Chcete klidnější a spokojenější děti? Gay otcové možná dělají rodičovství v něčem lépe než hetero páry
Představa, že dítě pro zdravý vývoj bezpodmínečně potřebuje „maminku a tatínka“, patří k nejčastějším argumentům odpůrců stejnopohlavního rodičovství. Jenže čím více dat vědci shromažďují, tím méně přesvědčivě tento argument působí. Výzkumy už dlouho ukazují, že děti vyrůstající s gay či lesbickými rodiči prospívají přinejmenším stejně dobře jako jejich vrstevníci z heterosexuálních rodin. Některé novější studie ovšem zacházejí ještě dál – děti vychovávané dvěma otci v nich vykazují dokonce méně psychických a behaviorálních problémů.
Neznamená to samozřejmě, že by sexuální orientace automaticky dělala z člověka lepšího rodiče. Výsledky ale naznačují něco mnohem zajímavějšího. Gay otcové totiž mohou být kvůli cestě, kterou k rodičovství absolvují, častěji nuceni dělat některé věci vědoměji – rodičovství důkladně plánovat, rovnoměrněji si rozdělit péči, otevřeněji komunikovat a méně spoléhat na tradiční představu, co „má dělat máma“ a co „má dělat táta“. A právě v tom by se od nich možná mohli inspirovat úplně všichni rodiče.
Nejenže dětem dva otcové neškodí. V některých ukazatelích jsou na tom lépe
Jeden z nejzajímavějších obrazů nabízí meta-analýza publikovaná v odborném časopise Sexuality Research and Social Policy. Vědci v ní spojili výsledky 17 studií zahrnujících celkem 1 509 dětí – 628 vyrůstalo v plánovaných rodinách gay otců a 881 s heterosexuálními rodiči. Do analýzy byly zahrnuty například rodiny vzniklé adopcí nebo náhradním mateřstvím.
Výsledek byl jednoznačný v jednom důležitém bodě – psychologické fungování dětí gay otců se ve všech zahrnutých studiích nacházelo v normálním rozmezí. Když pak výzkumníci děti gay otců přímo porovnali s dětmi heterosexuálních rodičů, objevila se malá, ale statisticky významná výhoda ve prospěch první skupiny. Děti gay otců vykazovaly v průměru lepší psychologické přizpůsobení.
Je tedy důležité nepřekládat vědecký termín „psychological adjustment“ jednoduše jako „štěstí“. V praxi jde například o to, nakolik dítě vykazuje úzkostné či depresivní projevy, problémy s chováním, agresivitu nebo potíže ve vztazích s ostatními.
Podobným směrem ukázala také evropská studie publikovaná v odborném časopise Family Process. Výzkumníci porovnali 67 rodin gay otců, které vznikly prostřednictvím náhradního mateřství, se 67 heterosexuálními rodinami. Děti byly ve věku od jednoho a půl do deseti let a obě skupiny byly srovnány podle věku a pohlaví dítěte. Děti gay otců vykazovaly méně tzv. externalizovaných problémů, kam spadá například agresivita či porušování pravidel, i problémů internalizovaných, jako jsou úzkosti nebo depresivní projevy. A tím zajímavější část výzkumu teprve začíná.
Dva tátové totiž nemají předem rozdané role
Představte si klasický heterosexuální pár krátce po narození dítěte. I v moderních vztazích se často alespoň částečně automaticky aktivují společenské scénáře, které známe celé generace. Matka se stará, otec pomáhá. Matka řeší lékaře, školku nebo oblečení, otec má na starosti jiné věci. Samozřejmě to dávno neplatí pro všechny rodiny, ale genderové rozdělení péče úplně nezmizelo.
Dva muži podobný předem napsaný scénář jednoduše nemají. Autoři zmíněné meta-analýzy zaměřené na rodiny gay otců upozorňují, že právě menší svázanost tradičními genderovými rolemi může gay otcům umožňovat flexibilněji vyjednávat rozdělení domácnosti a péče o dítě. Předchozí výzkumy zároveň ukazují, že jejich společné rodičovství může obsahovat více spolupráce a vzájemné podpory – faktorů, které jsou následně spojené s lepším psychologickým fungováním dětí.
Méně „protože jsem to řekl“, více hranic i porozumění
Rozdíl se objevil také ve způsobu výchovy. Za jednu z nejúčinnějších forem rodičovství bývá považována takzvaná autoritativní výchova – což je něco jiného než výchova autoritářská. Autoritativní rodič dokáže dítěti stanovit jasná pravidla a hranice, zároveň je ale vřelý, komunikuje s ním a reaguje na jeho potřeby. Nejde tedy ani o absolutní volnost, ani o model „uděláš to, protože jsem rodič a řekl jsem to“.
