10 rozhovorů: jak se žije s HIV?
LUKÁŠ, 29 LET, GAY
Kdy jste zjistil, že jste HIV pozitivní?
Zjistil jsem to v listopadu roku 2015. Měl jsem podezření na chování předchozího partnera a začínal jsem tehdy nový vztah. Nechtěl jsem nového partnera vystavit případnému riziku, takže jsme spolu nespali a společně se domluvili, že nejdříve půjdu na test.
Jakým způsobem jste se virem HIV nakazil?
Při chemsexu, tehdy jsem dost ujížděl na pervitinu a GHB. Na seznamce Planet Romeo jsem se seznámil s klukem a vzal jsem si ho za účelem dobrého sexu domů. Tvrdil, že je zdravý, takže nebyl důvod se chránit. Vždycky jsem byl nezodpovědný trotl… Říkal jsem si, že co se má stát, se stane. Nicméně s HIV+ bych tenkrát nešel ani na kafe, natož do postele. Sex byl skutečně dobrý, zamiloval jsem se, a když jsem zjistil, že nemá kam jít, nabídl jsem mu, že může být u mě. Bylo to fajn do té doby, dokud jsem byl chodící kasička a nechtěl jsem po něm žádnou činnost. Jednoho dne ale sebral pár svých švestek, pár i mých a odešel. Nechal mi pouze brožuru z Domu světla, kde stálo jeho jméno. Neřešil jsem to, protože mě čekalo stěhování a nové zaměstnání, navíc v tu dobu jsem jako po každém rozchodu byl pevně rozhodnutý, že už nikdy nikoho nechci. Pozitivní výsledek testu mi byl sdělen asi šest měsíců po tomto vztahu.
Co bylo nejtěžší po tomto zjištění?
Nebyl jsem moc informovaný. První, co mě napadlo, bylo, že bych mohl nakazit někoho z rodiny, bydlel jsem tenkrát s rodiči a sourozenci. Pak mě napadlo, že umřu sám a že to bude brzy, a hned jsem začal přemýšlet, co musím ještě stihnout. Ani jsem neposlouchal, co mi lékařka říkala, čekal jsem, kdy to se mnou sekne nebo kdy se rozbrečím jako malé dítě. Domů jsem to měl 10 km a rozhodl jsem se, že půjdu pěšky.
Když jsem vyšel z budovy, začal jsem tak brečet, že jsem nemohl ani dýchat, nadával jsem si, litoval se a věděl, že to, co jsem do té doby dělal, bylo k ničemu. Zhubl jsem 60 kg, abych byl atraktivnější a neskončil sám, pracoval na sobě, slušně vydělával, žil každý den, jako kdyby měl být poslední. Ale stejně jsem si říkal, že umřu sám – když jsem si partnera nenašel zdravý, tak teď už si ho nenajdu vůbec. Přemýšlel jsem, že skočím pod vlak…
Jak vám onemocnění virem HIV změnilo život?
Začal jsem si vážit každého dne, vždycky jsem se strašně rozčiloval, ale teď? Všechno bylo na nic, všechno bylo zbytečné proti tomu, co mi koluje v žilách, proti tomu, co mě žere den co den. Začal jsem hodně sportovat, až nezdravě (smích). A poznal jsem spoustu nových lidí a přátel. Přestali mě na dlouhou dobu zajímat chlapi a sex a tak to i zůstalo. Jistěže mi chybí partner, ale najít někoho pracujícího, slušného… kompatibilního, to je prostě problém. S partnerem, kvůli kterému jsem šel na test, to také nemělo dlouhého trvání. Nikdy jsem se nedokázal uvolnit a měl jsem strach, že mu zničím život tak, jako ho předtím někdo zničil mně. Vrátil se nakonec ke svému bývalému příteli.
Ví vaše nejbližší okolí o tom, že jste HIV pozitivní?
