Zápis z deníku, 25. 7.: Den, kdy mi došlo, že nejsem u kormidla, nikdy jsem nebyl a nikdy nebudu. Den, kdy jsem pokořil své ego a přestal se tak bát…
25. 7. 25, Prášily (mám svátek ;))
Dnes se po dlouhé době cítím zcela v míru a v naprostém klidu. Zdá se, že jsem konečně přijal skutečnost, že můj život je řízený nějakou vyšší silou – super-inteligentním, vědomým energetickým polem, které je neviditelné, je 100% láskou a projevuje se jako láska k osobnostnímu růstu jednotlivce. Jsem si tedy již jistý tím, že mé ego bylo kompletně zlomeno – veškerou, i tu poslední kontrolu jsem pustil a zcela se odevzdal do rukou této energie, s níž se snažím aktuálně plout na vlnách života. Je mi v tom novém stavu velmi dobře – vím totiž, kam jdu, s jakým záměrem a vizí a netlačím tak na to, jak a kdy se tam dostanu.
Přesně, jak řekl Alan Watts: “Pokud do navigace zadáš cílovou destinaci a jedeš, taky nepochybuješ o tom, že se tam dostaneš. Prostě jedeš v přesvědčení, že tam dojedeš.”
Když jsem si včera uvědomil, že vlastně vůbec nejsem u kormidla, napadlo mě, jak by asi reagoval Simík ve hře Sims, pokud by zjistil, že je jen postavou ve hře, jejíž scénář ovládá nějaký člověk. Jako první jsem si řekl, že by se z toho musel zcvoknout – protože vědomí, že jsem uvězněný ve hře, nad níž nemám žádnou kontrolu, musí prostě být frustrující.
Jenže tento stav předpokládá, že Simík zná svého tvůrce a ví o duálním světě, ve kterém Simík žije – ví tedy o protikladu dobra a zla ve tvůrcově světě. Což Simík neví. Předpoklad, že by se z tohoto uvědomění musel zcvoknout, je tedy vyvrácený.
Pokud jsme jako lidé v podobné situaci jako Simík – tedy že jsme v jakési hře ovládané vyšší silou, kterou definujeme vlastní žitou zkušeností na škále dobrý-špatný, protože tento kontrast tvoří náš svět, musíme se nutně nacházet v omylu, protože tuto sílu definujeme lidskou perspektivou.
Lze tedy uvést, že tato energie je neznámou veličinou X. Neznámé může být nekonečné. Tato energie tak může mít nekonečně mnoho podob vyjádřených v realitě a my jsme jejími nositeli a současně také tvůrci. Tzn., že energie, kterou v sobě nosím, určuje další podobu reality.
Já jsem autorem energie ve svém vlastním světě (těle) a ta je pak tvůrcem reality. Pokud je tato energie podle soudobého diskursu Bohem, pak má v sobě každý z nás kus božství. Každý z nás je nositelem Boha… A Bůh je to, co z něj chceme mít. Ať už vědomě, nebo nevědomě… Jsou to totiž naše myšlenky, které tu energii vytváří. Mozek je tedy generátorem energie, která tvoří realitu.
Proto je tak důležité naučit se kontrolovat své myšlenky. To je ta jediná kontrola, kterou máme => máme kontrolu nad vnitřním stavem, nikoliv nad vnějšími okolnostmi. Tvrzení: “Život je 10 % toho, co se nám děje, a 90 % toho, jak na to reagujeme,” tak dává mnohem větší smysl…
Pokud tedy člověk chce být v životě šťastný, musí nejprve popsat, co ho bolí, zjistit, proč ho to bolí, pochopit to, přijmout to a uložit to již ne jako bolest, ale jako obyčejnou a emočně neutrální vzpomínku. Protože pokud člověka neustále něco vnitřně bolí, bolest se odráží v realitě do té doby, dokud není odstraněna. Ať již se tomu brání jakkoliv…
V myšlenkách je pak vždy nejdůležitější ZÁMĚR
Prostě a jednoduše: láska je všechno
“I see love has been the key”
I o tom je projekt Ø
Startujeme 1.8. na lui.cz
Ønward
Součástí projektu je také hudební album ZERO, které si klade za cíl jediné – probudit v lidech znovu dobro a láskuFoto: JS