Masturbace, testosteron a mužská síla: Opravdu z vás abstinence udělá lepšího chlapa?
Testosteron se v posledních letech stal skoro magickým slovem. Někdo ho skloňuje ve fitku, jiný u ranní ledové sprchy, další v diskusích o „mužské energii“, disciplíně a sexuální výkonnosti. A pak je tu ještě jedna rada, která se pravidelně vrací na sociální sítě, do podcastů i do motivačních fór – nemasturbujte. Prý vám stoupne testosteron, budete soustředěnější, silnější, sebevědomější, atraktivnější a možná konečně odemknete vlastní „superverzi“.
Zní to svůdně. Zvlášť v době, kdy se z lidského těla stal projekt k optimalizaci a každý návyk se dá přeměřit, hacknout, vylepšit nebo alespoň zabalit do třicetidenní výzvy. Jenže otázka nezní jen, zda může sexuální abstinence krátkodobě něco změnit. Mnohem zajímavější je jiná: stojí případné benefity za to, abychom se vzdali něčeho, co může být pro tělo, psychiku i sexuální život naprosto normální a v mnoha ohledech zdravé?
Odpověď je méně virální než internetové sliby, ale o to důležitější – masturbace není nepřítel testosteronu. A abstinence sama o sobě z nikoho neudělá hormonálního boha.
Testosteron není mince, kterou ztratíte při orgasmu
Jedna z nejvytrvalejších představ říká, že ejakulace „vyčerpává“ mužskou sílu. V moderní verzi tohoto mýtu se už nemluví o slepotě, slabosti nebo morální zkáze, ale o testosteronu, dopaminu, výkonu a disciplíně. Jazyk se změnil, úzkost zůstala podobná – co když si člověk masturbací něco bere?
Jenže tělo takto jednoduše nefunguje. Testosteron se nevyrábí jako zásoba energie, kterou člověk při orgasmu vypustí a pak ji musí týden šetřit. Hladina testosteronu přirozeně kolísá během dne, nejvyšší bývá ráno a nejnižší večer. Ovlivňuje ji věk, spánek, výživa, nemoc, některé léky, stav varlat, hypofýzy nebo mozku a celkové zdraví.
Ani častá masturbace nebo sex nezpůsobují hypogonadismus, tedy nízký testosteron, a nemají dlouhodobě negativní vliv na jeho hladinu. Sexuální aktivita může s testosteronem krátkodobě zahýbat, ale po orgasmu se hladiny vracejí zpět k běžným hodnotám.
Slavný sedmý den? Problém je, že internet si z vědy vybral jen to, co se mu hodilo
Velká část online víry v takzvanou „semen retention“, tedy zadržování ejakulace, stojí na představě, že po sedmi dnech bez ejakulace dojde k výraznému nárůstu testosteronu. Tohle tvrzení se opírá hlavně o starší malou studii, která uváděla výrazný testosteronový vrchol sedmý den abstinence. Jenže právě tato práce byla v roce 2021 stažena.
To neznamená, že se kolem sexuální aktivity a hormonů neděje vůbec nic. Znamená to ale, že z jedné problematické a malé studie nelze vyrobit univerzální životní pravidlo. Navíc testosteron není jediná věc, která rozhoduje o tom, jestli je člověk vitální, přitažlivý, psychicky stabilní nebo sexuálně spokojený. Redukovat mužství na jeden hormon je stejně zavádějící jako redukovat vztah na počet zpráv na WhatsAppu.
V online prostředí se ale jednoduché slogany prodávají lépe než nuance. „Nemasturbujte a budete mít o trochu proměnlivější hormonální profil, jehož praktický význam je nejasný“ zkrátka není tak chytlavé jako „sedm dní bez orgasmu a staneš se alfa samcem“.
Co může abstinence skutečně přinést
Bylo by ale stejně zjednodušující tvrdit, že abstinence nemůže mít pro nikoho žádný smysl. Může. Jen většinou z jiných důvodů, než jaké slibují testosteronové mýty.
Pokud člověk masturbuje kompulzivně, tráví hodiny u porna, používá masturbaci jako jediný způsob úniku od stresu, úzkosti nebo osamělosti, případně kvůli tomu zanedbává práci, vztahy nebo běžný život, krátkodobá pauza může být užitečným resetem. Ne proto, že by varlata najednou spustila prémiový hormonální režim, ale proto, že člověk získá odstup od návyku, který už mu neslouží.
