Chcete se při cvičení cítit jako akční hrdina, a ještě ušetřit spoustu času? Při EMS tréninku vám s plněním předsevzetí pomůže speciální oblek
Úroveň fyzické kondice? Věčná začátečnice
Ruku na srdce, pořádné kardio jsem zažila naposledy v roce 2020, takže se moje kondice odvíjí spíš od módu „uhoněná pracující matka“. Posiluju s nákupem v jedné a koloběžkou v druhé ruce, o zvýšenou tepovku se mi stará celoživotní „talent“ vyrážet z bytu pozdě a na pravidelnou sexuální aktivitu bohužel nemám dost prostoru, aby mělo cenu ji zapisovat do kalorických tabulek. V létě se mi sice povedlo nárazově cvičit střed těla podle krátkých YouTube videí pro ženy po porodu, ale růžová jogamatka, již jsem koncem srpna dostala ke 35. narozeninám, doteď čeká ve skříni na svoji premiéru. Není čas, není energie…
Od září jsem si stihla „střihnout“ covid, nachlazení i akutní blokádu páteře – a záda mě po pravdě bolí i dneska, zvlášť při některých rotačních pohybech. Kdybych ale se svým zápřahem a sedavým podnikáním měla čekat na to, až se budu cítit stoprocentně zdravá a „čerstvá“, nejspíš bych se na trénink nemohla objednat nikdy. Na webových stránkách BodyBody jsem se navíc dočetla, že se chytrý EMS trénink doporučuje třeba i sportovcům po úrazech – v rámci rekonvalescence a rehabilitace – tak asi nebudu první ani poslední, kdo sem přichází v pochroumaném stavu. Na další overthinking ale nemám čas, usedáme totiž s trenérem ke stolku a rovnou se vrháme na první bod dnešního programu – počáteční konzultaci.
Oblek jako pro akční hrdinku
Pomocí tabletu, který dostanu do ruky, si vyplním základní informace: jméno, věk, výšku… A velmi zevrubně odhadnu svoji hmotnost a úroveň kondice – obojí nejspíš lehce přestřelím. Baterii ve váze už mám vybitou asi půl roku a do výměny se příliš nehrnu (občas lépe nevědět!), a co se cvičení týče, není příjemné přiznat sobě ani ostatním, že to s mým pohybem není žádná sláva. Postupně se proklikávám dotazníkem dál – nechybí zde ani podmínky, které je před samotným cvičením potřeba odsouhlasit. Elektrická stimulace svalů není vhodná pro teenagery do 16 let, těhotné ženy, osoby s kardiostimulátorem nebo s nekontrolovanou epilepsií – a vadí pochopitelně i akutní infekce, ať už bakteriálního nebo virového původu.
V jednom z kroků mám také možnost zaklikat na tabletu své „problémové partie“ – ne ve smyslu tukových zásob, které si přeju shodit, ale s ohledem na případné bolesti, poúrazové stavy a další fyzické limity. Poctivě tedy zaznamenám, že mě pobolívá pravý bok, a když dokončím celou tuto administrativní část, vracím tablet zpátky do rukou trenéra, který je mi sympatický svojí „aurou“ pohodáře. Letmým pohledem na moji figuru v mikině a riflích odhadne, že by mi mohl padnout oblek velikosti 4, a uvede mě do genderově neutrálních šaten.
Uvnitř jsou k dispozici uzamykatelné skříňky, sprchy i malý „zkulturňovací“ koutek se zrcadlem, fénem a dalšími potřebami. Trenér přinese slibovaný oblek na ramínku – připomíná mi kostým neohrožené hrdinky nějakého sci-fi filmu – a vysvětlí mi, že gel, který leží u zrcadla, slouží k natření obleku zevnitř, aby se zvýšila vodivost a zároveň elektrické impulsy nepálily. Nejdřív otestuju, jestli mi velikost 4 vážně sedne – trochu si připadám, jako bych se cpala do těsných šatů ze střední školy, ale povede se mi všechny svoje slovanské tvary „uvěznit“ uvnitř zipem, a trenér mi následně potvrdí, že oblek má sedět takhle těsně. Poctivě ho tedy potřu gelem na všech vyznačených místech, včetně rukávů a nohavic, a nasoukám se dovnitř podruhé.
