Děti tráví hodiny na mobilech už od kojeneckého věku. Proč za jejich závislost nemohou školy, ale hlavně rodiče?
Doba, kdy se telefon na základních školách používal hlavně k volání rodičům a hraní Tetrisu, je dávno pryč. Telefon a spolu s ním i sociální sítě jsou dnes neoddělitelnou součástí dne nejen dospělých, ale i dětí. Drtivá většina školáků používá telefon ke komunikaci se spolužáky a kamarády, ke scrollování obsahu na sociálních sítích a hraní her na různých online platformách, jako je Roblox. Denně můžeme pozorovat stejný obrázek: skupina kluků se po škole shromažďuje na hřišti nebo zastávce a místo toho, aby hráli piškvorky nebo „stop zem“, koukají do obrazovek a ani se nebaví.
Otázku nadměrného užívání obrazovek u dětí školního věku a jeho následků už řeší nejen učitelé, ale i stát. Málokdo ale zmiňuje, že úplný zákaz telefonů ve školách situaci nezlepší, pokud má dítě doma k obrazovkám neomezený přístup. Většina našich návyků pochází z rodiny, ve které vyrůstáme, a tak lze připustit, že za nezdravý vztah dětí k telefonu mohou alespoň částečně i jejich rodiče.
Na to, jak se s technologiemi vypořádávají rodiče dětí ve věku od šesti měsíců do pěti let, se ve spolupráci s Nadací O2 zaměřila nezisková organizace Zvedni hlavu. Průzkumu agentury STEM se zúčastnily tisíce rodičů z různých sociálních vrstev po celé republice.
Výsledky ukazují, že problém skutečně začíná doma.
Jak to v českých domácnostech vypadá?
Více než polovina kojenců se pravidelně dívá na obrazovky. I když u nich tráví méně času než děti ve věku 1–2 roky, pořád třetina z nich stráví u obrazovky alespoň půl hodiny denně. Zneklidňující tendence lze pozorovat i u dětí od tří do pěti let. V této skupině tráví 68 % dětí u obrazovek více než jednu hodinu denně. Tyto výsledky jsou v přímém rozporu s doporučeními odborníků.
Podle Barbory Richtrové, předsedkyně Asociace klinických logopedů České republiky, by děti do tří let neměly trávit u obrazovek žádný čas. Děti v předškolním věku mohou podle expertky sledovat obrazovky maximálně 40 minut denně, a to především v doprovodu rodiče, který jim může během sledování odpovídat na otázky a doplňovat informace.
Kamila Kolmanová, jedna ze zakladatelek neziskové organizace Zvedni hlavu, zdůrazňuje, že děti do dvou let si z obrazovek neodnesou nic nového, protože si v tomto věku ještě nedokážou přenést viděné do reality. I proto je důležité, aby rodič byl u sledování přítomen. Z výzkumu však vyplývá, že 37 % dětí zůstává u obrazovky samo. Neznamená to nutně, že je dítě bez dozoru. Rodič může být ve stejné místnosti, jen nemusí dávat pozor na to, co dítě dělá. V polovině domácností totiž televize běží jako kulisa.
Právě regulace obsahu je pro malé děti klíčová. „Obsah by měl být klidný, pomalý, laskavý, bez rychlého střihu a blikání, aby ho dětský mozek zvládl zpracovat,“ zdůrazňuje Richtrová. S tím souhlasí i Kolmanová. Podle ní je výrazný rozdíl mezi sledováním pořadů jako Večerníček a rychlými, nesmyslnými videi na TikToku nebo Instagramu. Z průzkumu vyplývá, že na podobná videa se dívá čtvrtina dětí. Na pohádky, seriály a pořady pro děti se však dívá drtivá většina.
Průzkum odhalil i zajímavý nesoulad. V domácnostech se starším sourozencem tráví malé děti před obrazovkou více času, zároveň jsou však v těchto domácnostech častěji nastaveny jasnější časové limity. Přítomnost staršího sourozence ovlivňuje i sledovaný obsah – děti častěji sledují filmy nebo vzdělávací videa než jedináčci.
Proč o omezování takzvaného screen time vůbec mluvíme? Následky nadměrné expozice obrazovkám jsou dnes viditelnější než kdy dříve.
