Můžete mít sex, aniž byste o tom věděli? Porucha zvaná sexsomnie „ovládne“ vaše tělo ve spánku a ráno si nepamatujete vůbec nic
Noc, která měla být klidná, se ráno promění v trapné ticho. Partner se ptá, co se to vlastně dělo. Vy ale jen kroutíte hlavou. Nepamatujete si nic. A přesto existují situace, kdy lidské tělo během spánku přebírá kontrolu natolik, že se pouští i do sexuálních aktivit. Fenomén známý jako sexsomnie – nebo také „sleep sex“ – patří mezi poruchy spánku, které jsou na pomezí fascinace, studu i reálných vztahových problémů.
Ačkoliv to může znít jako bizarní historka z internetových diskuzí, odborná literatura mluví jasně – nejde o výjimku, ale o skutečnou parasomnii, tedy poruchu spánku, která se vyskytuje častěji, než by se mohlo zdát.
Tělo jedná, mozek spí
Sexsomnie spadá do stejné kategorie poruch jako náměsíčnost. Jde o tzv. NREM parasomnii, tedy stav, kdy člověk není plně vzhůru ani plně spí. Mozek zůstává částečně „vypnutý“, zatímco tělo je schopné vykonávat komplexní činnosti. Právě proto si většina lidí po epizodě nic nepamatuje – typická je úplná nebo téměř úplná amnézie.
To, co se během epizody děje, přitom není jen drobné gesto. Studie publikované v Journal of the American Academy of Psychiatry and the Law ukazují, že spektrum chování sahá od masturbace přes osahávání partnera až po pokusy o plnohodnotný pohlavní styk. Kompletní soulož přitom není nejčastější variantou – častěji jde o doteky či samovolnou stimulaci.
Častěji u mužů
Zajímavým zjištěním, které se opakuje napříč studiemi, je genderový rozdíl. Výzkumy publikované například v časopise Sleep nebo na platformě PubMed ukazují, že sexsomnie se výrazně častěji objevuje u mužů. Některé analýzy uvádějí, že muži tvoří až 70 až 75 procent všech případů.
Ani samotná četnost není zanedbatelná. Podle dat Americké akademie spánkové medicíny (AASM) se symptomy sexsomnie objevují přibližně u 7,6 procent pacientů ve spánkových centrech, přičemž u mužů je výskyt více než dvojnásobný oproti ženám. Ještě překvapivější jsou populační odhady – některé průzkumy naznačují, že zkušenost se sexsomnií může mít až desetina lidí alespoň jednou za život.
Nejde tedy o extrémní raritu, ale o fenomén, který se v určité formě může dotýkat poměrně velké části populace.
Co sexsomnii spouští
Stejně jako u jiných parasomnií existují určité spouštěče. Výzkumy se shodují na několika klíčových faktorech: nedostatek spánku, stres, konzumace alkoholu nebo přítomnost dalších poruch spánku, například spánkové apnoe.
Jde o kombinaci, která není v moderním životním stylu nijak výjimečná. Právě proto může být sexsomnie poddiagnostikovaná – mnoho lidí si své epizody neuvědomuje nebo je přisuzuje „divokým nocím“, aniž by tušili, že jde o neurologický fenomén.
Když se spánek střetne se souhlasem
Sexsomnie ale není jen kuriozita. V některých případech se dostává i do právní roviny. Tato porucha se totiž objevuje i v soudních sporech, kde figuruje jako součást obhajoby u sexuálních deliktů. Existují případy, kdy člověk tvrdil, že k sexuálnímu chování došlo ve spánku – tedy bez vědomí a bez úmyslu.
Pro soudy i odborníky jde o mimořádně komplikovanou situaci. Na jedné straně stojí medicínský fakt, že během epizody sexsomnie může být mozek v takovém stavu, kdy člověk skutečně nemá kontrolu nad svým jednáním a po probuzení si nic nepamatuje. Na straně druhé je zde druhý člověk – partner nebo partnerka – který prožívá situaci jako reálný, fyzický kontakt, často bez jasného souhlasu. A právě tady vzniká zásadní napětí mezi biologickou realitou a společenskými pravidly.
Otázka, kde končí nevědomé jednání a začíná odpovědnost, nemá jednoduchou odpověď. Právní systémy se v těchto případech opírají o znalecké posudky, spánkové studie i historii chování daného jedince. Zkoumá se, zda má diagnostikovanou parasomnii, zda se epizody opakovaly, případně zda existují spouštěče jako alkohol nebo extrémní únava. Ani to ale nezaručuje jednoznačný verdikt, protože hranice mezi skutečnou poruchou a potenciálním zneužitím této obhajoby je tenká.
Stejně složitá je i otázka souhlasu. V moderním pojetí sexuality je souhlas klíčovým prvkem každého intimního kontaktu. Jenže co znamená souhlas v situaci, kdy jeden z aktérů „není přítomen“ – tedy není schopen vnímat realitu ani kontrolovat své jednání? A jak má druhý člověk reagovat, pokud si není jistý, zda jde o vědomé chování, nebo epizodu poruchy?
Intimita, o které se nemluví
Pro mnoho párů je sexsomnie především zdrojem nejistoty. Partner, který je svědkem nočních epizod, může být zmatený nebo zneklidněný. Ten, kdo epizodu prožil, si naopak nepamatuje nic, a často čelí pocitu studu nebo popření.
Odborníci se shodují, že klíčová je komunikace a případně i konzultace se specialistou na spánkovou medicínu. Stejně jako jiné poruchy spánku lze i sexsomnii řešit – ať už úpravou životního stylu, nebo cílenou léčbou.
Možná nejzajímavější na celém fenoménu ale je, jak zásadně nabourává naši představu o kontrole nad vlastním tělem. Spánek totiž není pasivní stav. Je to komplexní proces, během kterého se může odehrávat mnohem víc, než si připouštíme. A někdy i to, o čem bychom raději vůbec nevěděli.
