„Jako bych už nevěděl, jak se seznamovat v reálném světě.“ Proč seznamovací aplikace lidem často víc berou, než dávají?
„Každé ráno otevřu Grindr ještě před tím, než si dojdu na záchod,“ říká třiatřicetiletý Petr z Brna. „Ne proto, že bych po někom toužil. Ale protože mám pocit, že mi něco uniká. A že to jediné, co mi může přinést pocit hodnoty, je pozornost někoho cizího.“
Petr není výjimkou. Spolu s dalším respondentem, sedmadvacetiletým grafikem Danem, patří ke skupině queer lidí, kteří zažívají chronickou únavu, frustraci a úzkost z neustálého „hledání spojení“ na seznamovacích aplikacích. Místo vztahů přichází vyčerpání. Místo touhy obranné vzorce a místo intimity neviditelná zranění, která se s nimi táhnou od dětství.
„Už ani nevím, jak s někým mluvit mimo aplikaci,“ přiznává Dan. „Když mě někdo osloví v baru, zpanikařím. Jako bych zapomněl, že seznamování kdysi fungovalo i jinak.“
Grindr, Tinder, Romeo. Nástroje spojení, nebo stroje na úzkost?
Seznamovací aplikace byly původně odpovědí na izolaci, která queer lidi historicky provázela. Nabízely nové možnosti, a především bezpečí. Místo, kde se dalo randit bez strachu z homofobie, kde bylo možné najít někoho „jako já“.
Nicméně studie potvrzují to, co mnoho queer lidí cítí už dlouho, že procházení nekonečného množství profilů může zásadně podkopávat duševní zdraví. Ačkoli aplikace slibují chytřejší a rychlejší spojení, často místo toho přiživují stres, pochybnosti o sobě a emoční vyčerpání. Zatímco technologie se neustále zlepšuje, lidský mozek se nevyvíjí stejným tempem, a zůstává uvězněn ve smyčce mikroodmítnutí, dopaminových vzestupů a následného tichého vyhoření.
Ve světě, kde jeden swipe rozhoduje o tom, zda jste „dost dobří“, se sebevědomí rychle mění v komoditu. A každé „ne“ – byť tiché, třeba ve formě ignorace, má potenciál zanechat stopy.
Paradox pokroku
Odhaduje se, že odvětví seznamovacích aplikací do konce roku 2025 překročí hodnotu 13 miliard dolarů. Hnací silou růstu jsou technologické inovace jako dohazování pomocí umělé inteligence, video profily nebo algoritmy slibující predikci kompatibility. Navzdory této sofistikovanosti ale uživatelé hlásí pravý opak očekávání – rostoucí míru frustrace, osamělosti a emoční únavy.
Studie publikovaná v časopise Cyberpsychology, Behavior, and Social Networking ukázala, že časté používání seznamovacích aplikací koreluje s vyšší mírou úzkosti, depresivními symptomy a sníženým sebevědomím. Zatímco rozhraní aplikací se stávají stále přívětivějšími, jejich dopad na psychiku se může zhoršovat. A pod lesklým povrchem „intuitivního seznamování“ zůstává člověk čím dál častěji sám, zahlcený možnostmi, ale bez spojení.
Offline svět jako zapomenuté teritorium
„Kdy naposledy jsi potkal někoho mimo appku? A ještě lépe – kdy jsi měl pocit, že můžeš být zcela sám sebou,“ ptá se řečnicky Dan.
Offline svět se podle něj zdá být pro mnoho gayů nebezpečný, komplikovaný a nečitelný. Flirt v kavárně je „divný“, oslovení na ulici „trapné“, zájem „vtíravý“.
„Mám pocit, že jsem zapomněl, jak někoho zaujmout reálně,“ pokračuje Dan. „Bez fotky, bez bia, bez filtru. Jen tak. Tváří v tvář. To, co se dřív dělo přirozeně, dnes vyžaduje trénink. Terapie, kurzy komunikace, komunitní akce. A hlavně odvahu říct si, že zranitelnost není slabost. Že ‚nevědět‘ je v pořádku. A že vztah se nerodí z dokonalosti, ale z přítomnosti.“
Zpátky k sobě. A k druhému
Neexistuje univerzální recept, jak z toho ven. Ale jedno je jisté: dokud budeme chápat seznamování jako projekt optimalizace, nikam se nedostaneme. Láska totiž není výkon. A queer vztahy nejsou porouchané. Jsou jen unavené z prostředí, které jim nedává prostor.
„Když jsem si dal pauzu od všech aplikací,“ uzavírá Petr, „cítil jsem se sám. Ale poprvé taky svobodně. A měl jsem šanci zjistit, co vlastně hledám.“
Možná tedy nejsme „špatní v randění“. Možná jen žijeme ve světě, který nás nenaučil milovat bez strachu. A možná právě v tom je začátek změny, ne v dalším matchi, ale v odvaze podívat se sám sobě do očí. Bez filtru. Bez swipu. A bez úzkosti.