Když jdete na trénink „nalehko“
S trenérem se potkáváme u zrcadla, které lemují činky, medicinbaly, kettlebelly a další pomůcky. Na designové polici mám připravený ručník a iontový nápoj – v tomhle vidím velkou výhodu EMS tréninku. Není potřeba si nosit vlastní pití, převlečení, ručník, tenisky, sprchový gel… Zkrátka nic extra. Když jsem se objednávala, milá žena z BodyBody mi po telefonu doporučila jediné: ať si přinesu ponožky a pro své větší pohodlí i rezervní spodní prádlo. Tomu říkám klientský servis! Jako člověk, který není zvyklý chodit do fitka a bojí se, že bude „za mimoně“, se hned cítím komfortněji – klesá totiž pravděpodobnost, že něco důležitého nechám doma. Navíc mi dotyčná přislíbila, že po cvičení dostanu proteinový nápoj zdarma – taková motivace na mě celkem funguje.
Než se pustím do cvičení samotného, trenér mi do obleku přidá ještě jakési zařízení – a pomocí tabletu začne provádět elektrickou stimulaci v jedné části těla po druhé. Vše probíhá „na pohodu“, mám možnosti si říct, kdyby se mi stimuly zdály příliš intenzivní, ale v reálu takovou stopku ani nepotřebuju. Svaly mi proudí jakési těžko popsatelné brnění, o němž sice vím, ale rozhodně není bolestivé ani nepříjemné. Na závěr trenér pustí proud nízkého napětí do všech části těla současně – a já si s potěšením uvědomím, že mi taková výchozí pozice přijde O.K. Můžeme se dát do cvičení!
Velmi intenzivní dvacetiminutovka
Celý trénink trvá „pouhých“ 20 minut – oproti tradičnímu cvičení zařídí elektrická stimulace lepší účinnost, protože se zatížení svalů lépe rozloží, a ještě se dostane do větší hloubky. Právě tou vyhlídkou, že dvacetiminutovka trénování v obleku vydá za 90 minut běžného tréninku, mě EMS hodně zaujalo. Vedle pevného svalstva mi totiž chybí i pevná vůle – a potřebuju tudíž sport, u kterého výsledky brzy uvidím a ucítím. Už dlouho jsem pokukovala po tvarování postavy pod vedením osobního trenéra, který by nade mnou stál a hlídal, jestli cviky provádím správně. Když jsem se ale poptala v běžném fitku, které mám tři minuty od domovních dveří, ukázalo se, že bych do cvičení musela každý měsíc investovat pětimístnou částku a spoustu hodin času. To mi připadalo jako dlouhodobě neudržitelný plán. „Dokopat“ se jednou nebo dvakrát týdně k EMS tréninku, který bude několikanásobně efektivnější, mi zní jako mnohem reálnější varianta.
A pocity ze samotného cvičení? Speciální oblek mě nijak neomezoval, chvílemi jsem skoro až měla pocit, že mě tak trochu nutí k lepšímu držení těla. Trenér většinu času cvičil se mnou – po úvodním zahřátí a protažení mi „naordinoval“ vysoce intenzivní intervalový trénink a k mému potěšení jsem spoustu cviků znala z dob, kdy jsem se v kuchyni týrala podle videí s Jillian Michaels. Rozdíl byl jen v tom, že tentokrát jsem dostala do ruky střídavě kettlebell, medicinbal a těžší činky – nic z toho doma nemám a nutno říct, že kdyby nade mnou nestál profík, rozhodně bych se k takovému výkonu nevybičovala (zároveň mi ale vyhovovalo, že mě nešikanoval, ale spíš podporoval). Na posouvání limitů zkrátka „dozor” funguje spolehlivě!
