„Díky vyvážené drogové politice se infekce HIV mezi injekčními uživateli prakticky nešíří,“ tvrdí odbornice z centra SANANIM
Řeč čísel
Konkrétní data jsou poměrně zdrcující. Jak naznačují statistické údaje, počty drogově závislých u nás průběžně rostou, stejně jako průměrný věk uživatelů drog, který se pohybuje kolem 35 let. Nejpopulárnějšími drogami jsou opiáty a pervitin, zpravidla jsou ale užívány společně s dalšími návykovými látkami, jako je alkohol apod. Ruku v ruce s drogovou závislostí pak narůstá také kriminalita – zejména drobné krádeže. Velkým problémem jsou také infekční onemocnění, v případě injekčních uživatelů drog především žloutenka typu C. Výrazně méně se pak mezi závislými šíří virus HIV. Bez ohledu na konkrétní typ onemocnění se však zdravotní stav závislých průběžně zhoršuje, a to i kvůli nedostupnosti zdravotní péče. Jaké možnosti mají závislí, kteří nemají střechu nad hlavou? Kam se mohou obrátit o pomoc a jaká jsou konkrétní opatření v oblasti drogové politiky ze strany státu?
V souvislosti s preventivními a koncepčními opatřeními s celorepublikovou platností lze v prvé řadě zmínit Národní strategii drogové politiky. Ta je na našem území poměrně propracovaná a její jednotlivé složky jsou vzájemně vyvážené. Jak zkonstatovala Martina Richterová Těmínová, ředitelka nejrozsáhlejší tuzemské sítě nestátních poskytovatelů v oblasti prevence, péče a léčby závislostí na nealkoholových drogách SANANIM, je i v mezinárodním měřítku považovaná za prokazatelně fungující. „Vyvážený přístup umožňuje hledat příčiny a napravovat nepříjemné důsledky závislostí s využitím humánních a efektivních postupů. Pro srovnání – v zemích, kde funguje nebo donedávna fungovala spíše represivní politika, jako např. v některých postsovětských státech, se dnes potýkají i s vysokým – např. v Bělorusku až kolem 30% - výskytem HIV mezi injekčními uživateli drog, zatímco v ČR je to méně než 1 %,“ doplnila.
Léčba závislosti vs. snižování rizik
Mezi uživateli drog se mohou samozřejmě vyskytovat i lidé, kteří jednoduše nemají motivaci k tomu, aby se závislosti chtěli zbavit. Právě v takovém případě přichází na řadu koncept harm reduction, tedy systém snižování rizik, a to jak těch, jimž čelí samotný uživatel, tak i těch, jichž je směrem k běžné populaci zdrojem. Standardně jsou programy harm reduction realizovány kontaktními (nízkoprahovými) centry, a to také jako součást terénních programů. Ty jsou ze své podstaty určeny všem a jejich služeb tak může využít prakticky každý. „Můžeme v nízkoprahových zařízeních poskytnout pomoc aktivním uživatelům drog ´na ulici´, motivovat je k léčbě, nebo je aspoň vést k méně rizikovému chování a užívání, a tím zároveň chránit veřejné zdraví či snímat zátěž z běžných zdravotních zařízení nebo třeba úřadů,“ upřesňuje funkci SANANIMu a všech ostatních nízkoprahových zařízení Martina Richterová Těmínová.
Principiálně jsou terénní programy postaveny tak, že pomoc by se měla drogově závislým dostávat v jejich vlastním prostředí – nejčastěji tedy přímo na ulici. Pracovníci nízkoprahových center závislým nabízejí jak poradenství, tak i hmotnou pomoc a samozřejmě zajišťují také výměnu použitých jehel a stříkaček za nové v poměru 1:1. Tím dochází ke snižování zdravotních rizik jak ve směru k běžné veřejnosti, tak i vůči uživatelům samotným, a to zejména ve smyslu zamezení šíření infekčních chorob, ale také dalších obtíží s užíváním drog spojených. Terénní pracovníci tak uživatele, kteří zatím nemají motivaci k tomu, aby s drogami skoncovali, např. informují o postupech co nejméně zdravotně závadné aplikace drog, příp. také mohou poskytovat substituci (výhradně po doporučení odborníka – psychiatra) a jiné formy užití drog než jen tu injekční. Veškerá pomoc a asistence terénních pracovníků jsou pak stejně jako služby nízkoprahových center zdarma a samozřejmě anonymní.
