„Letošní rok uběhlo 40 let od oznámení prvních případů HIV. Lidé s HIV/AIDS se však dodnes setkávají s mnoha stigmaty,“ říká Robert Hejzák z České společnosti AIDS pomoc
Jakým stigmatům nejčastěji čelí lidé s HIV/AIDS?
Nálepky „nežádoucí“ se člověk žijící s HIV může dočkat z různých stran. U někoho může mít s diagnózou HIV problém jeho rodina nebo partner. Jiný může být konfrontován na pracovišti nebo ve škole, pokud se o jeho diagnóze dozví větší okruh lidí. Překvapivě nejčastěji se HIV pozitivní setkávají se stigmatizací ve zdravotnictví. Tady je to spojeno zřejmě s tím, že na rozdíl od všech jiných životních situací je vyšetření u lékaře jediný případ, kdy má člověk žijící s HIV zákonnou povinnost svou diagnózu odkrýt.
Někdy stigma může vyústit až v diskriminaci, kdy je například člověku odmítnuto poskytnutí zdravotní péče nebo přijetí do zařízení sociálních služeb. Někteří naši klienti se setkali s šikanou na pracovišti nebo výpovědí ze zaměstnání. Takových případů naštěstí není moc, ale stávají se. Naše pacientská organizace klienty v těchto případech úspěšně zastupuje, diskriminace z důvodu zdravotního stavu je samozřejmě ze zákona nepřípustná a je potřeba se ozvat.
Pak je tu ještě malá skupina případů, kdy se stigma přímo propsalo do právního nebo společenského systému. V Česku stále platí několik zastaralých zdravotních vyhlášek, na základě kterých například policista, voják nebo hasič přijde o práci, pokud se nakazí virem HIV. I komerční pojišťovny často nesprávně vyhodnocují pojistná rizika spojená s nemocí a HIV bývá na seznamu výluk z pojištění, třeba u životních pojistek. Ve společnosti stále koluje příliš mnoho nepravdivých informací a mýtů kolem HIV.
Mohl byste ta nejčastější vyvrátit?
Často je stigma způsobeno strachem z nákazy. Část veřejnosti si stále myslí, že se virem lze nakazit při polibku, na toaletě, podáním ruky, použitím společného nádobí. Což jsou opravdu nesmysly. Pro zopakování: HIV lze přenést pouze při sexu, krevní cestou nebo z matky na dítě. Poslední dva způsoby jsou v Česku v podstatě vyloučené, u nás se HIV přenáší téměř výlučně pohlavním stykem, výjimečně při sdílení injekčního vybavení u uživatelů drog nebo steroidů.
Ale i u vzdělanější části veřejnosti přetrvává strach z nákazy při sexu. Přitom dnes už před nákazou nechrání jen kondom, ale i samotná léčba HIV pozitivního člověka. Pokud jste někdy narazili v gay seznamce na profil s poznámkou „nedetekovatelný“, „VN=0“ (nulová virová nálož) nebo „U=U“ (undetectable = untransmittable), měli byste zajásat. Autor profilu je HIV pozitivní, na dlouhodobé léčbě a dosáhl tzv. nedetekovatelné (nulové) virové nálože, kdy virus není možné v krvi odhalit běžnými testovacími metodami. Člověk s nedetekovatelnou virovou náloží nemůže virus přenést nechráněným pohlavním stykem na nikoho dalšího. Pokud se bojíte nákazy HIV, je to pro vás ideální partner, od kterého se HIV rozhodně nenakazíte.
Někdy ovšem stigma není způsobeno strachem, ale moralizujícími postoji. Setkáváme se s názory, že HIV pozitivní si za svou infekci mohou sami, že jsou nezodpovědní, lehkovážní, že je to trest za to, že mají sex proti přírodě… doplňte si sami. V tomto ohledu je HIV stigma podobné stigmatu, kterému je vystavena celá LGBT+ komunita. Zkuste si v první větě nahradit „HIV“ jinou infekční nemocí, třeba „boreliózou“, a uvidíte, jak absurdně to bude znít.
V čem HIV/AIDS lidem tato stigmata brání (práce, vztah?), co je nejčastější?
Stigma otravuje život, může vést k diskriminaci. Nicméně pevně věřím, že až na několik málo situací, jako je výše uvedená hrozba ztráty zaměstnání v bezpečnostních sborech nebo v armádě, by dnes lidem žijícím s HIV nemělo nic bránit žít kvalitní život.
Mám radost, že na gay seznamkách přibývá profilů, u kterých se autoři otevřeně hlásí ke své diagnóze, na iboys.cz jsem nedávno napočítal skoro 350 profilů, to ještě před pár lety nebylo. My gayové máme oproti zbytku populace větší povědomí o HIV, chodíme častěji na HIV testy, a je načase se i více zajímat o to, co znamená život s HIV u někoho jiného z naší komunity.
Robert Hejzák je předsedou České společnosti AIDS pomocFoto: se souhlasem Roberta Hejzáka
Jak je možné se těchto stigmat zbavit a co je potřeba pro to udělat?
