
Co opravdu „donutí“ lidi, aby méně plýtvali jídlem? Udržitelnost jako hlavní motivace nefunguje, zjistila nová studie
Milovníci udržitelnosti (kupodivu) neplýtvají méně
„Lidé, kteří kladou důraz na zdravé stravování, mají tendenci plánovat jídla a vyhýbat se nadměrným nákupům – což jsou způsoby chování, jež výrazně snižují plýtvání jídlem,“ uvedla hlavní autorka studie Dr. Trang Thi Thu Nguyen z Centra pro globální potraviny a zdroje na univerzitě v Adelaide.
„Myšlenka, že spotřebitelé, kteří se zaměřují na udržitelnost, budou také méně plýtvat jídlem, se zdá logická. Vždyť aktivně vyhledávají etické a ekologicky šetrné produkty. Nicméně ti, kteří upřednostňují udržitelnost, se sice často soustředí na výběr ekologických produktů, tuto starost ale nutně nepřevádějí do chování, které by snižovalo plýtvání.“
Zjištění, zveřejněná ve středu v časopise Resources, Conservation and Recycling, zpochybňují běžný předpoklad, že spotřebitelé zaměření na udržitelnost přirozeně méně plýtvají. Studie ve skutečnosti nenašla žádnou významnou souvislost mezi motivací udržitelností a nižším plýtváním jídlem.
Tuny vyhozených potravin
End Food Waste Australia uvádí, že Austrálie každoročně vyhodí odhadem 7,6 milionu tun jídla – což odpovídá 312 kg na osobu – a stojí to ekonomiku přibližně 36,6 miliardy dolarů a jednotlivé domácnosti až 2 500 dolarů ročně. Celosvětově Organizace OSN pro výživu a zemědělství odhaduje, že plýtvání jídlem každoročně přispívá 9,3 miliardami tun emisí ekvivalentu CO2.
Dr. Nguyen uvedla, že aby se dosáhlo snížení environmentální a ekonomické zátěže způsobené plýtváním jídlem, je třeba změnit přístup. „Místo toho, abychom se zaměřovali na udržitelnost jako samostatný koncept, by měly budoucí kampaně propagující neplýtvání jídlem zdůrazňovat propojení mezi výživou a plýtváním jídlem,“ řekla.
Vhodnější zdroj motivace? Zdravotní přínosy
„Lidé jsou často více motivováni osobními zdravotními přínosy než abstraktními environmentálními obavami, takže prezentovat méně plýtvání jako součást zdravého životního stylu může být přesvědčivější.“
Podle Dr. Nguyen lze v boji proti plýtvání jídlem dosáhnout významného pokroku tím, že se plánování jídel, uvědomělé nakupování a správné skladování potravin stanou součástí vyvážené stravy.
„To nejen pomůže domácnostem omezit tisíce dolarů, které každoročně vyhazují kvůli plýtvání jídlem – což je v době krize životních nákladů zásadní věc – ale také to podpoří zdravější stravovací návyky Australanů,“ uvedla.
„Klíčem k udržitelnějšímu potravinovému systému nakonec nemusí být jen výběr správných produktů, ale i to, jak s nimi nakládáme, jak je připravujeme a konzumujeme.“
Gender roli nehraje, věk ano
Výzkumníci použili modelování strukturálních rovnic, aby pochopili, jak různé motivace ovlivňují chování. Spotřebitelé zaměření na výživu častěji plánovali jídla, kontrolovali zásoby před nákupem a sestavovali podrobné nákupní seznamy. Také uváděli, že kupují méně jídla, než potřebují. Tyto plánovací návyky byly silně spojeny s nižším plýtváním jídlem.
Spotřebitelé zaměření na udržitelnost se naopak více soustředili na nákup lokálních nebo bio produktů, ale jejich chování se neprojevovalo podobnými návyky vedoucími ke snižování plýtvání. Studie také zjistila, že starší lidé mají tendenci plýtvat méně jídlem, zatímco příjem a gender neměly významný vliv.
Odhady mají své limity
Studie však má určitá omezení. Data vycházela ze sebehodnocení respondentů, která nemusí být zcela přesná, a zaměřovala se na odhady plýtvání jídlem v domácnostech v metropolitní oblasti Adelaide. Pro zvýšení přesnosti výzkumníci použili známé referenční body – například standardní domácí popelnice a kuchyňské koše – aby účastníkům pomohli s odhadováním množství odpadu.
Jde o jednu z prvních studií, která přímo zkoumá, zda se hodnoty týkající se udržitelnosti a výživy promítají do různých úrovní plýtvání jídlem v domácnostech, a nabízí nový způsob, jak sladit klimatické cíle s osobním zdravím – a to tím, že se zaměříme na „management“ potravin, nikoli jen na značky produktů.
© Independent Digital News & Media Ltd