Ano, nejbližší rodina to ví. Jsem velmi otevřený člověk a rodiče jsou jako moji přátelé. Můžu jim říct úplně všechno. Věděli, že čekám na výsledek testu a že bude nejspíš pozitivní, ale všichni jsme asi tajně doufali, že jsem se nějakým zázrakem nenakazil. Moje rodina a nejbližší přátelé mě podpořili, pomohli mi jít dál a pomáhají mi stále. Jsem rád, že mám kolem sebe kvalitní lidi. Teď to beru tak, že pokud někomu vadí, že jsem HIV pozitivní, je to jeho problém. Pokud jsem se s tím smířil já i lidé, kteří mi dali život, sourozenci a všichni nejbližší, tak ten zbytek je mi víte kde…
1983 – úmrtí: 16 500, nákaza: 404 500
KLÁRA, 27 LET, HETERO
Kdy jste zjistila, že jste HIV pozitivní?
Bude to asi sedm let. Přesně si to nepamatuji, ale bylo to v době, na kterou nejsem moc hrdá. Lítala jsem tenkrát v drogách.
Jakým způsobem jste se virem HIV nakazila?
Abych pravdu řekla, tak nevím. Jak jsem řekla, mám za sebou velmi bouřlivé období. Bylo mi asi šestnáct, když se rodiče rozváděli. Tehdy jsem vnímala jen to, jak se dohadují o majetek. Měla jsem pocit, nejspíš oprávněný, že já je moc nezajímám. Přestala jsem chodit do školy a snažila se utéct mimo realitu. Pomáhaly mi v tom hlavně drogy. A protože jsem si je často nemohla dovolit, platila jsem za ně i jinak… Takže vlastně nevím, jestli jsem se nakazila použitou injekční stříkačkou, nebo při sexu s jedním ze svých dealerů. Každopádně jsem se v jedné ze světlejších chvilek rozhodla dojít si k lékaři a on mi doporučil nechat se otestovat. Výsledek byl bohužel pozitivní.
Co bylo nejtěžší po tomto zjištění?
Věděla jsem sice, že vir HIV existuje, ale byla jsem naivně přesvědčená, že se mě to vůbec netýká. Věděla jsem o pár pozitivních lidech z doslechu, z televize, ale neuvědomila jsem si, že i já bych se jednou mohla stát obětí. Zjištění, že HIV je najednou součástí i mého života, mnou otřáslo. Nejprve jsem do drog spadla ještě více, ale po nějaké době jsem se srovnala a došla za jediným člověkem v rodině, kterému jsem věřila. Teta mi bez váhání pomohla a postavila mě opět na nohy. Chodila se mnou na vyšetření, podporovala mě při odvykací kúře. Jen díky ní jsem to zvládla.
Jak vám onemocnění virem HIV změnilo život?
Jak jsem řekla, šlo hlavně o to uvědomění, že i mě se HIV týká. A pak ta cesta ze dna do normálního života. Nebylo to hezké, ale jsem ráda, že se mi to podařilo. Můj pohled na svět se hodně změnil. Začala jsem si uvědomovat určité životní hodnoty, kterých jsem si dříve nevážila. Hledala jsem si cestu zpět k přátelům, snažila se dostudovat, najít si práci. Prostě jsem najednou chtěla žít stejný život jako ostatní. Na druhou stranu s rodiči se nevídám vůbec. Táta se odstěhoval do zahraničí. Občas se sice ozve, ale že bych za ním jela, nebo on za mnou, to se asi nestane. Máma mě i tetu zcela odepsala…
Ví vaše nejbližší okolí o tom, že jste HIV pozitivní?
Ti důležití ano. Ale rozhodně to nevytrubuji na potkání. Musím mít opravdu důvod nebo silnou důvěru, abych se s tím svěřila. Vím, že někteří lidé jsou schopní o svém pozitivním statutu mluvit stejně, jako by mluvili o počasí. Tak daleko jsem já ale nedospěla.
ONDŘEJ, 19 LET, BI
Kdy jste zjistil, že jste HIV pozitivní?
