Homosexualita existuje u stovek zvířat a pomáhá druhům přežít. Proč vlastně vznikla? Věda nabízí překvapivé vysvětlení
Je to paradox: žijeme v době, kdy umíme rozluštit lidský genom, zachytit ozvěnu vesmíru a vytvářet umělou inteligenci, ale přesto se část společnosti stále dokáže pohoršovat nad tím, že někdo miluje člověka stejného pohlaví. Argument, že „to není přirozené“, se objevuje s železnou pravidelností – a přitom je to právě příroda, kdo tenhle příběh napsal dávno před námi.
Kdyby homosexualita byla omylem evoluce, dávno by zmizela. Jenže opak je pravdou. Objevuje se u stovek živočišných druhů – od tučňáků přes delfíny až po lvy – a z hlediska biologie a evoluční psychologie nese jasný smysl. Nejde o výjimku, ale o součást přirozené rozmanitosti, která pomáhá společenstvím lépe fungovat, spolupracovat a přežít.
Příroda se nebojí rozmanitosti
Moderní věda má jasno: různé sexuální orientace jsou přirozenou součástí života. Studie publikovaná v prestižním časopise Nature Communications v roce 2023 přinesla rozsáhlou analýzu chování savců a zjistila, že stejnopohlavní sexuální chování (tzv. SSSB) bylo pozorováno u více než 260 druhů savců, od lvích samců přes delfíny až po netopýry.
Výzkumníci upozorňují, že čím je druh společenskější, tím častěji se u něj objevují i stejnopohlavní interakce. Jinými slovy: tam, kde se žije ve skupinách, kde se tvoří hierarchie, koalice a přátelství, tam se objevuje i sexuální chování mimo reprodukční účely. Slouží totiž k něčemu jinému – k upevňování vztahů, snižování napětí a posilování důvěry.
U bonobů (nejbližších příbuzných člověka) hrají intimní kontakty mezi samicemi klíčovou roli v udržování míru ve skupině. Když se situace vyhrotí, sex se stává doslova nástrojem diplomacie. U delfínů tasmánských zase tvoří samci dlouhodobé partnerské dvojice, které si díky fyzické blízkosti pomáhají získat lepší postavení ve skupině. V přírodě to zkrátka není o „správnosti“ či „nesprávnosti“, ale o fungování celku.
Evoluce ví, co dělá
Přemýšlejme o tom z evoluční perspektivy. Kdyby homosexualita byla „chyba“, přírodní výběr by ji dávno odstranil. Jenže se tak nestalo – a věda začíná rozumět proč.
Psychologové a biologové dnes mluví o takzvané pro-sociální hypotéze. Podle ní mohly být geny i chování spojené se stejnopohlavní přitažlivostí výhodné pro přežití skupiny. Takoví jedinci totiž často projevují větší empatii, pečovatelské sklony nebo schopnost navazovat hlubší vazby mimo reprodukční kontext. A to jsou vlastnosti, které zvyšují soudržnost a odolnost společenství.
Jinými slovy: možná právě díky lidem, kteří milují jinak, jsou lidské komunity silnější a stabilnější.
Z genetického hlediska navíc platí, že varianty genů spojené s homosexualitou mohou zvyšovat plodnost heterosexuálních příbuzných – například sester nebo bratranců. Evoluce tak zachovává rozmanitost nejen proto, že „může“, ale protože je to výhodné.
Biologie lidskosti
Když se na to podíváme bez předsudků, zjistíme, že homosexualita do příběhu života zapadá s překvapující logikou. Z pohledu evoluce totiž nejde jen o šíření genů, ale i o udržení sociální rovnováhy. Homo sapiens přežil ne proto, že byl nejsilnější, ale proto, že byl schopný spolupracovat, sdílet péči a pomáhat si.
A možná právě to je největší lekce, kterou nám příroda skrze rozmanitost orientací posílá: že skutečná síla nespočívá v jednotě, ale v pestrosti.
Rozmanitost jako motor evoluce
Rozdíly mezi námi nejsou hrozbou, ale zdrojem stability. V přírodě platí, že čím pestřejší je ekosystém, tím lépe se dokáže přizpůsobit změnám. Stejné je to se společnostmi. Když jsou otevřené, inkluzivní a umějí ocenit odlišnost, rostou – kulturně, morálně i lidsky.
Homosexualita tedy není „problém“, který je třeba vysvětlit. Je to důkaz toho, že příroda je chytřejší, než si myslíme. A že rozmanitost je v jejím světě základní podmínkou přežití.
Ať už se na to kdokoli dívá jakkoli
Homosexualita tu byla dávno před námi – a bude tu i po nás. Žádná ideologie, náboženství ani „obránci tradičních hodnot“ ji nevymažou, protože není vymyšlená. Je stará jako život sám.
Možná by tak stačilo přestat ji obhajovat. A začít ji prostě vnímat jako přirozenou součást lidské existence. Protože pokud se něco ukazuje znovu a znovu, tak to, že příroda nikdy nechybuje. Jen lidé občas ano. 🌈