Stále je co zlepšovat
Nízkoprahová a kontaktní centra tedy odvádějí nepopiratelný kus práce. Kdyby měla opět promluvit tvrdá data, tak jen díky práci SANANIMu se ročně podaří téměř stovku dětí uchránit před umístěním do ústavní či náhradní péče, protože jejich rodiče projdou úspěšnou léčbou. Kolem 200 lidí se každý rok díky těmto službám zbaví své závislosti a v průměru dva lidé týdně míří z Kontaktního centra do kontrolované léčby. Přitom navzdory skepsi většinové společnosti vůči „vyléčení z drogové závislosti“ se toto daří u 50 – 70 % závislých, kteří se rozhodnou svůj problém řešit. „Přes 90 000 hodin ročně strávíme jen mluvením s našimi klienty – kdyby to měl odpracovat jeden člověk, musel by této činnosti věnovat přibližně 10 let,“ doplnila odbornice ze SANANIMu.
I přes neoddiskutovatelné přínosy těchto služeb směrem k celé společnosti však i toto odvětví čelí četným výzvám. A samozřejmě by bylo možné v rámci drogové politiky mnohé zlepšit. Jak upozornila Martina Richterová Těmínová, v prvé řadě by se jednalo o zvýšení kapacity a zlepšení dostupnosti sítě adiktologických služeb a logicky také řešení jejich financování. To má v současné době spíše nárazovou podobu, což znemožňuje např. dlouhodobější investice. Druhým stěžejním tématem je pak reforma psychiatrické péče tak, aby bylo možné některým klientům poskytovat péči v jejich přirozeném prostředí. To by však vyžadovalo lepší propracování terénních služeb a v důsledku kompletní systémovou restrukturalizaci. V neposlední řadě je pak třeba pracovat s přetrvávající stigmatizací drogově závislých. Jak tuto situaci shrnuje Richterová Těmínová, „stále se setkáváme s velkou stigmatizací současných i bývalých uživatelů drog, tedy i těch, kteří úspěšně prošli léčbou. Jejich návrat do normálního života často provázejí předsudky ze strany zaměstnavatelů, úřadů, zdravotnického personálu i dalších, což jejich situaci znesnadňuje. Předsudky panují i stran možnosti a úspěšnosti léčby.“
Ačkoliv je tedy nárůst drogově závislých ve společnosti nesporný, faktem je, že konkrétně v České republice disponujeme poměrně efektivními nástroji, jak poskytnout pomoc jak těm, kteří se závislosti chtějí zbavit, tak i těm, kteří tzv. stále „berou“. I když nelze očekávat, že by jako mávnutím kouzelného proutku drogová závislost ze společnosti zmizela, rozhodně nelze jakkoliv přehlížet všechny pomáhající profese, které se závislými pracují. Naopak by se jim mělo dostávat větší pozornosti a také dostatečné podpory ze strany státu. Jak uzavírá zástupkyně SANANIMu: „Drogy provázejí společnost od nepaměti a samozřejmě to s sebou nese negativní jevy a důsledky. Ještě nikdy v historii lidstva se nepodařilo drogy vymýtit a zavírat před tímto problémem oči pouze znamená, že skrytě narůstá. Drogové služby jsou tu ale od toho, aby tyto negativní důsledky užívání drog zmírňovaly. Proto by se mělo jevit jako logické je podporovat, a to zejména v místech, kde jsou pro stávající uživatele dobře dostupné, nikoli vytlačovat nebo dokonce odsuzovat, jak se to v praxi ještě stále občas děje.“
Za spolupráci děkujeme tiskové mluvčí SANANIMu Agátě Jankovské.