Zavolal mi jeden z mých sexuálních partnerů, abych si prý došel na testy, protože on na nich byl a výsledek byl pozitivní. To bylo koncem loňského roku.
Jakým způsobem jste se virem HIV nakazil?
Při sexu se zmíněným partnerem. Nebyli jsme spolu ve vztahu, ale občas jsme se scházeli. Měl jsem kolem sebe lidi, kteří si užívali milostný život mnohem dříve než já. Připadal jsem si, jako bych něco zameškal, a tak jsem se to snažil dohnat. Byly chvíle, kdy jsem si říkal, že už to přeháním, že to přece nejsem já, ale nakonec jsem ty pocity vždy přemohl. To období netrvalo dlouho, asi tři nebo čtyři měsíce. Evidentně to stačilo.
Co bylo nejtěžší po tomto zjištění?
Přišel samozřejmě šok. Najednou jsem si uvědomil svojí smrtelnost, což se u lidí mého věku moc často asi nestává. Po mamince jsem ale zdědil vlastnost, že v krizových situacích zachovávám chladnou hlavu. Naštěstí se mi to podařilo i v této… Nejprve jsem se svým lékařem důkladně probral svou situaci a pak se ozval bývalým partnerům. Nikoho jsem nenakazil, ale řada z nich se mnou už nepromluvila.
Jak vám onemocnění virem HIV změnilo život?
Díky tomuto zjištění jsem se zase stal sám sebou. Vrátil jsem se ke svým původním hodnotám. Přestal jsem o víkendech obrážet kluby a trávím víc času s přáteli a rodinou. V budoucnu bych se také chtěl víc zapojit do nějakého programu, který šíří osvětu ohledně HIV a AIDS. Zatím mám ale problém se postavit před větší množství lidí a o svém onemocnění mluvit otevřeně.
Ví vaše nejbližší okolí o tom, že jste HIV pozitivní?
Částečně ano. Například mí nejlepší kamarádi to vědí. Moje maminka také, od samého začátku. Právě její přístup mi pomohl udržet se psychicky nad vodou. Zbytek rodiny ale nic netuší. Hlavně táta by to neunesl.
JAROSLAV, 55 LET, HETERO
Kdy jste zjistil, že jste HIV pozitivní?
Před třemi lety. Nějakou dobu jsem hodně cestoval, užíval si života. Po návratu domů jsem se rozhodl, že bych si měl raději zajít na testy, protože jsem si užíval se vším všudy.
Jakým způsobem jste se virem HIV nakazil?
Nejspíš právě při cestě po Asii. V Thajsku jsem se nechal unést… Nedokážu to říct na sto procent, ale je to hodně pravděpodobné.
Co bylo nejtěžší po tomto zjištění?
To nedokážu říct zcela přesně. Bylo toho asi víc, ale zprávu o pozitivním výsledku jsem vlastně určitým způsobem čekal. Samozřejmě mě to vzalo, přemýšlel jsem hlavně nad tím, jestli mi pár měsíců nespoutané zábavy stálo za to. Napadaly mě různé myšlenky. Pozitivní i negativní. Nakonec jsem se svěřil svému nejlepšímu kamarádovi, který ke zprávě přistoupil hodně cynicky. Ale asi to bylo dobře. Kdyby mě litoval, nejspíš bych se smířil s tím, že jsem ztracený případ. Jeho cynismus mě ale nakopl a já se sebou začal něco dělat.
Jak vám onemocnění virem HIV změnilo život?
Změnil jsem hlavně svůj životní styl. Začal jsem se víc zajímat o své zdraví, hodně cvičím a necpu se nezdravými věcmi. Také jsem přestal kouřit. Po psychické stránce to bylo samozřejmě těžké, ale měl jsem se o koho opřít. Takže i to jsem nakonec zvládl. S nadsázkou by se dalo říci, že můj život se díky HIV zlepšil. Rozhodně svůj čas trávím kvalitněji než předtím. I moje priority jsou dnes jiné než dříve. Pochopil jsem, že záleží na lidech kolem mě, ne na práci nebo penězích. Důležité jsou vztahy.