V rámci HIIT cvičení jsem si vyzkoušela i TRX, což mě nadchlo výrazně víc než moje běžné pokusy o dvě série kliků. Část tréninku jsem odvičila i na podložce a zejména při zapojování břišních svalů jsem si všimla, že mi elektrické impulsy od obleku vlastně pomáhají určit, jestli pracují svaly, které pracovat mají. Po pár minutách cvičení ze mě solidně lil pot a v pauzách jsem upíjela iontový nápoj, abych se hydratovala a zvládla podat další výkon. Nedokázala jsem vůbec odhadnout, jestli mám odcvičeno pět, deset nebo patnáct minut, ale když jsem po tréninku ležela na podložce a trenér mi pustil do svalů elektrickou masáž pro lepší regeneraci, potěšeně jsem si uvědomila, že se mi povedlo vypustit na dvacet minut veškeré starosti a opravdu si vyčistit hlavu. Masáž byla příjemná a trenér mi vysvětlil, jak si můžu sama regulovat intenzitu impulzů, takže jsem si ji zkusmo i zvýšila – a už u této intenzity zůstala. Na závěr mi dal na výběr ze tří příchutí proteinových drinků, a já si nechala za odměnu připravit jeden pistáciový. Mňam!
Metabolický věk? Číslo k zamyšlení
Poté, co jsem se vysoukala z obleku (složitá disciplína!), dala si sprchu a převlékla se, jsme se s trenérem opět potkali u stolku, kde mě čekala ještě tělesná analýza. Stoupla jsem si bosá na speciální váhu – a o pár minut později jsem měla v ruce papír s pěti grafy a spoustou čísel, velmi podobný, jaký jsem si kdysi nosila od nutriční terapeutky. Jednak jsem se konečně dozvěděla, kolik doopravdy vážím, ale hlavně jsem si mohla udělat obrázek o tom, z čeho jsou moje kila složená. I když se potvrdilo, že už spadám do pásma mírné obezity, ukázalo se, že mám i hodně slušnou „zásobu“ svalové hmoty a že mě zdravotně neohrožuje vysoký viscerální tuk. Trenér mě navíc pochválil, že to s mojí kondicí není špatné – což mě hodně potěšilo. Doteď jsem při každém míjení posilovny pociťovala spíš stud, že „se sebou nic nedělám“. Možná to nošení tašek z Lidlu a dobíhání MHD zkrátka v součtu má i nějaký efekt!
Na výstupu ze zdravotního monitoru se ale objevila i čísla hodná zamyšlení. Třeba takzvaný metabolický věk – vyšel mi na 50 roků, tedy o 15 let vyšší než je můj reálný věk. S tím by stálo za to něco provést! Papír jsem si doma připevnila magnetem k lednici, ani jsem ale nemusela – cvičení jsem cítila ještě dva nebo tři dny po tréninku. Najednou jsem si všímala i svalů, o kterých jsem ani netušila, že je mám! Ve srovnání s domácím cvičením, kdy jsem se řídila fitness influencerkami z YouTube, ale byl ten „dojezd“ tréninku výrazně příjemnější, bez pocitu, že jsem to s některými cviky přepískla. Dokázala jsem normálně fungovat a zdálo se mi, že i mým zádům prospěla trocha pohybu a protažení.
Suma sumárum – ne, že bych se v posilovnách v poslední době vyskytovala, ale po zkušenosti s EMS tréninkem už mě tam tuplem nikdo neuvidí. Upocená, zadýchaná a rudá v obličeji se vždycky cítím tak trochu trapně, ale v obleku Symbiont si aspoň připadám jako hrdinka nějaké filmové akční scény. Je to zkrátka zábava! Cool zážitek, který příjemně unaví tělo, restartuje mozek – a ještě vás motivuje pocitem, že jste svůj drahocenný čas využili opravdu na maximum. A to mám pro rok 2025 rozhodně v plánu!
