Co se odehrává v berlínských klubech, kde se nesmí fotit? Kniha Berlin Lust Petera Dobiase odhaluje tajemství, budete se červenat
Není party, kterou bych nefotil
Peter od roku 2014 pracoval jako oficiální fotograf v legendárním klubu KitKat. Jeho úkolem bylo dělat účastníkům skupinové portréty na památku. Jenže mezitím se nudil a fotil si pro sebe, co ho zaujalo. „Prostě jsem šel kolem a řekl: Ukaž mi péro! Cvak!“ vzpomíná fotograf. Spousta lidí ani netušila, že je v tu chvíli fotí. Prostředí klubu je plné světel a laserů, jednoho dalšího záblesku si nikdo nevšiml.
Tebe jsem někdy fotil
„Letos v květnu během covidu k nám přišla na party jedna holka. Mám fotografickou paměť, takže jsem hned věděl, že jsem ji někdy fotil. A z ní vypadlo, že byla číšnicí v KitKatu,“ popisuje Peter okamžik, který rozhodl o vzniku knihy. Vybavil si fotku s touto ženou a šel ji hledat do svého archivu. Byla na snímku z roku 2016. Přitom si prohlížel další fotky z té doby a připadaly mu úžasné. Rozhodl se, že by neměly jen ležet v šuplíku.
„Vždycky měl fascinovaly velké barevné knihy – coffeetable books. Měl jsem přes 40 tisíc fotek z parties a vybral z nich 500 nejlepších,“ říká Peter. Pak už se snímky samy začaly přirozeně řadit do obrazového příběhu jedné dlouhé noci.
Večer začíná frontou před klubem. Pak lidé dostanou razítko a uvnitř se převlékají do svých pečlivě sestavených outfitů. „Na začátku je to takové milé, hodné a pak přijde střih. Drogy samozřejmě k party patří, ta kniha nic neskrývá. Ale není to jen o nich,“ popisuje dění Peter a pokračuje: „Jak to začne být nejzajímavější, lidi jsou najednou rozmazaní. Ke konci se ještě všichni snaží, ale už to nefunguje, protože je pozdě. Je čas jít domů.“ Ukazuje na jednu z posledních fotek, kde odpočívá nahý muž se zvadlým penisem.
Po tomhle už mě nic nepřekvapí
Peter přiznává, že tento typ party není zrovna pro něj. Neměl svůj vlastní harness (kožený postroj), mezi bavícími se lidmi se pohyboval v obyčejném tričku. Byl jediný, koho v takovém oblečení pustili dovnitř. „Nemám s tím nic společného, nevyhledávám to. Ale celé to dění tam vidím esteticky. Ty lidi, ty shows, tolik motivů… je to pro mě fascinující.“
Nikdy neměl problém s tím, co fotí. Některé z fotografií v knize pocházejí z fetish a leather party Folsom Europe v Berlíně – Peter pro Folsom dva roky fotil i kampaně. Zároveň ale tvrdí, že po tom, co na těchto parties zažil, ho už nejspíš nic nepřekvapí. „Ten klub je opravdu dirty místo, kluci tam sedí u pisoáru a čekají, aby je tam někdo s prominutím pochcal. Nikoho nenapadne říct, že je to perverzní,“ podělil se o dojmy.
Nezapomeň, že jsi tady pracovně
Pohybovat se s těžkým fotoaparátem celou noc po klubu, v němž byly až dva tisíce lidí, bylo fyzicky náročné. Peter prozradil, že se na začátek obvykle vzpružil drinkem a pak vyrazil do davu vysvlečených, zpocených těl. „Nesměl jsem být ale opilý, abych neztratil foťák nebo aby mi ho někdo třeba nepolil,“ popisuje.
