Tajemství ložnic před 100 lety: Unikátní výzkum ukazuje, v čem se manželství a intimita lišily a v čem byly překvapivě stejné jako dnes
Co se děje za dveřmi ložnice?
Dnešní doba se zdá být otevřená (podle některých až příliš) prakticky všemu, což platí i pro rozličné projevy sexuality. Při ohlédnutí se zpět do historie ale mají někteří tendenci domnívat se, že lidé bývali mravnější, brali manželství více vážně, díky čemuž byli také věrnější a šťastnější… a všechno bylo tak nějak idyličtější. Představa je to sice pěkná, ale od reality na míle vzdálená. Minimálně to ukazuje zmiňovaný výzkum, který vznikal ve 20. letech minulého století. Psychiatr Hamilton v jeho rámci shromáždil poměrně detailní informace o dění v tehdejších ložnicích – a byť jeho výzkumná skupina tvořená stovkou žen a stovkou mužů má jisté limity (kvůli schopnosti odpovídat na otázky a reflektovat složité pocity se totiž jednalo spíš o vzdělanější respondenty ze střední a vyšší vrstvy společnosti), rozhodně může dnešní společnosti do jisté míry „nastavit zrcadlo“.
Hamilton publikoval výsledky svého výzkumu v roce 1929, a to jako ryze odbornou knihu A Research in Marriage, o rok později pak s kolegou Kennethem MacGowanem zveřejnili ještě vybrané poznatky v populárně naučné formě jako knihu What is Wrong with Marriage. Jejich zjištění ukazují, že v mnohém se manželské soužití žen a mužů vlastně nezměnilo, a to navzdory řadě významných společenských změn, které se za poslední století udály.
Minimum sexuálních partnerů i (překvapivá) snaha o bránění početí
I když uzavření manželství bez předešlých sexuálních zkušeností se dnes zdá být přinejmenším zvláštní, ještě před stovkou let se jednalo o relativně běžnou praxi. Jak přitom zmiňovaný výzkum ukázal, manželství těch, kdo do něj vstupovali jako panny/panicové, bylo šťastnější. Mít jediného sexuálního partnera, tedy svého manžela/manželku, to byl v minulosti pomyslný „recept“ na spokojené soužití. Ovšem dnešní perspektivou by bylo spíš možné spekulovat o tom, že to, co člověk nepozná, mu také nechybí (a nakonec i sám Hamilton záhy dospěl k souvisejícím zásadním poznatkům ohledně nevěry...).
I když žádný sex před sňatkem zní víceméně zpátečnicky a mnozí by tak mohli dojít k závěru, že naši předkové následně jen usilovali o plození dětí, muži o vydělávání peněz a ženy o adekvátní péči o rodinu, opak je pravdou. Výzkum totiž také ukázal, že všichni účastníci výzkumu někdy užili antikoncepci (s výjimkou těch, kteří věděli, že jsou neplodní). Co je na tom zajímavého, je fakt, že prodej a distribuce antikoncepce byly tehdy silně omezeny. I proto Hamilton nijak blíže neupřesňoval, jaké typy antikoncepce měli účastníci na mysli, a jen zkonstatoval, že „pouze polovina respondentů měla pocit, že antikoncepce, kterou užívali, je bezpečná. Vyhovující antikoncepční prostředky našla méně než třetina žen a méně než čtvrtina mužů,“ dodal. O (ne)účinnosti některých využitých prostředků pak svědčí i to, že 21 % dotazovaných žen podstoupilo potrat (což de facto odpovídá i četnosti potratů v dnešní době).
Ignorování ženských potřeb
Ačkoliv Hamilton ve svém výzkumu nijak blíže nedefinuje pohlavní styk, lze předpokládat, že se jedná o ten vaginální – a právě ten se ukázal být pro ženy nepříliš uspokojující, jelikož 46 % z nich nikdy nezažilo orgasmus (na rozdíl od mužů, kteří byli údajně uspokojeni vždy). „Věda je v této otázce velmi ignorantská. Bylo to velmi málo prozkoumáno, možná i proto, že většina výzkumníků v oblasti sexu jsou muži – a prakticky neexistuje žádný hodnotný materiál týkající se fyziologických nebo psychologických aspektů,“ dodal Hamilton v souvislosti s ženským uspokojením při sexu. A to je nepochybně velmi nadčasový poznatek.
Zdroj: Giphy
Pojďme si zahýbat
Velmi zajímavá zjištění však Hamilton učinil především v souvislosti s nevěrou. I když by se mohlo zdát, že ti, kteří vstupují do manželství čistí jako lilium, budou mravní a věrní, ukázalo se, že zejména kolem 40 let věku se situace mění. A především sexuálně neuspokojené ženy (kdybychom měli být konkrétní, jednalo se o dvě třetiny respondentek) se právě v této době rozhodly hledat si nějaké to povyražení mimo manželské lože. I Hamilton pak dospěl k závěru, že právě touha po lepším sexuálním zážitku ženy hnala do náruče jiných mužů (ale údajně jim to moc nepomohlo).
Hamilton se ve svém výzkumu dotknul i pracovní aktivity (protože v dané době ještě nebylo úplně běžné, aby ženy pracovaly). A jak se ukázalo, pokud byla manželka výdělečně činná, bylo manželství méně šťastné. Totéž platilo také pro rozdíly ve vzdělání, které ke štěstí v soužití nijak nepřispěly. Podtrženo-sečteno, zdá se, že intimita a spokojenost v manželství naráží i dnes na obdobné potíže jako před sto lety. Idealizovat si tedy manželství našich předků jako předobraz správné normy je skutečně krok špatným směrem.
