Házíte své zdravotní potíže na „genetiku“? Vědci mají špatnou zprávu: za problémy si můžete sami, zdraví a dlouhověkost s geny nesouvisí
Masivní vzorek a jasné výsledky
I když řada výzkumů nezřídka staví na poměrně skromných výzkumných vzorcích, v případě zmiňované studie tomu tak rozhodně není. Vědecké závěry jsou totiž založeny na detailní analýze dat od téměř půl milionu lidí a jejich podrobných lékařských záznamů – zahrnuto bylo i sekvenování genů, snímky z magnetické rezonance, vzorky krve, moči, slin – a také rodinná zdravotní historie. Všechna tato data vědci použili ke studiu vlivu genetiky a také více jak stovky faktorů vnějšího prostředí vzhledem k riziku vzniku 22 nemocí, které celosvětově patří mezi nejčastější příčiny úmrtí.
„Můžeme získat odhad, jak rychle nebo pomalu každý účastník stárne biologicky ve srovnání s jeho chronologickým věkem,“ shrnul spoluautor studie Austin Argentieri. Zjištěný rozdíl mezi věkem chronologickým a tím, jenž naznačují proteiny v těle, nazývá „proteomická věková mezera“ a dle jeho slov se jedná o velmi silný prediktor úmrtnosti, který je také velmi silně spojen s mnoha důležitými rysy stárnutí, jako je křehkost a kognitivní funkce.
Pomyslná „velikost“ této mezery je přitom jen součástí celé složité mozaiky – neméně důležité jsou také příčiny, které k dané mezeře vedou. Aby vědci tyto příčiny odhalili, analyzovali zároveň celou řadu okolních vlivů na úrovni životního prostředí a také životního stylu jedinců (souhrnně je označují jako tzv. „exposom“), tedy faktorů, které přispívají ke vzniku nemocí, ale i fyzickým projevům rostoucího věku. Konkrétně lze zmínit např. příjem, postavení v zaměstnání, rodinný stav, vzdělání, stravu, ale třeba i počet hodin spánku, kouření, příjem soli či pravidelné cvičení.
Vědci se ale samozřejmě zaměřili také na genetickou stránku věci – a analyzovali genomy lidí a hledali genetické markery spojené se 22 klíčovými nemocemi (a také zkoumali, u kterých jednotlivců se již začaly rozvíjet související příznaky). A výsledek? Ten zarazil i samotné vědce…
Genetika je z obliga
Zatímco životní prostředí a životní styl představovaly 17% riziko úmrtí související se zahrnutými nemocemi, genetika byla spojena jen se 2 % z nich. Naprosto nejrizikovějším chováním, u nějž byla prokázána souvislost se 21 ze 22 nemocí, pak bylo kouření. Se vznikem 19 nemocí byly spojeny faktory socioekonomické – příjem, postavení v zaměstnání, ale také lokalita, kde lidí žijí. Nedostatek fyzické aktivity pak souvisel se vznikem 17 nemocí. Vystavení těmto okolním vlivům pak měla největší vliv v případě onemocnění plic, srdce a jater, zatímco genetika hrála nevyšší roli v souvislosti s určováním rizika vzniku nádorových onemocnění, konkrétně rakoviny prsu, vaječníků a prostaty, ale také demence. V těchto případech je tak tvrzení o „genetické predispozici“ skutečně platné.
Docela znepokojivým zjištěním je ale také fakt, že vliv prostředí se začíná na člověku podepisovat již od raného věku. Například příliš nízká, nebo naopak vysoká hmotnost ve věku 10 let a také kouření matek v přítomnosti novorozenců negativně dopadají na zdraví a úmrtnost o mnoho desítek let později. „Tyto expozice v raném věku jsou obzvláště důležité, protože ukazují, že vnější faktory urychlují stárnutí již od dětství – zároveň však poskytují příležitost k uplatnění efektivní prevence dlouhotrvajících onemocnění a předčasné smrti,“ shrnula Cornelia van Duijn, hlavní autorka studie. Ano, řadě potíží je tedy skutečně možné cíleně předcházet.
Jaké faktory riziko úmrtí snižují?
Abychom nebyli jen negativní, vědci zároveň ve svém výzkumu neopomněli sumarizovat ani faktory, které naopak riziko úmrtí na ty z nejčastějších chorob snižují. Na prodloužení života pak má dle těchto dat největší vliv soužití s partnerem, zaměstnání a finanční pohoda. Poměrně povzbudivé je také obecnější zjištění, že ze všech 25 kritických faktorů, které byly prokazatelně identifikovány jako rizikové vzhledem k předčasnému úmrtí, je jich 23 možné efektivně změnit jen díky vlastnímu přičinění. „Náš výzkum jasně ukazuje hluboký dopad vystavení působení různých vnějších faktorů na zdraví. Tyto dopady mohou změnit buď jednotlivci, nebo i politiky směřující ke zlepšení socioekonomických podmínek, omezení kouření, ale i podpora fyzické aktivity,“ upřesnila van Duijn. Dodala také, že zatímco genetické predispozice k různým typům rakovin či demenci samozřejmě nijak změnit nelze, cíleně je možné snižovat rizika vzniku jiných závažných chorob. „Naše zjištění zdůrazňují příležitost ke zmírnění rizik chronických onemocnění plic, srdce a jater, které jsou celosvětově hlavními příčinami invalidity a úmrtí,“ uzavřela.
Výzkum těmito zjištěními ovšem zdaleka nekončí, vědci by se nyní dále rádi zaměřili na další faktory – např. konkrétní stravování, vystavení novým patogenům, jako je třeba covid-19, ale i plastům a pesticidům. Všechny tyto faktory jsou totiž potenciálně velmi silné, ale doposud nedostatečně prozkoumané vzhledem k dopadu na kvalitu a délku lidského života.