Mayo Clinic popisuje kompulzivní sexuální chování jako situaci, kdy se sexuální fantazie, nutkání nebo chování stávají těžko kontrolovatelnými, způsobují distres a zasahují do zdraví, práce, vztahů nebo dalších oblastí života. Masturbace sama o sobě problémem není, problémem se stává až tehdy, když člověk ztrácí kontrolu nebo pokračuje navzdory negativním důsledkům.
Pro někoho proto může být „nemasturbuju měsíc“ podobné jako „nepiju alkohol v lednu“. Ne nutně celoživotní diagnóza, spíš experiment: proč po tom sahám, kdy po tom sahám, co tím nahrazuju a jak se cítím bez toho? V takové podobě může abstinence posloužit jako nástroj sebepoznání. Jen by se z ní neměla stát další forma studu.
A co prostata? Tady abstinence zrovna nevypadá jako vítěz
Jedním z nejčastěji citovaných zdravotních argumentů ve prospěch pravidelné ejakulace je vztah k riziku rakoviny prostaty. Harvard Health připomíná data z Health Professionals Follow-Up Study, kde muži, kteří uváděli 21 a více ejakulací měsíčně, měli ve srovnání s muži se 4 až 7 ejakulacemi měsíčně o 31 % nižší riziko rakoviny prostaty. Do ejakulací se počítal sex, noční poluce i masturbace.
Je ale nutné dodat důležitou věc – takové studie ukazují souvislost, nikoli jednoduchý recept typu „masturbujte přesně tolikrát a rakovina se vám vyhne“. Rakovina prostaty má mnoho faktorů, včetně genetiky, věku a životního stylu. Přesto jde o zajímavý signál, který abstinenčním dogmatům minimálně komplikuje příběh. Pokud někdo tvrdí, že častá ejakulace mužské tělo ničí, data o prostatě mu do toho příliš nezapadají.
Když se z disciplíny stane další stud
Největší problém abstinenčních trendů možná neleží v samotné abstinenci. Leží v příběhu, který kolem ní často vzniká. Masturbace se v něm mění v důkaz slabosti, orgasmus v prohru a sexualita v nepřítele produktivity. Člověk pak nesleduje, jestli mu nějaký návyk opravdu prospívá, ale jestli byl dost „silný“, aby odolal vlastnímu tělu.
To je zrádné. Zvlášť pro lidi, kteří už tak nesou kolem sexuality stud. Když gay nebo bi muž vyrůstal s pocitem, že jeho touha je „jiná“, „špatná“ nebo „příliš“, může na něj jazyk sebeovládání dopadnout tvrději. A abstinenční kultura mu může dát jen nové slovníky pro starý pocit viny.
Zdravá sexualita ale není bezchybná disciplína. Je to schopnost vnímat vlastní tělo, touhu, hranice, vztahy i kontext. Někdy může zdravě vypadat tak, že člověk masturbuje pravidelně a bez výčitek. Jindy tak, že si dá pauzu od porna, protože cítí, že mu přestává dělat dobře. A jindy tak, že řeší s terapeutem nebo sexuologem, proč se ze sexuálního chování stal únik, který už nejde řídit.
Pointa? Orgasmus není nepřítel mužnosti
Představa, že mužská síla roste úměrně tomu, kolik dní člověk neejakuluje, je lákavá hlavně proto, že nabízí jednoduchý návod ve složitém světě. Stačí neudělat jednu věc a všechno se zlepší. Jenže tělo není internetová výzva a sexualita není porucha, kterou je potřeba pořád opravovat.
Abstinence může být užitečný experiment. Může pomoct lidem, kteří chtějí změnit vztah k pornu, získat větší kontrolu nad impulzy nebo si lépe všimnout, kdy používají sex jako náplast na něco jiného. Ale jako univerzální cesta k vyššímu testosteronu, lepšímu zdraví a silnějšímu mužství stojí na dost vratkých nohách.
Masturbace naopak zůstává pro většinu lidí bezpečnou, normální a potenciálně prospěšnou součástí života. Neřeší všechny problémy. Nenahradí vztah, terapii, spánek, pohyb ani lékaře. Ale také z člověka nevysává testosteron, charakter ani důstojnost.