Ví vaše nejbližší okolí o tom, že jste HIV pozitivní?
Kromě mých rodičů ano. Jim to prostě nedokážu říct. Myslím, že by je to vzalo, že by to nepochopili. Mysleli by si, že umírám. To jim nemůžu udělat.
2015 – úmrtí: 1 100 000, nákaza: 2 100 000
ALENA, 32 LET, HETERO
Kdy jste zjistila, že jste HIV pozitivní?
Bylo mi tenkrát dvaadvacet let, ale nakazila jsem se nejspíš už v osmnácti letech.
Jakým způsobem jste se virem HIV nakazila?
Nakazila jsem se od svého tehdejšího partnera, který nevěděl, že je HIV pozitivní. Byl z Pobřeží slonoviny a podle všeho se nakazil v době, kdy tam ještě žil. Byli jsme spolu asi tři roky, když začal mít nevysvětlitelné zdravotní problémy. Jeho lékařka mu udělala testy na vir HIV, které vyšly pozitivně, a následně i ty mé. Po dvou letech jsme se rozešli a dnes nevím, co s ním je. Žádné výčitky vůči němu necítím. Nejenže nevěděl, že je HIV pozitivní, ale chránit se mělo napadnout i mě. Každý je odpovědný sám za sebe.
Co bylo nejtěžší po tomto zjištění?
Musela jsem vstřebat poznání, že se HIV týká i mě. Bylo také těžké uvědomit si, že to jediné, co mohu udělat, je smířit se s tímto faktem.
Jak vám onemocnění virem HIV změnilo život?
Získala jsem nový pohled na život a celkově přeskládala žebříček hodnot. Najednou jsem si uvědomila hodnotu času a naučila se vybírat, komu a čemu svůj čas věnuji a do jaké míry. To odfiltrovalo povrchní vztahy a naopak utvrdilo ty vztahy, na kterých skutečně záleží. Po pracovní stránce se mi rozšířily obzory, když jsem se zapojila do činnosti České společnosti AIDS pomoci.
Ví vaše nejbližší okolí o tom, že jste HIV pozitivní?
Nijak se s touto skutečností netajím. Když mám důvod, tak to řeknu, říkám věci tak, jak jsou.
MICHAL, 33 LET, GAY
Kdy jste zjistil, že jste HIV pozitivní?
HIV pozitivní jsem už přes dvanáct let. Nakazil jsem se tedy ve svých jednadvaceti letech.
Jakým způsobem jste se virem HIV nakazil?
S tehdejším partnerem jsme provozovali sex bez ochrany, protože s kondomem měl problém s erekcí. Dbal jsem sice na to, aby vyvrcholil mimo mě, ale evidentně i přerušovaná soulož stačila k tomu, abych se nakazil.
Co bylo nejtěžší po tomto zjištění?
V momentě zjištění své pozitivity jsem si najednou nedokázal představit, jak bude vypadat můj budoucí život. Neznal jsem tehdejší možnosti léčby, a tak jsem byl přesvědčený, že do několika let musí zákonitě přijít AIDS a pak konec. Ukázalo se ale, že jsem k lékaři přišel včas na to, abychom zahájili antivirovou léčbu. Když se můj zdravotní stav stabilizoval a já se dostal na vytyčenou metu nulové virové nálože, začal jsem vnímat nový problém. Byl to fakt, že jsem si dlouhodobě nemohl najít partnera, s nímž bych vytvořil pevný vztah. Pak jsem ale poznal kluka, se kterým mezi námi přeskočila jiskra. Hned na začátku jsem ho informoval o své pozitivitě, vysvětlil jsem mu, co to obnáší a co znamená, že mám nulovou virovou nálož. Nezalekl se. Vysvětlil jsem mu také, že riziko přenosu je de facto nulové. Používáme ochranu, ale myslím, že sexu si můžeme užívat plnohodnotně.