Právě k tomuto stylu měli gay otcové ve zmíněném výzkumu větší tendenci. Jak shrnuje také magazín Fatherly s odkazem na výsledky studie, vyšší míra autoritářské či trestající výchovy naopak souvisela s větším množstvím problémového chování dětí bez ohledu na sexuální orientaci rodičů.
To je možná nejpodstatnější zpráva celého výzkumu. Nejde o to, že by gay muži měli nějaký tajný rodičovský gen. Rozhodující je způsob, jakým se k dětem a jeden k druhému chovají. A ten se může naučit kdokoliv.
Když dítě opravdu chcete, možná k rodičovství přistupujete jinak
Existuje ještě jeden poměrně jednoduchý důvod, proč mohou některé rodiny gay otců vykazovat velmi dobré výsledky – jejich děti zpravidla nevznikají náhodou.
Pro dva muže je cesta k rodičovství komplikovanější. V závislosti na zemi může znamenat adopční řízení, náhradní mateřství, vysoké finanční náklady, právní překážky nebo celé roky plánování. Rodičovství je proto téměř vždy velmi vědomým rozhodnutím.
Právě mimořádnou plánovanost rodičovství zmiňují jako jedno z možných vysvětlení výsledků také autoři souhrnné analýzy 17 dosavadních studií. Cesta k dítěti se navíc v těchto rodinách často stává součástí rodinného příběhu, o kterém rodiče s dětmi od nízkého věku otevřeně komunikují.
Ne, věda právě nedokázala, že gayové jsou lepší rodiče
Výzkum má své limity. Zmíněná meta-analýza zahrnovala pouze 17 studií a celkově 1 509 dětí. Analyzované rodiny navíc pocházely převážně ze západních a ekonomicky rozvinutých zemí, takže výsledky nelze automaticky přenášet na celý svět.
Určitou roli může hrát také vzdělání. Rozdíl ve prospěch dětí gay otců byl výraznější ve studiích, v nichž byli gay otcové vzdělanější než heterosexuální rodiče v kontrolní skupině. Samotný příjem domácnosti ovšem podle analýzy výsledný rozdíl významně nevysvětloval.
Výzkumníci rovněž upozornili na možné publikační zkreslení a na skutečnost, že dostupných studií o plánovaných rodinách gay otců je stále relativně málo. Vědecky korektní závěr tedy nezní: dva otcové jsou vždy lepší než máma a táta. Zní spíše: pohlaví a sexuální orientace rodičů samy o sobě neurčují, zda bude dítě prospívat. Mnohem větší roli hraje kvalita vztahů, způsob výchovy, spolupráce rodičů a prostředí, které dítě doma má. Což je zároveň poznatek, který je možné aplikovat na prakticky jakoukoliv rodinu.
Největší problém? Často nepřichází z rodiny, ale zvenčí
Je tu ovšem jeden paradox. Zatímco samotná výchova dvěma otci podle výzkumů dětem neškodí, negativní dopady může mít způsob, jakým na jejich rodinu reaguje okolí.
Studie evropských gay otců totiž zjistila, že zkušenosti rodin s homofobními mikroagresemi souvisely s větším množstvím internalizovaných problémů u dětí, nižší kvalitou společného rodičovství a menší podporou od rodiny a přátel. Problémem tedy nemusí být to, že má dítě dva tatínky. Problémem může být člověk, který mu neustále vysvětluje, že na jeho rodině něco není v pořádku.
Do podobně střízlivého obrazu zapadá také systematický přehled výzkumu stejnopohlavního rodičovství publikovaný v roce 2025. Ve většině sledovaných ukazatelů se stejnopohlavní a různopohlavní rodiče výrazně neliší, některé studie však u stejnopohlavních rodičů nacházejí vyšší subjektivní životní spokojenost. Zároveň čelí specifickému stresu spojenému s diskriminací a právní nejistotou.
Co se tedy od gay otců mohou ostatní naučit?
Možná především to, že dobré rodičovství není soubor rolí přidělených podle pohlaví. Není předem určeno, kdo má dítě utěšovat, kdo nastavovat pravidla, kdo chodit na rodičovské schůzky a kdo vydělávat. Fungující rodina vzniká spíše tehdy, když si rodiče tyto věci dokážou rozdělit podle svých schopností, spolupracují, respektují se a vůči dítěti kombinují jasné hranice s vřelostí a komunikací.
Právě rodiny, které nemohou automaticky sáhnout po tradičním modelu „máma versus táta“, jsou vlastně přirozenou laboratoří toho, co se stane, když začneme oddělovat rodičovství od genderových stereotypů. A zatím to vypadá, že děti na tom rozhodně netratí.
