„Jako malý jsem si hrával s panenkami, měl jsem dokonce i přítelkyně, přesto jsem se nesnášel,“ říká Brayan, kterému pomohlo až přesídlení
Zdravím Brayane! Prosím, představil by ses nám krátce?
Zdravím, jsem Brayan a je mi 28 let. Jak již bylo zmíněno, ve Španělsku žiji již skoro 10 let a naprosto mi to změnilo život. Mí rodiče emigrovali do Španělska zhruba před 15 lety, a tak jsem sem nakonec odešel za studiem a lepšími kariérními příležitostmi. Nakonec se mi tu zalíbilo tolik, že jsem se rozhodl tu zůstat. *smích*
Jak bys vystihl Sevillu ve 3 slovech?
Magická, mocná a umělecká.
V úvodu jsme nastínili, že jsi se přestěhoval za studiem na univerzitě z Kolumbie do Španělska. Měl jsi strach, co se přijetí místních týče, když jsi se sem stěhoval?
Ano, určitě. Přestěhovat se do Španělska byl odvážný krok, který mě posunul dopředu. Ani mluvit stejným jazykem není tak jednoduché, jak se zdá, protože mezi námi existuje spousta různých výrazů, kterým druhá strana nemusí nutně rozumět. Občas ke mně přišly emoce jako strach, odmítnutí, samota, ale čas člověku dovolí pochopit, že některé věci se dějí z určitého důvodu a velká rozhodnutí činí velké životní změny.
Jaká byla tvá cesta k sebepřijetí? Je být členem LGBT+ komunity v Evropě jakýmsi “privilegiem” oproti Kolumbii v otázkách přijetí společností či je to naopak?
Moje cesta k sebepřijetí byla velice složitá. Vyrůstat ve velmi konzervativní společnosti v Kolumbii je těžké, protože mi bylo odepírano to, kým jsem od raného věku. Hrával jsem si potají s panenkami své sestřenky, protože podle toho, co bylo společensky považováno za „přijatelné”, bylo tohle něco špatného. Dokonce jsem měl i přítelkyně, ale uvnitř mi to prostě nepřipadalo správné. Všechno se změnilo až mým přesunem do Španělska a mým Erasmem, protože jsem začal zevnitř cítit, že je třeba začít konečně být tím, kým jsem, a to bylo těžké – prošel jsem si depresemi, smutkem, strachem, nenávistí sebe samotného a dokonce i bulimií. Tohle vše se dělo skoro rok a půl, až jsem našel podporu od svých blízkých a lásku k sobě samotnému. Tím bych chtěl tedy říci, že být členem LGBT+ v Evropě není privilegium, ale spíše má člověk více možností zviditelnění a dostupnější zdroje k informacím, ačkoliv myslím, že je to individuální podle zemí, protože někde v Evropě je LGBT+ vizibilita na lepší úrovni a někde právě naopak.
Již v předchozích rozhovorech bylo zmíněno, že toxická maskulinita je stále přítomna ve společnosti. Jak se tato realita promítá dle tebe ve vztahu k LGBT+ osobám, například co se týče diskriminace či útoků, které jsou v posledních letech více medializované. Máš nějakou osobní zkušenost?
Toxická maskulinita je určitě stále přítomná, také konzervativní smýšlení a katolická víra napomáhá takovým hrozným událostem. Já osobně jsem byl obětí útoku, kvůli mému cizineckému původu a tomu, že jsem součástí LGBT+ komunity. Byl jsem fyzicky napaden, okraden a ponechán v bezvědomí krvácející na zemi, dodnes mám jizvu na hlavě. Ale myslím, že bychom se neměli bát, jsou to spíše výjimky a takové zážitky by nás měly stmelit a učinit silnějšími.
Co pro tebe bylo naprostým kulturním šokem, když jsi přijel do Španělska?
Nejspíš to, že LGBT+ vizibilita je zde mnohem více přítomná a otevřená než v mém rodném městě v Kolumbii, ale člověk se rychle přizpůsobí, když je to příjemná změna.
Obě kultury nabízí spoustu skvostů a jsou úžasné, co bych možná však ještě vytknul je kuchyně, kterou má každá země specifickou, obě jsou však delikátní. Doporučil bych dát si něco typického jako salmorejo či montecaito*.
*Salmorejo je typická španělská studená rajčatová polévka, narozdíl od gazpacha, které je považováno za nápoj. Montecaito je druh menší obložené bagety s plátkem vepřové svíčkové.
Jaká místa v Seville bys doporučil našim čtenářům k návštěvě? (pozn. všechna zmíněná místa naleznete v galerii)
To je těžké, Sevilla nabízí mnoho různých alternativ a každé místo má svou úžasnou atmosféru, navíc máme krásné počasí po celý rok, zvláště pak na jaře – to člověk může využít k návštěvě některého z mnohých parků, například Parque Maria Luisa, který se nachází u náměstí Plaza España, jednoho ze středobodů turismu zde.
Na jaře tady máme také Semana Santa, velikonoční oslavy trvající celý týden, na kterých člověk může vidět dechberoucí procesí, je to fascinující podívaná specifická pro Andalusii. V květnu se tady také koná Feria de Sevilla, tedy česky „jarmark”, je to hlavní událost roku, kde může návštěvník vidět ženy v skvostných flamencových šatech a elegantně oblečené muže, jak do tradičních rytmů tančí a popíjejí rebujito (nápoj z bílého vína typu manzanilla a citronové sodovky) v tzv. „casetas”, neboli vyzdobených stanech.
Dále bych určitě doporučil známé turistické středobody jako naši velkolepou katedrálu, náměstí Plaza España (které jsme zmiňovali ve foto sekci rozhovoru s Taniou), Las Setas (největší dřevěná konstrukce v Evropě tyčící se nad městem, zmíněná již Sergiem) anebo bývalý mudejarský (muslimský) palác Real Alcázar de Sevilla, který má naprosto dechberoucí architekturu a rozlehlé zahrady – natáčela se zde dokonce i Hra o trůny!
Co se týče restaurací, Sevilla nabízí velký výběr delikátních podniků, například La Mamarracha (kterou navštívila během předávání evropských hudebních cen v roce 2018 dokonce i zpěvačka Dua Lipa!), Perro Viejo či venezuelskou kuchyni nabízející Carayaca (doporučuji delikátní arepas). Španělsko také nabízí spoustu druhů tapas, což jsou menší pokrmy jen tak k zakousnutí, člověk tak může ochutnat a popřípadě si pak při chuti objednat celý pokrm.
Noční život je zde velice živý, v prostředí rozlehlého veřejného parku Alameda de Hércules se nachází mnoho LGBT+ friendly podniků, známou gay diskotékou je například Itaca či Holiday. Čtvrť Alfalfa je také známá rozsáhlou škálou podniků, které nabízí více mezinárodní scénu.
Myslím, že každý si v Seville může najít to své a určitě bych doporučil všem alespoň jednou v životě Sevillu navštívit.
Moc děkuji za tvůj čas a ochotu!
Brayana můžete sledovat například na Instagramu, kde ho naleznete pod @brayanortizm
