„Cítila jsem bezmoc i frustraci.“ Jak probíhá „Tour demencí“, díky níž lze pochopit, co prožívají vaši blízcí s demencí či Alzheimerem?
Alzheimerova nemoc a demence
Alzheimerova nemoc, to je pomyslný „strašák“, který děsí řadu stárnoucích lidí, ale i jejich blízkých. Jedná se o onemocnění mozku, které způsobuje poměrně rychlé zhoršování kognitivních funkcí a nakonec vede k demenci. Nutno dodat, že ačkoliv právě Alzheimerova nemoc je nejčastější příčinou demence, ta může být způsobena i jinými onemocněními, jež negativně působí na mozek. Příznaky demence pak klasicky zahrnují ztrátu paměti (potíže vybavit si události, které se staly nedávno), zmatenost a potřebu pomoci s každodenními úkoly, problémy s řečí a porozuměním, ale i změny v chování (např. zvýšená podrážděnost nebo smutek) – přičemž platí, že se vždy individuálně liší.
V ryze informační rovině má o existenci a projevech Alzheimerovy nemoci a demence většina z nás alespoň v základu jasno. Jenže jakmile se související potíže začnou projevovat u někoho z našich blízkých, často vlastně nevíme, jak se situací naložit. A jak na zcela nezvyklé chování prarodičů/rodičů reagovat. Právě proto psychologové vyvinuli speciální program – Tour demencí. A tento zážitek světa viděného očima člověka, který se s demencí potýká, je skutečně transformativní.
Jak probíhá „Tour demencí“?
Uvažovat o vlastním stáří, to se většinou mladým lidem moc nechce. Ostatně, stárnutí obecně je ve společnosti stále problematizované. A přidruží-li se k němu zdravotní potíže, mnoho seniorů nakonec čelí vyčlenění, ale třeba i nezájmu vlastní rodiny. Často i z důvodu nepochopení stárnutí jako takového. Tour demencí ale mnohým může otevřít oči. „Ještě před počátkem jsem do bot dostala pár vložek se zaoblenými hroty, které způsobují pocit nepohodlí z neuropatie, tedy bolesti, slabosti, necitlivosti a mravenčení v důsledku poškození nervů. To je problém, se kterým se potýká mnoho lidí trpících demencí,“ popisuje tak Melanie Bishop, která měla možnost „Tour demencí“ vyzkoušet a jejíž matka se s demencí potýká. „Pak jsem dostala speciální tmavé brýle, sluchátka, jednu velkou nepohodlnou rukavici na mou dominantní ruku a méně nepohodlnou na ruku nedominantní,“ doplnila. Následně byla zavedena do přeplněné velmi málo osvětlené místnosti, kde bez pomoci druhých začala narážet do zdí a předmětů, protože brýle jí bránily ve výhledu. A každý krok ji bolel kvůli zmiňovaným vložkám.
Zdá se vám, že takový „zážitek“ je skutečně extremní? Pro zdravého člověka možná ano. A to přitom ještě není vše. Ze sluchátek se totiž line kakofonie hluku, v níž se střídají statické zvuky, konverzace jiných lidí, hlasitě zvoníci telefon, siréna. A v tom všem chaosu ještě Melanie dostávala pokyny jako: „Najdi si bundu a oblékni si ji“ a další „snadné“ úkoly. Tedy, úkoly, které jsou snadné pro člověka, který je zdravý. Se vší „výbavou“ simulující svět tak, jak jej prožívá člověk s demencí, však byly prakticky neproveditelné (ostatně, zkuste si jen v obyčejných palčácích zapnout zip bundy…).
Zdroj: Giphy
Ačkoliv tato speciální tour trvá pouhých pár minut, všichni ti, kdo měli možnost ji absolvovat, se shodli na tom, že měli pocit, že trvá věčnost. Následně také popisovali, jak se cítili – a zaznívala slova jako „frustrace“, „poraženost“, „naštvání“… „Nikdy jsem neměla problém představit si tu hrůzu, že mě mozek zradí. Věřila jsem, že moje matka má všechny důvody k tomu, aby byla rozmrzelá. Ale teprve když jsem měla možnost si demenci vyzkoušet a pět minut jsem prožívala ryzí zmatek, bezmoc, frustraci, neviditelnost a bolest, dokázala jsem se skutečně vcítit,“ popsala Melanie. A právě to je hlavní účel celé tour, která je určena také pro pracovníky v sociálních službách a specializovaných zdravotnických zařízeních s jasným cílem: pochopit, co jejich klienti prožívají a lépe porozumět jejich chování a potřebám.
25 let zpět…
Tour demencí zdaleka není žádnou novinkou. Již před 25 lety napadlo simulovat prožitek demence americkou psycholožku P. K. Beville, která se již v roce 2000 začala důkladně zabývat chováním spojeným s každou částí mozku zasaženou demencí a pokusila se jej replikovat. A původně cílila právě na zdravotnický personál. „Lidé se bojí něčeho, čemu nerozumí. Demence není nic, čeho bychom se měli bát. Je to něco, oč můžeme pečovat, protože na obzoru není žádná kouzelná pilulka,“ shrnula s tím, že vyvinutí léku na Alzheimerovu chorobu je minimálně zatím na míle vzdáleno.
Tour demencí se od té doby různě proměnila a rozšířila po celém světě. Ve virtuální podobě ji lze absolvovat i v České republice. Tyto kurzy jsou pak dle informací Institutu vzdělávání Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR sice dominantně určeny právě pracovníkům specializovaných zařízení (domovy pro seniory, zaměstnanci pečovatelských služeb apod.), ale mnoha z nich se mohou zúčastnit i lidé z řad veřejnosti – ti, kteří o své blízké trpící Alzheimerovou nemocí, demencí a dalšími kognitivními poruchami, pečují.
