Kdysi měly zajistit nesmrtelnost, dnes bojují se stresem, únavou a podporují zdraví. Funkční houby ale prý zachrání i planetu
Funkční houby – pojem, o kterém se v posledních letech hovoří stále více, označuje specifické druhy hub, jež v sobě skrývají mnohem víc než jen kulinářské využití. Tyto druhy obsahují bioaktivní látky, jako jsou polysacharidy, triterpeny nebo antioxidanty, které mohou podpořit imunitu, zlepšit kognitivní funkce nebo zvýšit odolnost vůči stresu.
Nejde tedy úplně o klasické hřiby z lesa, které ráno nasbíráte a v poledne z nich máte smaženici, ale o takové houby, které by klidně mohly mít své místo ve vaší lékárničce. Jejich příběh o spolupráci s člověkem začíná hluboko v minulosti, kdy lidé pozorovali jejich hojný výskyt v přírodě a hledali způsoby, jak je nejlépe využít.
Ve starověké Číně byly houby považovány za dar přírody s téměř magickými vlastnostmi. První zmínky o jejich léčivém využití pocházejí z období dynastie Han (206 př. n. l. – 220 n. l.), kdy byly některé druhy, zejména reishi, uvedeny v těch nejstarších herbářích. Císař Shennong, legendární zakladatel čínského zemědělství, byl jedním z prvních, kdo systematicky zkoumal léčivé rostliny a houby. Ve svém díle „Shennong Bencao Jing“ popisuje reishi jako vynikající prostředek k dosažení dlouhověkosti a harmonie těla i duše.
V jiných kulturách byly houby spojovány s náboženstvím a mystikou. V Mezopotámii byly vyobrazeny na starověkých pečetích, v Egyptě zase byly prohlášeny za posvátné a spojené s nesmrtelností. Faraoni věřili, že houby jsou darem bohů a jejich konzumace tak byla vyhrazena pouze jim. Podobné příběhy se objevují i v civilizacích Střední Ameriky, kde houby hrály klíčovou roli v mnoha spirituálních obřadech. Aztékové je nazývali „teonanácatl“ neboli „maso bohů“ a používali je pro jejich psychotropní účinky během náboženských ceremonií.
I v Evropě jsme si s houbami užili své. Římané věřili, že houby shiitake zvyšují sílu a odvahu vojáků před bitvou, a využívali je také jako léčivo při zraněních. Seveřané zase spoléhali na chagu, kterou považovali za prostředek ochrany před zlými silami a nemocemi.
Objevy 20. století: Penicilin a cyklosporin
Skutečná revoluce v léčivém využití hub však přišla až ve 20. století, kdy jejich potenciál přestal být pouze předmětem tradic a pověr a začal se potvrzovat vědeckými metodami. Roku 1928 Alexander Fleming objevil penicilin, antibiotikum produkované plísní Penicillium notatum. Jak si jistě každý pamatuje ze školy, objev přišel zcela náhodou – Fleming si všiml, že v Petriho misce s bakteriemi se kolem plísně vytvořila sterilní zóna. Tento úspěch se stal základem moderní antibiotické léčby a penicilin zachránil miliony životů během druhé světové války i po ní.
Další významný objev následoval o několik desetiletí později, když byla z houby Tolypocladium inflatum izolována látka nazývaná cyklosporin. Tento lék se stal klíčovým při transplantaci orgánů, protože dokáže potlačit imunitní reakci těla, která by jinak vedla k jejich odmítnutí.
Díky těmto průlomovým objevům se vědci začali zaměřovat i na další houby a jejich chemické sloučeniny. V 70. letech byla například v houbě Aspergillus terreus objevena látka zvaná lovastatin, která se používá k výrobě léku statinu. Ten snižuje hladinu cholesterolu v krvi, čímž pomáhá zahnat riziko kardiovaskulárních onemocnění u milionů pacientů po celém světě.
Funkční houby v moderní době
Dnes zažíváme novou vlnu zájmu o houby, ale tentokrát se na ně nedíváme pouze jako na léčivo. Funkční houby jako reishi, lví hříva, chaga nebo cordyceps si nacházejí cestu i do naší gastronomie. Přidávají se do čajů, čokolád, granol, a dokonce i do nápojů s CBD. Ale co všechno vlastně umí?
Reishi, dříve dostupná jen císařům, je dnes považována za adaptogen, který pomáhá tělu lépe zvládat stres, posiluje imunitu a podporuje zdravý spánek. Lví hříva, houba připomínající svou strukturou skutečně lví hřívu, se stala symbolem podpory mozku a paměti. Obsahuje látky, které mohou zlepšit regeneraci nervových buněk a podle některých studií dokonce zpomalit průběh Alzheimerovy nemoci.
Chaga je známá jako houba s vysokým obsahem antioxidantů. Chrání buňky před volnými radikály, podporuje imunitu a podle výzkumů může pomáhat regulovat hladinu cukru v krvi. Cordyceps, houba parazitující na hmyzu, se stala oblíbenou mezi sportovci. Zvyšuje produkci energie v buňkách, zlepšuje vytrvalost a regeneraci po fyzické zátěži.
Spojení funkčních hub s CBD je jedním z nejnovějších trendů. CBD je známé svými protizánětlivými a relaxačními účinky, a když se kombinuje s reishi nebo chagou, vzniká mocný koktejl na podporu zdraví. Tento trend se rychle šíří a v USA už dnes najdete energetické nápoje kombinující cordyceps s CBD a slibující soustředění bez nepříjemných účinků kofeinu.
Houby jako „eko-spasitel“?
Některé druhy hub, jako je např. Pestalotiopsis microspora, jsou schopné rozkládat plasty, například polyuretan, a to dokonce i v prostředí bez kyslíku. Tato vlastnost z nich činí potenciální „čističe“ skládek a znečištěných oblastí, kde tradiční metody recyklace dlouhodobě selhávají. Vědci dokonce zkoumají, jak by mohly být využity ve vesmíru při výstavbě a provozu základen na dalších planetách.
Pokud se začnou houby požírající plasty skutečně používat, čeká lidstvo vyřešení jednoho z největších problémů moderního světaFoto: Adobe Stock
Dalším fascinujícím objevem je schopnost některých hub detoxikovat půdu znečištěnou těžkými kovy, jako je rtuť, kadmium nebo olovo. Houba Pleurotus ostreatus, běžně známá jako hlíva ústřičná, dokáže rozkládat toxické organické sloučeniny, například ropné produkty, a přeměňovat je na neškodné látky. Tato vlastnost otevírá dveře k využití hub při obnově zničených ekosystémů a v boji proti následkům ekologických (ropných) katastrof.
Houby navíc hrají nenahraditelnou roli v přírodních ekosystémech díky své schopnosti tvořit symbiotické vztahy s rostlinami. Mykorhizní druhy, které kolonizují kořeny rostlin, nejenže pomáhají rostlinám získávat živiny, jako je fosfor a dusík, ale také zvyšují jejich odolnost vůči suchu nebo napadení škůdci. Bez této skryté podpory by mnohé rostliny, včetně zemědělských plodin, nedokázaly vůbec přežít.