Jak vám onemocnění virem HIV změnilo život?
Dlouho mi trvalo, než jsem se s novou skutečností smířil. Zbytečně jsem se utápěl v depresích z bezvýchodné situace, v níž jsem se ocitl. Ale měl jsem to štěstí, že jsem byl obklopen přáteli, kteří mě podporovali. Díky nim jsem začal svět opět považovat za skvělé místo k životu. Získal jsem nadhled nad nemocí, nad životem i sebou samým. Za nejdůležitější považuji zdraví a psychickou pohodu, která je při boji s nemocí velmi důležitá.
Ví vaše nejbližší okolí o tom, že jste HIV pozitivní?
Přátelé vědí o mé nemoci od samého počátku. Rodina ale ne. Nepovažuji ani za nutné, ani za rozumné, aby o této skutečnosti byla zpravena. Vlastně nevidím jediný důvod, proč by to museli vědět. Nemám žádné zdravotní potíže, jejich pomoc také nepotřebuji. Má prognóza do budoucna je dobrá, takže fakt, že jsem HIV pozitivní, vnímám jako soukromou záležitost mezi mnou a mým partnerem.
VLADIMÍR, 33 LET, NEUVEDENO
Kdy jste zjistil, že jste HIV pozitivní?
Bylo to přesně 21. ledna 2011 ve 12 hodin a 32 minut. Původně měli lékaři podezření na nádorové onemocnění lymfatických uzlin, ale ukázalo se, že jde o vir HIV.
Jakým způsobem jste se virem HIV nakazil?
V roce 2006 jsem byl dva měsíce ve vězení, kde jsem byl znásilňován. A právě při znásilnění mě jeden z dalších vězňů nakazil. Asi po pěti letech se testy a rozbory DNA zjistila i doba nákazy a tím byl identifikován i dotyčný, který mě nakazil. Po prokázání viny dostal dva roky vězení navíc za ublížení na zdraví.
Co bylo nejtěžší po tomto zjištění?
Doteď je pro mě těžké se s tím vyrovnat a hlavně smířit. Stále docházím k psychologovi, ale popravdě s tím mám stále problém. Dělá mi i velký problém jezdit na Bulovku na kontroly. To prostředí je depresivní!
Jak vám onemocnění virem HIV změnilo život?
Můj život se změnil hodně. Abych zapomněl, začal jsem užívat drogy, teď ale už devět měsíců abstinuji. Také trpím na noční můry. Do budoucna bych měl rád i trvalý vztah, ale zatím mám strach z bolesti a dalšího ublížení. Nesnesu neočekávané doteky a jsou chvíle, kdy se štítím sám sebe. Onemocnění mi také zničilo můj sen stát se pornohercem. Po natočení dvou filmů jsem zjistil, že jsem HIV pozitivní, a můj život se zhroutil jako domeček z karet. Ještě se mi ho nepodařilo znovu vybudovat.
Ví vaše nejbližší okolí o tom, že jste HIV pozitivní?
Ano, mé okolí o tom ví. Sdělil jsem tu zprávu přes sociální sítě. Rodina mě vzhledem k tomuto zjištění zavrhla. Nenechala si ani vysvětlit, jakým způsobem jsem se nakazil.
ZDENĚK, 28 LET, HETERO
Kdy jste zjistil, že jste HIV pozitivní?
Bylo to myslím v říjnu 2009. Pár dní po mých narozeninách.
Jakým způsobem jste se virem HIV nakazil?
Nakazil jsem se při užívání drog. Scházeli jsme se v takové malé garsonce ve Vršovicích, chodilo nás tam tak šest nebo sedm. Všichni jsme se mezi sebou znali, neměli jsme zábrany. Občas mezi nás přišel někdo cizí. Nejsem si dodnes jistý, kdo k nám ten virus zatáhl, ale ať už to byl kdokoliv, dnes to nikomu nevyčítám. Za mou nákazu mohlo hlavně moje nezodpovědné chování.
