Mají trans ženy ve sportu skutečně fyzickou výhodu? Nová velká studie zpochybňuje jeden z hlavních argumentů zákazů
Patří k nejvýbušnějším otázkám současné debaty o transgender lidech. Mohou trans ženy férově soutěžit v ženských sportovních kategoriích? Odpůrci jejich účasti mají obvykle jasno: i po zahájení hormonální léčby si podle nich zachovávají fyzickou výhodu získanou během mužské puberty, a konkurence s cisgender ženami proto nemůže být spravedlivá.
Jenže právě tento předpoklad nyní dostává důležitou vědeckou protiváhu.
Systematický přehled a metaanalýza publikovaná v roce 2026 v odborném časopise British Journal of Sports Medicine spojila výsledky 52 dosavadních studií zahrnujících celkem 6 485 lidí. Výzkumníci porovnávali tělesné složení a fyzickou kondici transgender a cisgender osob a sledovali také změny související s genderově afirmativní hormonální terapií.
Výsledek? Trans ženy sice měly v průměru vyšší absolutní množství netukové tělesné hmoty než cis ženy, tento rozdíl se ale nepromítl do jednoznačně lepších výsledků ve sledovaných ukazatelích fyzické výkonnosti.
Více svalové hmoty ještě neznamená větší sílu
Právě zde je jeden z nejzajímavějších závěrů práce. Netuková tělesná hmota – jejíž významnou část tvoří svaly – bývá v debatách o sportu používána jako jeden z argumentů pro předpokládanou výhodu trans žen. Jenže samotné množství svalové hmoty není totéž jako sportovní výkon.
Vědci při porovnání trans a cis žen nenašli statisticky významný rozdíl v síle horní části těla, síle dolní části těla ani v maximální spotřebě kyslíku VO₂ max, která je jedním ze základních ukazatelů aerobní kondice. Naopak ve srovnání s cis muži dosahovaly trans ženy ve stejných ukazatelích výrazně nižších hodnot.
Výzkum zároveň ukázal, že hormonální terapie u trans žen během jednoho až tří let souvisela s úbytkem netukové hmoty i síly horní části těla a s nárůstem množství tuku.
To je důležitá informace právě proto, že veřejná debata často pracuje s tělem trans ženy, která prošla hormonální terapií, jako by z hlediska fyziologie zůstalo prakticky stejné jako před jejím zahájením. Dostupná data tak jednoduchý obrázek nepodporují.
Analýza zahrnula téměř tři tisíce trans žen
Do systematického přehledu bylo zahrnuto 2 943 trans žen, 2 309 trans mužů, 568 cis žen a 665 cis mužů. Věk účastníků se pohyboval přibližně mezi 14 a 41 lety. Z 52 zahrnutých studií se 45 věnovalo dospělým a sedm dospívajícím.
Výzkumníci proto docházejí k závěru, že dosavadní vědecká literatura nepodporuje jednoduchou teorii o automaticky přetrvávající sportovní výhodě trans žen oproti cis ženám po hormonální terapii.
Spoluautor studie, lékař a výzkumník Bruno Gualano z Univerzity v São Paulu, výsledky interpretuje jako argument proti plošným zákazům. Podle něj značná část těchto pravidel vychází právě z předpokladu, že trans ženy budou mít po tranzici natolik výraznou fyzickou převahu, že by mohly ženským soutěžím dominovat. V rozhovoru pro The Brighter Side uvedl, že dostupná data takovou představu nepodporují.
Znamená to, že je spor definitivně vyřešen? Ne
Bylo by ale stejně zavádějící vyvozovat z nové analýzy opačný absolutní závěr a tvrdit, že mezi trans a cis ženami nemůže v žádném sportu a za žádných okolností existovat žádný relevantní fyziologický rozdíl. Autoři sami jsou v tomto směru velmi opatrní.
Kvalitu dostupných důkazů hodnotí u řady výsledků jako nízkou nebo velmi nízkou. Pouze 16 z 52 studií vůbec nějakým způsobem hodnotilo fyzickou aktivitu či výkon a většina výzkumů navíc přímo neporovnávala transgender a cisgender závodní sportovce. Jen omezený počet studií dostatečně zohledňoval faktory, jako je předchozí trénink, hladiny hormonů, složení těla nebo výživa.
Velkou mezerou zůstává především vrcholový sport. Většinu účastníků analyzovaných studií netvořili elitní sportovci a jen omezené množství výzkumů sledovalo parametry specifické pro jednotlivé disciplíny. Výsledky obecného testu síly nebo VO₂ max proto například automaticky neodpovídají na otázku, zda může existovat rozdíl relevantní pro sprint, vzpírání, plavání nebo kontaktní sporty.
A přesně v tom spočívá podstata problému: sportovní výkon není jedna veličina. Rychlost, síla, výbušnost, vytrvalost, koordinace nebo například tělesná výška mají v různých disciplínách zcela odlišnou důležitost.
Nová studie tedy nedává univerzální návod pro každou sportovní federaci. Výrazně ale komplikuje tvrzení, že samotný fakt, že je sportovkyně trans, automaticky znamená významnou výkonnostní převahu.
Vědecká debata se přitom střetává s politikou
Výsledky přicházejí ve chvíli, kdy se prostor pro trans sportovkyně ve Spojených státech naopak výrazně zužuje.
Donald Trump už 5. února 2025 podepsal exekutivní příkaz zaměřený na účast trans žen a dívek v ženském sportu. Jeho administrativa následně začala prosazovat výklad pravidel Title IX, který umožňuje omezovat jejich účast ve školních sportovních soutěžích.
Další zásadní posun přišel v roce 2026, kdy se tématem zabýval také americký Nejvyšší soud. Ve svém rozhodování posuzoval zákony jednotlivých států, které omezují účast trans dívek a žen v ženských sportovních kategoriích. Debata se tak stále výrazněji přesouvá nejen do sportovních federací, ale také do soudních síní a politických institucí.
Jde však o dvě různé roviny. Právní rozhodnutí říká, co stát nebo sportovní organizace může či nemůže regulovat. Samo o sobě ale není vědeckým důkazem, že každá trans sportovkyně má proti každé cis sportovkyni fyzickou výhodu. A právě tento rozdíl může být v celé debatě zásadní.
Jednoduché odpovědi zatím věda nenabízí
Nová metaanalýza tedy neříká, že pravidla pro účast trans lidí ve sportu nejsou potřeba. Ani neprokazuje, že je možné nastavit jedno řešení, které bude stejně dobře fungovat v rekreačním běhu, boxu i olympijském plavání.
Ukazuje však, že jeden z nejčastěji opakovaných argumentů je příliš zjednodušující. Trans žena po hormonální terapii může mít v průměru více netukové tělesné hmoty než cis žena. Podle současných dat z toho ale nelze automaticky odvodit větší sílu nebo lepší aerobní kondici. Pokud mají sportovní pravidla stát na vědě, bude proto zřejmě nutné hodnotit mnohem více než jediný údaj o pohlaví při narození nebo množství svalů.
Autoři sami upozorňují na potřebu dalších dlouhodobých studií, ideálně zaměřených přímo na sportovce a konkrétní sportovní disciplíny.
