Jsou gayové opravdu promiskuitní? Realita je jiná, než si heteráci myslí

„Gayové jsou promiskuitní.“ Kolikrát jsme tuhle větu slyšeli? Jako narážku, jako vtip, někdy i jako rádoby vědecké tvrzení. Tahle představa je tak hluboko zakořeněná, že se z ní stal skoro folklor. Ale jak moc má společného s realitou? A není to spíš pohodlné zjednodušení, které se heterosvět naučil používat, aby nemusel řešit, že gayové si prostě dovolili žít jinak, tedy otevřeněji?

Kde se ten mýtus vlastně vzal

Abychom pochopili, proč se tohle klišé společnosti tak drží, musíme se vrátit o pár desetiletí zpět. Ještě v 60. a 70. letech znamenalo být gayem život v utajení. Lidé se scházeli potají – v parcích, saunách, temných barech. Sex tehdy nebyl jen o touze, ale i o možnosti vůbec se s někým sblížit.

Z té doby také pocházejí první výzkumy, které mýtus o promiskuitní gay komunitě posílily. Například studie San Francisco Men’s Health Study z roku 1978 tvrdila, že průměrný gay muž měl v životě desítky až stovky sexuálních partnerů. Podobně slavná Kinseyho zpráva o mužské sexualitě z roku 1948 naznačila, že muži s homosexuální zkušeností jsou sexuálně aktivnější než heterosexuálové.

Jenže tyto studie měly jeden háček – většina respondentů pocházela z městských gay scén, z prostředí barů a klubů. Jinými slovy, šlo o lidi, kteří byli vidět. Ti, co žili tiše, v dlouhodobých vztazích nebo mimo veřejnou scénu, se do statistik nedostali. A tak vznikl obraz, který realitu jen zploštil.

Novější výzkumy ukazují jiný příběh

Současná data už vypadají jinak. Například studie „Varied Sexual Repertoires Among Gay and Bisexual Men“ publikovaná v Journal of Sex Research (2011) ukazuje, že gay a bisexuální muži tvoří extrémně rozmanitou skupinu – od těch, kteří žijí monogamně, až po ty, kteří preferují otevřené vztahy nebo vůbec sex nevyhledávají.

Otevřenost není totéž co promiskuita

Kde se tedy bere ten pocit, že gayové „mají víc sexu“? Možná v tom, že o něm víc mluví.

V prostředí, kde byla sexualita dlouho tabu, se upřímnost stala formou svobody. Gay komunita nikdy neměla možnost žít podle „běžných“ pravidel, a tak si vytvořila vlastní. Aplikace jako Grindr, Scruff nebo Hornet otevřely prostor pro nové způsoby seznamování, ale také pro přímou komunikaci o sexu, hranicích a touhách.

Mnoho gay párů navíc otevřeně přiznává, že jim vyhovují jiné formy vztahů – třeba otevřené nebo polyamorní. Studie „Sexual Agreements and Relationship Quality Among Gay Male Couples“  dokonce zjistila, že páry s jasně definovanými pravidly otevřeného vztahu jsou stejně spokojené a emocionálně propojené jako ty monogamní. Jinými slovy, otevřenost není promiskuita. Je to jiný způsob práce s důvěrou. 

Stigma, které pořád drží

Ať se společnost tváří jakkoli otevřeně, staré předsudky se drží zuby nehty. Potvrzuje to i výzkum zveřejněný na PsyPost.org v roce 2022, podle kterého bývají gay muži popisovaní jako „sexuálně aktivní“ hodnoceni přísněji než ti, kteří působí zdrženlivě.

Zkrátka – když má víc zkušeností heterosexuál, je to „chlapák“. Když totéž udělá gay, je „promiskuitní“. Tenhle dvojí metr říká víc o nás než o nich. A hlavně o tom, jak moc se společnost pořád bojí sexuality, která se nevejde do škatulky.

Možná to není o sexu, ale o upřímnosti

Možná celá tahle debata vlastně vůbec není o tom, s kolika lidmi kdo spal. Možná jde spíš o odvahu být sám sebou. Gay komunita si svou otevřenost musela vybojovat – nejdřív coming outem, pak tím, že se nebála mluvit o věcech, které ostatní raději zametají pod koberec.

Když gayové mluví o sexu, o vztazích nebo o tom, co chtějí a co ne, není to známka promiskuity. Je to známka autenticity. A právě ta upřímnost bývá pro okolí největším šokem – protože rozbíjí tabu, která si většina z nás ani neuvědomuje.

Takže – jsou gayové opravdu promiskuitní?

Někteří ano. Jiní vůbec ne. Stejně jako heterosexuálové. Rozdíl je možná jen v tom, že gayové o těchto věcech mluví nahlas a bez studu.

Mýtus o „promiskuitní menšině“ přežívá, protože je jednoduchý a dá se na něm snadno stavět. Ale skutečný život gay komunity je mnohem vrstevnatější – a hlavně opravdový. A jestli někoho ta otevřenost děsí, možná to nakonec není o gayích, ale o tom, jak moc svobody si dovolíme sami sobě.