Mileniálové mají jasno: krizi středního věku si nemůžeme dovolit. Drahá auta a milenky mění za terapii a alkohol, ukázal výzkum
Jak je to s krizí středního věku?
Krize středního věku je opředena celou řadou mýtů. V prvé řadě je namístě ptát se: kdy přesně přichází střední věk? A jak tato krize vypadá? Dle všeobecných definic platí, že „krize středního věku je definována jako období emocionálního zmatku ve středním věku, mezi 40 a 60 lety, charakterizované silnou touhou po změně.“ Střední věk je totiž unikátním obdobím, kdy v lidském životě dochází k zásadním přechodům, a člověk si začíná uvědomovat také vlastní smrtelnost. V rovině určení „kritérií“ krize středního věku lze však říct jen to, že prožívání souvisejících stavů se člověk od člověka liší.
Ať už je to jakkoliv, faktem je, že tato krize nutně nepostihuje každého. Výzkumy v tomto případě docela variují a uvádějí odhady, že krize středního věku dolehne přibližně na 15-25 % dospělé populace. Ovšem vzhledem k tomu, že krize středního věku nejčastěji nastupuje po čtyřicítce, samozřejmě je namístě zaměřit se na generaci, která se této hranici bezprostředně blíží, resp. ji již lehce překračuje. Mileniálové. To jsou všichni ti, kteří se narodili mezi lety 1981 a 1996 a aktuálně je jim tedy mezi 28 a 43 lety. Takže stárnou. S věkem sice obvykle přichází moudrost, ale narůstající léta také často vedou k (sebe)lítosti, nostalgii a různým introspektivním otázkám. A to je jeden tlak za druhým. Jak tedy krizi středního věku mileniálové vnímají? A proč ji v její vlastní podstatě nejspíš kompletně redefinují?
„Běžná“ krize středního věku vs. mileniálové
Pořízení nejnovějšího modelu sportovního auta. Změna účesu (či v případě mužů snaha začít zakrývat šediny či objevující se pleš). Hledání milence/milenky. Nové záliby v podobě extrémních sportů… To vše jsou poměrně klasické „projevy krize středního věku“. Člověk jednoduše začne dělat věci, které nikdy nedělal. Snaží se sobě i okolí „dokázat“, že ještě zdaleka nepatří do starého železa. Jenže ať už jsou to auta, změny životního stylu, vzhledu, nebo dokonce i milenecké poměry, ve všech případech se mileniálové domnívají, že kvůli aktuální ekonomické situaci jsou na tom tak špatně, že si nic z toho nemohou dovolit. Pokud bychom to měli shrnout stručně a jasně, nejnovější rozsáhlý výzkum prokázal, že 81 % mileniálů se domnívá, že jsou příliš chudí na to, aby si mohli dovolit psychické zhroucení, kvůli němuž se předešlým generacím vysmívali.
Zdroj: Giphy
Zmiňovaný výzkum zahrnul na tisíc mileniálů, kteří byli požádáni, aby se podělili o své stávající životní zkušenosti týkající se životních krizí, a to samozřejmě včetně krize středního věku. Kromě hlavního zjištění, že drtivá většina z dané generace si nemůže dovolit jakkoliv svou životní krizi „kompenzovat“, výzkum ukázal, že poměrně velká část mileniálů je přesvědčena, že svou životní krizi již mají za sebou. Přesně to si myslí na 64 % zahrnutých účastníků (a nutno dodat, že 2 z 5 dotazovaných si touto zkušeností dle vlastního názoru prošli letos). A ti, kteří si krizí ještě neprošli, se obávají, že se s ní setkají nejpozději ve 44 letech. Jenže – jak také výzkum prokázal – na ni nebudou mít peníze a vlastně ani čas.
Nejčastěji se pak tato generace potýká s úzkostmi, depresemi, ztrátou smyslu života, smutkem a vyhořením. „Mileniálové zažívají tyto příznaky z různých důvodů – mj. vyrůstali s očekáváním, že se v mladém věku odstěhují z domova a budou soběstační. Jenže vydělávají mnohem méně peněz, než je k samostatnému životu nezbytné. Kromě toho se vypořádávají s neustálým srovnáváním svých životů s životy jiných, které mají jako na stříbrném podnose na sociálních sítích,“ vysvětluje tak licencovaný klinický psycholog Tirrell de Gannes. Se souvisejícími duševními potížemi se tato generace ale nevyrovnává díky Ferrari a bungee jumpingu, ale spíš prostřednictvím terapie či konzumace alkoholu…
Střet s realitou
Zatímco v minulosti se lidé s krizí středního věku potýkali proto, že měli pocit, že již mají „odžito“ a nic moc hezkého v budoucnu je nečeká, dnešní příslušníci mladší generace čelí zcela jiným potížím. Vyrůstali v jiném světě, než v jakém žijí. „Od dětství slýchali, jak založí rodinu, budou mít dobrou práci, bydlení… jenže nic z toho z řady objektivních důvodů nenastává. To v důsledku vede k řadě pocitů nedostatečnosti,“ vysvětlil de Gannes. Navíc pro mnohé je nedosažitelnou i již zmiňovaná podpora duševního zdraví, takže se často cítí jen lapeni v pasti, z níž není úniku. Problémem je i to, že se mileniálové cítí staršími generacemi nepochopeni, resp. mají pocit, že starší generace jejich potížím vůbec nerozumí. A to je do jisté míry fakt.
Jak ale nakonec na „nemožnost dovolit si krizi středního věku“ reaguje další odborník, Andrew Latham, „i když klasický obraz krize středního věku může zahrnovat extravagantní utrácení, tím, co tuto zkušenost skutečně definuje, je emocionální a psychologický zmatek. Ať už jde o utrácení za luxusní věci, nebo impulzivní životní změny, podstata krize středního věku spočívá v hledání smyslu, identity a osobního naplnění – a ne v zůstatku na účtu.“ Takže ani mileniálové neuniknou. Jen i v tomto „krizovém módu“ se budou muset uskrovnit…