Strašák, kterého není třeba se bát, a který vám může zachránit život. Kolonoskopii jsme vyzkoušeli na vlastní kůži.
Karcinom konečníku je celosvětově jedno z nerozšířenějších onemocnění na světě – jen v České republice je každoročně diagnostikováno asi sedmi tisícům pacientů, z nichž zhruba polovina zemře kvůli odhalení nádoru v pokročilém stádiu. U mužů je navíc výskyt onemocnění i úmrtnost s ním spojená vyšší. Prvními příznaky, že ve střevech něco není v pořádku, jsou například dlouhodobější průjmy, zácpy, nebo bolest břicha či konečníku. Všímat byste si však měli zvýšené plynatosti, dlouhodobé nevysvětlené bolesti v dolní části zad a také přítomnost krve ve stolici. Žádný z těchto příznaků není dobré podceňovat, ale strach a panika nejsou na místě. Tyto příznaky mohou mít i jiné příčiny.
Co obsahuje preventivní screening a pro koho je určený?
V České republice probíhá národní screeningový program už 25 let, díky čemuž je zde trend oproti celosvětovým statistikám opačný. Úmrtnost spojená s nádorem tlustého střeva a konečníku se od roku 2000 snížila až o polovinu! Přesto se do screeningu zapojuje pouze 30 % cílové populace, která je starší 50 let. Zdravotní pojištění hradí u lidí nad 50 let jednou ročně test na skryté krvácení ve stolici a jednou za 10 let kolonoskopii, u lidí nad 55 let každé dva roky test na krvácení a jednou za 10 let kolonoskopii. Na kolonoskopii se však můžete po konzultaci se svým obvodním lékařem objednat i před 50 rokem života, ovšem s doplatkem. Screeningová centra najdete v okolí svého domova snadno.
Kolonoskopie na vlastní kůži
Abychom o vyšetření jen nemluvili, rozhodli jsme se v redakci, že někdo z nás vyšetření podstoupí a volba padla právě na mě. A nebudu zastírat, že se u mě objevily stejné obavy jako u většiny populace – obavy z přípravy na vyšetření sestávající z diety a kompletního vyprazdňování a také strach z bolesti při samotném vyšetření. Nechyběl ani náznak společenského tabu. Kolonoskopie je přece něco, o čem se nemluví! Přesto jsem s pár blízkými o plánovaném vyšetření mluvil a velmi často se mi dostalo reakce, že by si také měli dojít, ale ž to pořád odkládají. To mě nakonec utvrdilo v tom, že je opravdu dobrý nápad nejen vyšetření podstoupit, ale také o něm napsat.
Objednal jsem se do Sanatoria Sv. Anny v Praze na Žižkově, kde mi po telefonu sdělili informace o samotné přípravě na vyšetření. Důležitá je zejména konzultace týkající se vaší medikace! To se mě ale netýkalo, takže má příprava začala až tři dny předem, kdy byste měli vysadit ovoce a zeleninu, zejména druhy obsahující zrníčka a pecičky, nevhodné je také například celozrnné pečivo. Vhodné potraviny obsahují bílé pečivo, měkké libové maso, drůbež, ryby, jogurt, přesnídávky, bramborovou kaši nebo piškoty.
Den před vyšetření už jsem snídal pouze piškoty a k obědu si dal pouze čistý vývar bez zeleniny a nudlí. Podle toho, zda podstupujete vyšetření ráno, kolem poledne, nebo odpoledne, doporučí vám lékař vhodné dávkování vyprazdňovacího roztoku. Celkem vás čekají čtyři litry a po jejich vypití je vhodné být z evidentních důvodů v blízkosti toalety. Nečekejte ale žádné apokalyptické scénáře. Příprava opravdu není nijak náročná.
Bez bolesti, beze studu
Největší obavu jsem měl samozřejmě ze samotného vyšetření. Byla však naprosto zbytečná! Už na recepci a v čekárně byli všichni naprosto profesionální. Dostal jsem krátký dotazník, uhradil jsem doplatek a za pár minut už mě vedla sestra k malé kabince, kde jsem se převlékl do jednorázových krátkých kalhot s chybějícím zadním dílem. Poté, co jsem zaklepáním dal najevo, že jsem připraven, dovedla mě sestřička k sympatickému lékaři, který mi předestřel průběh vyšetření a následně měl už vedli na lehátko s opěrkami na nohy. Do žíly mi byla zavedena kanyla s tlumícím prostředkem a pak začalo samotné vyšetření.
Lékař se mě zeptal, zda chci průběh sledovat a já z profesního hlediska souhlasil. Zároveň mi došlo, že zavedení sondy jsem ani necítil! Zdálo se tedy, že obávaná bolest a diskomfort nepřijdou. Doktor popisoval, co na obrazovce vidím a ve které části střev zrovna jsme. Celé vyšetření trvalo pár minut a než jsem se nadál bylo za mnou. Veškeré obavy tak byly opravdu zcela mylné a zbytečné. Důležitá byla také informace, že s mými střevy je vše naprosto v pořádku.
Následně jsem se oblékl a sestra mě odvedla do čekárny, kde už mi nachystali kávu a drobnou svačinu. Až v tu chvíli jsem si uvědomil, že mám hlad. V čekárně jsem pak čekal na svůj doprovod. Ten se totiž vzhledem k tlumícím prostředkům nejen doporučuje, ale spíš vyžaduje. V průběhu čekání jsem se zpětně zamyslel nad tím, jak zbytečné byly mé obavy a stud z podstoupení kolonoskopie. Za vším navíc stálo hloupé a vlastně nebezpečné společenské stigma, které nám velí o tomto vyšetření nemluvit. Přitom jde o krátký a bezbolestný proces, který může zachránit život vám nebo někomu blízkému. Proto říkám: „Nebojte se kolonoskopie a nebojte se o ní mluvit! Někomu tak můžete pomoci!“
Nejbližší screeningové centrum najdete zde a seznámit se můžete také s dalšími zkušenostmi pacientů.