O HIV se musí mluvit. Bez ostychu a bez předsudků. Je skvělé vidět na Prague Pride nejen testovací stany, ale i besedy s lidmi, kteří s HIV žijí, a s jejich HIV negativními partnery. Mýty a předsudky spojené s nákazou je potřeba vyvracet a bořit. HIV infekce je dnes chronické onemocnění třeba jako cukrovka nebo vysoký krevní tlak. Dokonce s lepšími zdravotními vyhlídkami, než mají tyto „běžné“ chronické nemoci.
Kdo potřebuje další návod, ať si pustí na Netflixu 3. řadu Sexuální výchovy. V jedné z úvodních epizod je vše kolem HIV shrnuto do třicetisekundové scény ve školní ordinaci. Testování, léčba, PrEP, sex. Žádná panika, žádné předsudky, prevence podle moderní šablony.
Co pro to konkrétně děláte v ČSAP?
Je toho spousta. Věnujeme se osvětě na základních a středních školách, pro studenty pořádáme besedy. Komunikujeme s odbornou veřejností i politiky a seznamujeme je s novými trendy v léčbě a prevenci. Ukazujeme třeba, co znamená U=U pro trestní právo, jak je nastavena informační povinnost pacientů v jiných zemích, proč je špatně testovat bez souhlasu pacienta nebo jak využívat v prevenci sociální sítě. Bezplatně a zdarma testujeme na HIV a další pohlavně přenosné nemoci, v pražském Domě světla jsme otevřeli gay komunitu PrEP Point a venerologickou ambulanci. Spustili jsme podcast Život+, který probírá téma HIV ze všech možných pohledů. Letos jsme s radostí podpořili i iniciativu #workingpositively, kterou spustily velké nadnárodní společnosti SAP a IBM. Firmy zapojené do tohoto programu se zavázaly vytvořit na svých pracovištích takové prostředí, v kterém se zaměstnanci nemusí bát se se svou diagnózou někomu svěřit.
Jsme tu ale stále hlavně pro ty, kdo s HIV žijí. Nabízíme právní a sociální pomoc, psychologickou podporu, službu azylového domu, ale třeba jen i setkání u kávy nebo u piva s někým, kdo je sám HIV pozitivní a může zodpovědět otázky k životu s HIV.
Jak je na tom aktuálně vývoj HIV a AIDS v ČR? Jde ve spojení s předchozími roky o zlepšení?
Nárůst nových diagnóz stagnuje. Za poslední 4 roky bylo každoročně diagnostikováno kolem 250 lidí. Ale v porovnání s předchozími roky se bohužel jednalo o nárůst. Většina nových případů je stejně jako v minulosti ve skupině mužů majících sex s muži. Není to proto, že by se sexuální chování gayů nějak zásadně lišilo od heterosexuální populace, ale gayové jsou objektivně vystaveni vyššímu riziku nákazy. Nechráněný anální sex je až dvacetkrát rizikovější než vaginální sex. Stejně tak je výrazně vyšší pravděpodobnost, že při náhodném sexu skončí gay v posteli s někým, kde je HIV pozitivní, o své nákaze neví, neléčí se a tudíž je stále infekční. Zatímco jeho heterosexuální sestře při podobném náhodném sexuálním kontaktu maximálně hrozí, že otěhotní.
Jak si stojíme v porovnání se světem?
Celkový počet případů HIV infekce je nižší než ve státech podobné velikosti – Řecko má 16 000 případů, Švédsko 14 000, Belgie 31 000. Česko má ke konci září 2021 hlášených celkem 4523 případů. Infekce HIV ale do Česka dorazila kvůli železné oponě komunistického Československa a minimálnímu kontaktu s okolním světem výrazně později.
Evropu jsme ale v šíření HIV dohnali. Dnes je v Česku ročně diagnostikováno více osob než v sousedním Rakousku, Dánsku, Maďarsku nebo Norsku. Podle mezinárodních srovnání je v Praze až 10 % gay populace HIV pozitivní, což je více než ve Vídni nebo v Dublinu a jen o něco méně než v Milánu nebo Madridu. Nejmenší radost mám ovšem z toho, že zatímco většina evropských zemí hlásí meziroční poklesy počtu nových případů HIV infekce, v Česku čísla nijak zásadně neklesají.
Na AIDS v Česku ročně zemře méně než 20 osob – vesměs jde o pacienty, u kterých byla infekce zachycena pozdě. Časně diagnostikovaní pacienti, kteří zahájí antiretrovirovou léčbu, se naopak v drtivé většině případů nikdy do stadia onemocnění AIDS nedostanou a budou žít běžný život s průměrnou délkou dožití jako kterýkoli jiný zdravý člověk. Testování a včasná diagnóza je pro léčbu infekce HIV klíčová.
V Anglii se předpokládá, že se do roku 2030 zastaví šíření HIV. Máme podobné ambice i u nás?
To je spíš dotaz na ministerstvo zdravotnictví, které zodpovídá za ochranu veřejného zdraví a připravuje pětileté plány prevence infekce HIV. Nástroje k tomu ale rozhodně máme – kromě kondomů dnes už i v Česku nabízíme PrEP, každý nově diagnostikovaný pacient dostává okamžitě plně hrazenou léčbu a drtivá většina lidí žijících s HIV dosáhla nedetekovatelné virové nálože a tudíž nemůže virus šířit dál. Potřebujeme jen zlepšit dostupnost prevence a více a lépe motivovat k testování. Pokud nám s tím někdo ze čtenářů chce pomoct, ať se ozve!