Co bylo nejtěžší po tomto zjištění?
Výsledkům, které jsem dostal v nemocnici, jsem nevěřil. Šel jsem ještě na dvě další místa, ale všude mi řekli to samé. Faktem prostě je, že jsem HIV pozitivní a nic s tím neudělám. A to čekání na výsledky při druhém kole testů bylo hrozné. Poprvé jsem si říkal, že se nic neděje, že to je omyl. Po druhém testu jsem ale věděl, že pokud vyjde opět pozitivně, nedá se nic dělat. A to mě děsilo. V hloubi duše jsem ale věděl, jak to dopadne. A co bylo nejtěžší? Všechno… Musíte se najednou srovnat s tím, že je to neměnné. Navíc z médií slýcháte, že všichni, kdo mají HIV, později umřou na AIDS. Takže vlastně počítáte s tím, že je konec. Až později vám dojde, že je to jinak.
Jak vám onemocnění virem HIV změnilo život?
Přestal jsem s drogami, ze dne na den. Ty stavy byly samozřejmě těžké, ale došlo mi, jaké svinstvo jsem do sebe cpal. Vyhledal jsem pomoc odborníků, vrátil jsem se k rodičům, kteří mě přijali s otevřenou náručí a bez výčitek. Za tom jim děkuji. Někteří z mých současných přátel postižených HIV takové štěstí neměli. Asi za to může strach z AIDS, který tu média dlouhá léta šířila. Společnost dříve vytlačovala HIV pozitivní jedince na okraj a někteří lidé v tom pokračují. Naštěstí ne všichni. Mně se dokonce podařilo najít přítelkyni. Jsme spolu už čtyři roky a přemýšlíme, jak založit rodinu.
Ví vaše nejbližší okolí o tom, že jste HIV pozitivní?
Rozhodně o tom nemluvím na potkání, ale ti, kteří jsou v mém životě důležití, to samozřejmě vědí. A zdá se, že se s tím vypořádali bez problémů. Nejdéle to asi trvalo rodičům přítelkyně. Měli o ni strach, ale to se dá pochopit.
ALEŠ, 39 LET, GAY
Kdy jste zjistil, že jste HIV pozitivní?
To dokážu říct naprosto přesně! Bylo to v září 2011. Slavím od té doby své nové narozeniny. Ten starý, bezstarostný a hlavně zdravý Aleš totiž už neexistuje. Místo něj je tu nový Aleš, který je sice HIV pozitivní, ale vlastně mnohem lepší.
Jakým způsobem jste se virem HIV nakazil?
Na velmi odvázaném večírku v Berlíně. Měl jsem právě po rozchodu se svým přítelem. Byli jsme spolu přes sedm let, ale ke konci spíš jen ze zvyku. Náš vztah fungoval jen setrvačností, a tak jsme se rozhodli to ukončit. I když jsme se rozešli v dobrém, bolelo to. Abych se odreagoval, vydal jsem se za svým dlouholetým kamarádem do Berlína. Věděl jsem, že žije mnohem divočeji než já, a přišlo mi, že právě to teď potřebuji. Jeden večer mě vzal na soukromou party, která se později zvrhla v orgie. Všichni ostatní evidentně věděli, že to je hlavní důvod setkání. Já se nechal strhnout ostatními a prožil hodně odvázanou noc. Nějakou dobu po návratu domů jsem se rozhodl dojít si na testy.
Co bylo nejtěžší po tomto zjištění?
Trvalo mi dlouho, než jsem se zbavil zničujících výčitek svědomí. Nejprve jsem vinil sebe, pak všechny ostatní, toho kamaráda, že mě tam vzal, bývalého přítele, že se se mnou rozešel. Později jsem opět vinil jen sám sebe. Nakonec mi i díky pomoci psychologa došlo, že ať je viníkem kdokoli, jediné, na čem záleží, je mé zdraví a můj život. Občas se sice dostanu do nepříjemné nálady, kdy bych se nejraději na všechno vykašlal, ale chuť do života se mi zatím vždy vrátila.
