irena Piloušková
K močení si sedá více než 50 % českých mužů
AKTUALITY

Vsedě močí překvapivé množství mužů, zjistil průzkum vyprovokovaný novinářem. Víme také, co preferují Češi

Autor: Martin Lyko

E-Shop