Nejlepší lék po rakovině? Vycházky. Cvičení snižuje riziko úmrtí o třetinu

Představme si, že by existoval lék, který zvýší šanci na přežití rakoviny o více než třetinu. Bez vedlejších účinků, bez nutnosti receptu. A co kdyby tím lékem byl pohyb? Ne maraton, ne fitness peklo pod taktovkou osobního trenéra. Stačí pravidelná svižná chůze. Přesně k tomu došla nová rozsáhlá mezinárodní studie publikovaná v prestižním The New England Journal of Medicine.

Co když léčba nekončí poslední dávkou chemoterapie?

Pro pacienty s rakovinou tlustého střeva bývá ukončení chemoterapie jen mezníkem – ne koncem cesty. Následuje období plné otázek: co dál? Jak žít tak, aby se nemoc nevrátila?

Právě na tuto fázi se zaměřili vědci. Sledovali téměř 900 lidí, kteří úspěšně dokončili léčbu rakoviny tlustého střeva ve vážnějším stadiu. Polovina z nich dostala běžná doporučení ohledně zdravého životního stylu. Druhá polovina vstoupila do tříletého programu pravidelného cvičení vedeného odborníky.

Výsledky jsou silné a jednoznačné. Po pěti letech bylo bez známek návratu nemoci 80 procent těch, kteří pravidelně cvičili, zatímco ve skupině bez aktivní podpory to bylo jen 74 procent. Ještě výraznější rozdíl se ukázal u dlouhodobého přežití: po osmi letech žilo 90 procent pacientů z aktivní skupiny, oproti 83 procetům z té pasivní. To znamená, že pravidelný pohyb snížil riziko úmrtí až o 37 procent.

Nejde o výkon, ale o návyk

Zásadní je, že nešlo o extrémní sportovní výkony. Pacienti měli za úkol zvládnout 150 minut středně intenzivní aktivity týdně – například rychlou chůzi nebo jízdu na kole. Důležitá byla pravidelnost a dlouhodobost. Navíc měli podporu v podobě konzultantů, kteří je motivovali a pomáhali jim zvládat překážky.

Nový standard v péči o onkologické pacienty?

Profesor Kerry Courneya, spoluautor studie, otevřeně říká: „Cvičení by mělo být považováno za standardní součást léčby rakoviny. Nestačí ho jen doporučit. Je potřeba pacientům nabídnout konkrétní program a podporu.“

Tato slova mají sílu změnit způsob, jakým se o pacienty staráme. Pokud máme nástroj, který jim může zachránit život, je na čase ho využít.

Co z toho plyne i pro zdravé?

Tato studie se sice týká pacientů po onkologické léčbě, ale její sdělení míří mnohem dál. Ukazuje, že pohyb je jedním z nejúčinnějších prostředků, jak pečovat o vlastní tělo i psychiku. Nejde jen o prevenci nemocí. Jde o kvalitu života. A někdy – doslova – o život samotný.

Po přečtení tohoto článku možná přichází ten správný čas obout tenisky a vydat se na krátkou procházku. Ne kvůli výkonu. Ale kvůli sobě.