Prokrastinujete? Možná za tím není lenost, ale osamělost

Prokrastinace je problém, který zná téměř každý – ať už jde o odkládání e-mailu, domácích prací nebo velkých životních rozhodnutí. Přestože se s ní čas od času potýká většina z nás, u některých se stává chronickým návykem. Výzkumy ukazují, že až 25 procent dospělých a 80 procent vysokoškolských studentů pravidelně odkládá důležité úkoly. Příčiny tohoto jevu jsou různé – od strachu ze selhání po nedostatek motivace. Jedním z méně známých, ale o to zásadnějších faktorů je osamělost.

Osamělost vs. izolace

Osamělost není totéž co fyzická samota. Jde spíše o subjektivní pocit nedostatku blízkých vztahů, tedy přesvědčení, že nemáme dostatek přátel nebo lidí, kteří nás mají rádi. Lidé mohou být obklopeni ostatními, a přesto se cítit hluboce osaměle. Tento stav má prokazatelně negativní dopad na zdraví – zvyšuje riziko srdečních onemocnění, mrtvice, demence, úzkostí, deprese a dokonce i rakoviny. A jak se ukazuje, může hrát zásadní roli i v tom, jak (ne)plníme své povinnosti.

Když je těžké se pohnout

Motivace je často první obětí osamělosti. I banální úkol – například odpověď na zprávu – se může zdát nepřekonatelný. Jak vysvětluje psychiatr Mark Goulston ve své knize Get Out of Your Own Way, vztah mezi osamělostí a prokrastinací může mít kořeny už v dětství.

Děti, které vyrůstají v podporujícím prostředí, se naučí spojovat překonávání výzev s odměnou a pozitivní zpětnou vazbou. Naproti tomu děti, které za selhání čelily posměchu nebo odmítnutí, si mohou do dospělosti přenést přesvědčení, že náročné situace přinášejí bolest a stud. Tato zkušenost může výrazně ovlivnit ochotu čelit obtížným úkolům i v dospělosti.

Co s tím? Začněte hledáním spojení

Pokud se s prokrastinací potýkáte, položte si otázku: Cítím se osaměle? Změní se moje schopnost něco dokončit, když mám kolem sebe podporující lidi? Výzkumy naznačují, že ano. Sociální podpora – ať už od přátel, kolegů, nebo terapeutů – může zásadně snížit tendenci odkládat úkoly.

Nemáte-li v tuto chvíli nikoho, komu byste se mohli svěřit nebo s kým byste se mohli navzájem motivovat, Goulston doporučuje představit si v myšlenkách někoho podpůrného – milujícího rodiče, učitele nebo přítele, kterého byste nechtěli zklamat. I takto „virtuální“ spojení může pomoci překonat psychickou bariéru a úkol dokončit.

Prokrastinace spojení sama o sobě

Je také možné, že odkládáte samotné budování vztahů – zejména pokud vás v minulosti jiné lidi zraňovali. Právě navazování kontaktů a vytváření komunity je však klíčem nejen k překonání osamělosti, ale i ke zlepšení celkové životní pohody. Prvním krokem může být účast ve skupině vzájemné podpory, zapojení se do dobrovolnických aktivit, návštěva komunitního centra nebo třeba queer čtenářského klubu.

Vystoupit ze stínu – byť jen o krok

Možná to bude chtít překonat obavy a vystoupit ze sociální komfortní zóny. Ale stejně jako s odkládanými úkoly, i zde často platí: to, co se zdálo strašlivé, je ve skutečnosti zvládnutelné. A s každým novým kontaktem či dokončeným úkolem se váš pocit osamělosti a zacyklení může zmenšovat.

Prokrastinace není jen otázkou lenosti nebo nedisciplinovanosti. Často má hluboké emocionální kořeny – a právě tam je třeba hledat cestu k jejímu překonání. Ať už se jedná o práci, vztahy nebo péči o sebe, klíčem může být něco tak jednoduchého (a přitom tak složitého), jako je lidská blízkost.