„Je mi 23 a život už nedává smysl.“ Existenciální krize generace, která ještě ani pořádně nezačala žít
Kláře je třiadvacet, studuje environmentální studia, pracuje na částečný úvazek a zároveň se angažuje v klimatických hnutích. „Dělám všechno správně. Vzdělávám se, snažím se být aktivní, ale pořád cítím prázdno. Každý den přemýšlím, jestli to, co dělám, vůbec k něčemu vede. Jestli to má smysl.“
Pocit marnosti a ztráty smyslu života dnes zažívá značná část příslušníků generace Z, tedy lidí narozených mezi lety 1997 a 2010. Právě v období, kdy by měli vstupovat do života s energií a očekáváním, se mnozí z nich cítí vyčerpaní a psychicky na hraně.
Generace s plánem. A zároveň ve stresu.
Není to generace líná nebo pasivní. Naopak. Podle letošního Průzkumu Deloitte mezi mileniály a příslušníky generace Z v Česku na sobě 72 procent Z-kařů pracuje minimálně jednou týdně – cíleně si rozvíjejí dovednosti, které jim mají pomoci v kariéře. Mladí lidé dobře vědí, co od nich svět očekává – a snaží se to dodat. Jenže zároveň s tím přichází silný tlak.
Až 40 procent mladých lidí z generace Z v Česku uvádí, že se většinu času potýká se stresem či úzkostí. Mezi hlavní příčiny patří mezilidské vztahy, nejistá budoucnost, obavy o zdraví blízkých i vlastní psychický stav. Výraznou roli přitom hraje také pracovní zátěž – více než čtvrtina z nich přiznává, že právě zaměstnání významně přispívá k jejich psychickému napětí.
„Mám práci, která mě bavila. Ale i tak mám pocit, že jen jedu v kolečku a že to nemá vývoj,“ popisuje Tomáš, čtyřiadvacetiletý analytik z Brna. „Chodil jsem na terapie, učím se nové dovednosti, ale stejně mi v hlavě zní otázka: Proč to vlastně děláš? Co je ten smysl?“
Vzdělání? Ne vždy je to cesta
Je zajímavé, že přibližně třetina mladých Čechů se rozhodla nepokračovat ve vysokoškolském studiu. Podle Deloitte za tím nejčastěji stojí finanční omezení, rodinné situace nebo touha po flexibilitě a vlastním podnikání. Zní to jako pragmatická volba – ale zároveň to ukazuje, že i vzdělání, dříve považované za zaručenou cestu k lepší budoucnosti, dnes ztrácí status jistoty.
Klimatická úzkost jako nová norma
Další fenomén, který se opakuje v rozhovorech s mladými lidmi, je klimatická úzkost. A není to jen „pocit“. Až 51 procent příslušníků generace Z v Česku uvádí, že mají kvůli klimatické změně úzkosti. Mnozí berou ekologické hodnoty jako zásadní i při výběru zaměstnavatele – 69 procent z nich hodnotí firmy podle jejich udržitelnosti.
„Někdy si říkám, proč bych měla plánovat budoucnost, když ta budoucnost vypadá tak nejistě,“ přiznává Klára. „Racionálně vím, že má cenu se snažit. Ale pocitově už tomu často nevěřím.“
Práce, která ubíjí. A firmy, které nevidí
Jen necelá polovina příslušníků generace Z v Česku věří, že jejich zaměstnavatel bere duševní zdraví vážně. To je hluboko pod globálním průměrem. A není divu, že se mladí lidé cítí nedocenění, osamělí a často i vyčerpaní ještě dřív, než stihnou rozjet kariéru.
Zároveň ale neztrácejí víru v sebe. Jak ukazuje průzkum, mladí lidé považují za klíčovou dovednost nejen odbornou znalost, ale i empatii, komunikaci a měkké dovednosti. Chtějí fungovat v prostředí, které si váží člověka jako celku – nejen jeho výkonu.
Hledání smyslu jako každodenní práce
Když se Kláry na závěr ptám, co jí dává sílu pokračovat, odpoví bez dlouhého přemýšlení: „Komunita. Lidi, co cítí to samé a nejsou lhostejní. Smysl nehledám ve výsledcích, ale v tom, že nejsme sami.“
Generace Z možná balancuje na hraně vyhoření, ale není zlomená. Potřebuje jen svět, který ji neusměrní podle starých pravidel, ale podpoří ji v hledání nových cest.