Jak vám onemocnění virem HIV změnilo život?
Od základů! Jak jsem říkal, jsem teď nový Aleš (smích). Ale vážně. Když jsem se dostal přes fázi obviňování a výčitek, došlo mi, že jediný způsob, jak zase začít žít, je odrazit se ode dna a zkusit to znovu. Vážím si více drobností, které bych dříve zcela přehlížel. Dnes mi udělá radost, když vidím hezký západ slunce nebo když se na mě někdo na ulici usměje. Dříve jsem byl velký materialista, teď už méně. Samozřejmě si občas udělám radost i něčím luxusním a drahým. Uvědomuju si ale, že na tom tolik nezáleží. Ty západy slunce jsou lepší. Se spoustou lidí jsem navázal lepší a vážnější vztahy, než jaké jsem měl dříve. A dokonce jsem se vrátil i ke svému bývalému partnerovi. Mám sice strach, abych mu neublížil, ale dáváme si pozor. Také vím, co je ve vztahu důležité, a co naopak nestojí za řeč.
Ví vaše nejbližší okolí o tom, že jste HIV pozitivní?
Ano, dnes už ano. Ale trvalo mi to dlouho, nebudu tvrdit, že jsem neměl problém jim to říct. Obzvláště u rodiny jsem měl strach. Svého rozhodnutí ale nelituji. Všichni se s tím smířili. Někteří dříve, někteří později. To je asi pochopitelné.
LUCIE, 42 LET, HETERO
Kdy jste zjistila, že jste HIV pozitivní?
Bylo to na jaře před pěti lety. Měla jsem nějaké zdravotní problémy a v průběhu vyšetření lékaři přišli na to, že jsem HIV pozitivní. Nikdy jsem si ani na vteřinu nepřipustila, že právě mně, věřící a milující ženě, by se něco podobného mohlo stát. Ale spletla jsem se. Nejen v tomto.
Jakým způsobem jste se virem HIV nakazila?
Nejspíš od svého bývalého manžela. Tehdy jsem o jeho nevěrách nevěděla, ale tímto se provalily. Když jsem zjistila, že jsem se právě od něj nakazila virem HIV, udeřila jsem na něj. Přiznal se, že se za mými zády stýkal s několika ženami, zejména s prostitutkami. Z tohoto důvodu jsem ho opustila.
Co bylo nejtěžší po tomto zjištění?
Zpočátku jsem se nedokázala smířit s takovým podrazem ze strany svého manžela. Chtěla jsem mu odpustit, ale zatím jsem to nedokázala. Nevím, jestli to někdy vůbec dokážu, ale už se tím netrápím. Myslela jsem si, že můj život skončil, že mě za něco trestá Bůh. Až časem jsem pochopila, že s Bohem to nemá nic společného a že jediný způsob, jak se s virem HIV vypořádat, je nepoddat se negativnímu myšlení. A to přichází často.
Jak vám onemocnění virem HIV změnilo život?
Dříve jsem byla hluboce věřící, měla jsem za to, že HIV a AIDS je božím trestem pro homosexuály. Hlavně proto jsem nechápala, jak je možné, že i já jsem se stala obětí. A protože mi víra nedokázala najít odpovědi na mé otázky, začala jsem pochybovat. Dneska sice do kostela občas zajdu, ale můj přístup se zcela změnil. Už se nenechám slepě ovlivňovat. Navíc jsem si mezi HIV pozitivními lidmi našla i celou řadu přátel. Řada z nich je homosexuálních. Jeden z nich se stal mou největší oporou.
Ví vaše nejbližší okolí o tom, že jste HIV pozitivní?
Hodně starých „přátel“ z kostela jsem zcela odstřihla. Není důvod, aby to věděli. Ale moji noví přátelé to samozřejmě vědí.