Moderní technologie vytvářejí nové nemoci
O negativním vlivu obrazovek na mentální zdraví a sebehodnocení se mluví často a otevřeně. U nejmenších dětí se ale objevují jiné, závažnější následky.
Podle klinické logopedky Barbory Richtrové jsou logopedické ambulance plné dětí, které se nedokážou vyjadřovat nebo tvořit věty. „Malé děti se učí mluvit především v přímé komunikaci s rodiči a lidmi ve svém okolí. Sledují mimiku, reagují na tón hlasu a postupně napodobují nové zvuky i slova. Pokud však velkou část času tráví u obrazovky, tyto přirozené komunikační situace se výrazně omezují. Digitální obsah může být pro dítě atraktivní, ale skutečný dialog, který je pro rozvoj jazyka zásadní, nahradit nedokáže,“ vysvětluje.
Extrémní expozice obrazovkám, zejména u kojenců, může vést k rozvoji pseudoautismu (tzv. virtuálního autismu). Tento stav zahrnuje příznaky shodné se skutečnou diagnózou. Mezi nejčastější příznaky patří nedostatečné jazykové dovednosti, omezené schopnosti až neschopnost očního kontaktu, nedostatek sociálních vazeb, neschopnost zapojit se do komunikace a reagovat na ostatní lidi.
Odbornice upozorňuje, že chybějící jazykové dovednosti mohou negativně ovlivnit i duševní pohodu dítěte. Neschopnost vyjádřit přání nebo pocity může vést k frustraci.
První tři až čtyři roky života jsou pro vývoj klíčové. Vizuální a zvukové podněty z obrazovek pro správný rozvoj nestačí. Dítě musí být součástí komunikace, protože jazyk se vyvíjí především v interakci s lidmi. Bez ní hrozí opoždění vývoje řeči i dalších kognitivních funkcí.
Dobrou zprávou je, že pseudoautismu lze předejít. Na rozdíl od skutečné diagnózy lze jeho příznaky zmírnit nebo zcela odstranit. Stačí se obrátit k odborníkovi a řídit se jeho doporučeními.
Cesta k vyváženému používání obrazovek
Zbytečná kritika při budování zdravějších návyků nepomůže. Navíc průzkum ukazuje, že 84 % respondentů nedostalo od pediatrů žádné informace o vlivu technologií na dětský mozek. Důležité je nejen upozorňovat na problém, ale také nabídnout řešení. Na konci dne, pokud jde o nadměrné využívání telefonů, všichni máme máslo na hlavě.
Právě proto organizace Zvedni hlavu vytvořila desatero dětského digitálního zdraví, které rodičům pomáhá najít cestu ven.
Základem je otevřená komunikace. Nastavte jasná pravidla. Rozhodněte, kdy se obrazovky používají, jak dlouho a jaký obsah je povolen. Vybírejte klidný a vzdělávací obsah bez násilí a rušivých prvků. Ptejte se dítěte, co ho zajímá. Otevřený rozhovor pomáhá předcházet problémům a budovat důvěru.
Důležité je také vytvořit prostory bez obrazovek – například jídelnu nebo ložnici. Odborníci zdůrazňují význam hry a společně stráveného času. Nechte děti hrát si bez rušivých vlivů, jako je televize, a buďte s nimi. Dobrým krokem je také vynechat obrazovky z večerní rutiny. Mobily a tablety nedokážou nahradit komunikaci tváří v tvář. Mohou učení zpříjemnit, ale nenaučí dítě reagovat na situace ani zvládat emoce. K tomu dítě potřebuje rodiče. Raději dětem čtěte. Zaprvé to může být dalším způsobem, jak společně strávit čas, zadruhé chvíle klidu dítěti otevře prostor ke zpracování prožitého dne.
Zamyslete se i nad vlastním vztahem k technologiím. Děti napodobují chování rodičů, proto je důležité dávat pozor na to, jak zacházíte s mobily v jejich přítomnosti. Pokud dítě uvidí, že technologie používáte s mírou, osvojí si tento návyk také.
Jak se píše na konci desatera: „Buďme příkladem odpovědného používání.“