„Samozřejmě že jsem tam měl taky sex,“ přichází konečně přiznání. Jenže s obřím foťákem přes rameno a jako jediný v tričku se nemohl v davu nahých mužů snadno schovat. „Klub manažer pak dostal stížnosti: ´Ten váš fotograf tam někde šu*á na záchodě! Byl v kabince s někým už pětkrát!´ Pak jsem od manažera dostal napomenutí, že jsem tam pracovně, tak ať si dávám pozor,“ směje se Peter.
Klub je jejich domovem
Není divu, že řada účastníků zábavy nechce být na fotkách poznat. „Oni přiletí do Berlína z celého světa. Jen ty outfity stojí obrovské peníze – a oni mají čtyři na víkend. K tomu hotely, letenky. Lidé, kteří tyto akce navštěvují, mají obvykle ve svém běžném životě vyšší postavení. Takže někdy nechtějí být vidět v takovém klubu,“ vysvětluje Peter. Ti, kdo jsou v jeho knize, tím ovšem žijí. Klub je jejich domov. Ukazuje přitom na fotky blonďaté bankéřky s přelepenými bradavkami, která o víkendech dělá DJku. Vzadu za ní trčí do vzduchu něčí nohy při zřejmém sexuálním aktu.
Peter musel sehnat souhlas od všech 33 lidí, kteří jsou na fotkách v knize identifikovatelní. Některé dohledával přes Facebook, jestli je někdo nezná. Například domina Natasha z Pig Party se mezitím odstěhovala do Kanady. Souhlas s použitím své fotky dala, ale z její povýšené (jak jinak) komunikace bylo jasné, že od toho moc neočekává. Když jí pak Peter knihu poslal poštou, přišla mu od ní nadšená reakce: „Wow! To jsem vůbec nečekala. To je krásná vzpomínka na moje mládí!“
Ne všichni se ale vydání knihy dožili. Třicetiletý model a kamarád Nicola, jehož Peter znal a fotil od roku 2013, se týden před křtem knihy Berlin Lust předávkoval. I to patří k realitě berlínských parties, které stojí na chemsexu.
Jak se paří v Berlíně
Berlínská klubová scéna je podle Petera unikátní v tom, že nabízí úplně všechno. To, co člověk požaduje, může v Berlíně mít. A lidé tam létají ze všech koutů Evropy, aby to zažili. „Celý měsíc chodí do fitka, šetří peníze, nakupují kostýmky a pak vyrazí do Berlína na party,“ říká fotograf.
„Kluby mají dress code, v normálním oblečení dovnitř nikoho nepustí. V nejhorším případě si můžeš sundat tričko. To není jako nějaká diskotéka, kam si jen tak přijdeš večer zatančit a pak jdeš hned domů,“ popisuje. Telefony se musí nechat v šatně, ochranka prohledává tašky i kapsy. „Dvě hodiny stojíš ve frontě, pak se dostaneš na řadu, zeptají se tě na dvě otázky a uslyšíš: „Hele, tak dneska ne. Děkujeme, na shledanou!“ Ty kluby si totiž vybírají mix lidí, který se tam hodí – aby to nebylo moc hetero, ani moc homo.“
A proč tam nejsem já?
Po covidové pauze jsou parties zpět a Peter hned dostal pozvání, ať přijde fotit. „Musím si to rozmyslet. Jít po pracovním týdnu o víkendu na party a být tam do šesti do rána, to už moc nedávám. Už je mi přes čtyřicet,“ směje se.
Zatím se věnuje distribuci své knihy Berlin Lust, kterou vydal vlastním nákladem v počtu 1000 kusů. Z tiskárny v Estonsku mu přišly tři palety knih o celkové váze 1,3 tuny. „Sám jsem je vytahal do bytu na mezipatře v třetím poschodí. A teď je zase nosím postupně dolů na poštu,“ popisuje život samonakladatele. Do každé knihy před odesláním vepíše osobní vzkaz. Peter má radost, že kniha budí skvělé ohlasy. Vůbec nejčastější reakce na ni je: „A proč tam nejsem já?“
