Šílíte z mlaskání, žvýkání či křupání? Jde o zdravotní problém. „Zvuk při konzumaci popcornu je pro mě k nepřežití,“ popisuje Tom
Mocné zvuky
Napadlo vás někdy přemýšlet o „síle“ zvuku? Některé zvuky jsou nám příjemné, ostatně, z toho vyplývá třeba i popularita tzv. ASMR obsahů. Spoustu malých dětí (ale i dospělých) pak uklidňuje bílý či šedý šum (což v praxi znamená, že jim matky nechávají u postýlky zapnutý fén, vysavač apod.). Na druhou stranu jsou tu ale také zvuky, které jsou nám v podstatě univerzálně velmi nepříjemné. Zkuste třeba pomyslet na přejetí nehtem po tabuli (a teď rovnou přiznejte, že jen při té představě vám vyskočila husí kůže). Někomu vadí také zvuk lámajícího se polystyrenu apod. Samozřejmě nám ale mohou vadit také zvuky, které jsou spíš „společensky“ problematické – třeba srkání, hlasité mlaskání apod. V určitých případech ale tato „citlivost“ na okolní zvuky (ať už ty příjemné, nebo nikoliv) může přerůst v reálný zdravotní problém – misofonii.
Když zvuk „bolí“
„Byl jsem tehdy v pubertě a byli jsme s tátou nakupovat. On žvýkal žvýkačku. A najednou mě zaplavil velmi těžko popsatelný pocit, byla to kombinace podráždění, vzteku, úzkosti. Začal jsem se i lehce třást a jako by mě tátovo žvýkání i fyzicky bolelo,“ vzpomíná Tom na začátek svých problémů. „Snažil jsem se tu bolest přehlušit jinou, takže jsem si začal kousat jazyk, bylo to hrozné a od té doby jsem zvuky z okolí opravdu trpěl,“ dodává. Nejprve si své problémy nechával pro sebe – a poměrně dlouho mu trvalo, než vyhledal lékařskou pomoc. Až pak zjistil, že trpí misofonií, tedy selektivním syndromem citlivosti na zvuk.
Samotný termín „misofonie“ pochází z řečtiny a doslova znamená „nenávist ke zvuku“. Pravdou ale je, že ne všechny zvuky jsou pro lidi, kteří misofonií trpí, problematické. Obecně pak platí, že misofonie je spojována s případy, kdy se člověk potýká se silnými a negativními emocionálními reakcemi na zvuky, které většina lidí ani nevnímá. Může se jednat o žvýkání, dýchání, ale i jakékoliv jiné zcela běžné okolní zvuky, které člověku způsobují úzkost, tlak na hrudi apod. (přičemž u každého jednotlivce se výčet zvuků způsobujících problémy může lišit). V extrémních případech mohou být reakce na zvukové „spouštěče“ tak silné, že dokonce naruší schopnost člověka normálně fungovat ve společnosti. „Postupem času jsem zjistil, které zvuky mě dovádí téměř k nepříčetnosti. Třeba do kina vůbec nemůžu, protože zvuky při konzumaci popcornu jsou pro mě k nepřežití,“ potvrzuje Tom.
Záhadná diagnóza
I když o misofonii se v posledních letech přece jen více mluví a píše, stále se jedná o onemocnění, které je poměrně málo vědecky zmapované. Odborníci ani přesně nevědí, kolik lidí jím trpí – což je dáno i faktem, že závažnost reakcí a rozmanitost problematických zvuků je značná. Nemluvě o tom, že ti, kdo se s projevy misofonie potýkají, se nezřídka cítí trapně, a tak ani lékařskou péči nevyhledají (nemluvě o tom, že řada lékařů ani tuto poruchu nezná).
Údajně se ale misofonie začíná obvykle projevovat okolo 12 let věku a podle dosavadních (a poměrně omezených) výzkumných poznatků se objevuje častěji u žen. Obecně je prý také pravdou, že toto onemocnění pravděpodobně postihuje mnohem víc lidí, než bychom si vůbec dokázali představit (lze se setkat s údajem, že misofonie v některé ze svých forem během života postihne každého pátého člověka). Je také namístě dodat, že misofonie minimálně zatím není definována jako klinická diagnóza, ovšem termín je již na odborné rovině užíván za účelem dalšího výzkumu, diagnostiky a také léčby.
Zdroj: Giphy
…a léčba?
Ačkoliv se (zatím) nejedná o oficiálně uznané onemocnění, neznamená to, že by neexistovaly možnosti léčby, resp. spíše možnosti zlepšení daného stavu. Dle dosavadních výzkumů může pomoci především klasická psychoterapie, během níž lze určit hlavní spouštěče problému, ale také zapracovat na technikách zvládání vzniklého stresu. Stejně tak lze terapeuticky pracovat na snížení citlivosti na spouštěče. V případě, že se misofonie neprojevuje ve svých extrémních formách, lze související stavy zvládat i svépomocí, resp. prostřednictvím snadných adaptačních technik: pomoci mohou např. špunty do uší, sluchátka k potlačení okolního hluku, ale také soustředění se na poslech něčeho, co další spouštěče přehluší.
Až tedy budete sedět třeba v restauraci/jídelně a budete mít chuť spolustolovníka kvůli jeho srkání něčím bacit, vězte, že se nezbytně nemusí jednat jen o projev (byť oprávněné…) agrese. Možná trpíte misofonií. Takže příště si s sebou na oběd nezapomeňte vzít třeba zmiňované špunty do uší…
