Proč se lidé líbají? Zapomeňte na romantiku. Líbací praxe má docela nechutný (ale praktický) základ, zjistili vědci
Univerzální polibek?
I když by se mohlo zdát, že polibek je prostě polibek, pravdou je, že v závislosti na tom, kde a kdy k němu dojde, je nezbytné také určité pochopení kulturních konvencí a historického kontextu. Líbání prstenu, ruky, nohou, to vše byla obvykle obřadní praxe. Rituálními polibky jsou pak ty svatební nebo třeba novoroční či pod jmelím. Jednoduše řečeno, různých polibků a jejich významů existuje a v minulosti také existovala řada. Např. ve starém Římě měly různé typy polibků dokonce vlastní označení vyjadřující jejich odlišný význam vzhledem ke vztahu mezi líbajícími se. Např. pro polibek na tvář tak bylo užíváno označení osculum, polibek na ústa bez sexuálního významu byl označován jako basium. A erotickému líbání Římané přiřkli označení savium.
Polibky v ryze romantické rovině se pak mohou zdát zcela běžným způsobem vyjádření náklonnosti a intimity, ale není tomu tak. Podle sexuoložky a sexuální pedagožky Suzannah Weiss „romantické líbání ve skutečnosti není v lidském druhu univerzální“. Ostatně, nedávná studie 168 různých kultur ukázala, že romantické nebo sexuální líbání je běžné pouze ve 46 % z nich. „Romantické a sexuální líbání je běžnější v místech se složitějšími kulturami a více společenskými vrstvami,“ dodala také Weiss.
První kulturou, u níž vědci nalezli záznamy o polibku ryze romantickém, pak byla ta mezopotámská. Právě Mezopotámie byla jedním z prvních míst, kde bylo romantické líbání běžnou praxí, a to již před více jak 4 500 lety. Dokládají to tisíce hliněných tabulek, které byly nalezeny archeology na území dnešního Iráku a Sýrie. Jaká cesta ale k romantickému polibku vedla, to je otázka, která výzkumníkům plete hlavu již poměrně dlouho.
Proč se lidé začali líbat?
Tezí, které zdůvodňují, proč se lidé (či naši prapředci) začali líbat, existuje až překvapivě mnoho. Jedna z nich pracuje s myšlenkou, že líbat se lidé začali již před 100 tisíci lety, přičemž se však jednalo o efektivní nástroj, jak „odhalit kompatibilitu“ s imunitním systémem protějšku (potenciální partneři tak „ochutnávali“ a „odebírali vzorky“ ústy a de facto testovali zdraví). Existuje ale také představa, že prvopočátkem dnešního polibku byla praxe primátů, kteří si předávali (matka mláděti) přežvýkanou potravu z úst do úst. Nejnovější a poměrně rozsáhlý výzkum na dané téma publikovaný v časopise Evolutionary Anthropology, pak přímo představuje komplexní přehled všech existujících hypotéz. A v konečném důsledku přichází se zjištěním úplně novým, které líbání na „romantické atraktivitě“ zrovna nepřidá.
Zmiňovaná analýza se v souvislosti s líbáním mezi lidmi zaměřila také na paralely ve zvířecím světě, potažmo na chování podobné lidskému líbání formou a funkcí. A výzkumníci si všimli, že závěrečným krokem péče o srst našich předků, lidoopů, bylo vyšpulení rtů a přisátí k pokožce/srsti za účelem ryze praktickým a hygienickým. Právě péče o srst byla podle vedoucího celého výzkumu, Adriana Lameira, primárním prostředkem k navázání a udržení sociálních vazeb v sociálních strukturách lidoopů. „Skvělé společenské chování lidoopů naznačuje, že líbání je pravděpodobně pozůstatkem konečné fáze ústního kontaktu při péči o srst, když ten, kdo měl roli pečující, sál s vyšpulenými rty srst nebo kůži ošetřovaného, aby zachytil drobné nečistoty nebo parazity,“ uvedli přímo vědci. Dle jejich názoru pak lze tuto praxi časově zasadit do období, kdy změna klimatu „vyhnala“ naše prapředky ze stromů do sušší a otevřené krajiny.
Zdroj: Giphy
Lidé se sice následně vyvinuli tak, že ochlupení mají méně, ale tento specifický „akt péče“ mohl dle vědců přetrvat (byť již bez hygienického významu) jako určitý pozůstatek této praxe. „To, co bylo kdysi náročným rituálem k upevnění a posílení úzkých vazeb, se postupně redukovalo, že se tato pečující praxe proměnila ve vykrystalizovaný symbol důvěry a sounáležitosti,“ dodávají také výzkumníci, dle nichž je tento typ chování skutečně unikátní. Jiní neopičí primáti totiž k sociálnímu propojení využívají zcela odlišné praktiky. Například kapucínské opice (malpy) demonstrují své společenské spojení tak, že těm nejbližším strkají prsty do očí a nosních dírek…
Představa, že nám partner v rámci projevu náklonnosti bude chtít šťourat v nose nebo se bude snažit „vypíchnout“ nám prstem oko, je všechno možné, jen romantická. Na druhou stranu – úplně stejně podivně působí „naše“ líbání na nespočet stávajících domorodých kultur, které (dle výše zmiňovaného výzkumu) romantické líbání jednoduše neznají.