Dožít se stovky díky politikům? Radikální úsilí vlády Singapuru zvedlo věk dožití o desítky let. Tajemství dlouhověkosti je prosté
„Zázrak“ v Singapuru
Singapur je poměrně malá země na jihovýchodě Asie, kde se donedávna lidé nedožívali nijak ohromujícího věku. Průměrný věk dožití dětí narozených v roce 1960 se tak pohyboval okolo 65 let. Na tom rozhodně nic fantastického není. Jenže uteklo pár desetiletí a ti, kteří přicházejí na svět nyní, mohou čekat, že se dožijí dokonce více než 86 let. A aby toho nebylo málo, tak mezi lety 2010-2020 se počet stoletých obyvatel Singapuru zdvojnásobil. To už rozhodně fantastické je, takže se nepochybně nabízí otázka, jak je to možné.
Zatímco klasické „modré zóny“, mezi něž se řadí ostrov Ikaria v Řecku, ostrov Okinawa v Japonsku, poloostrov Nicoya v Kostarice, italská Sardinie a kalifornské město Loma Linda v USA, těží z lokality, historického a kulturního dědictví, způsobu života apod., Singapur se stal překvapivým „věkovým skokanem“ až v posledních dekádách. Přesto za touto změnou není třeba hledat nic záhadného. Jedná se totiž o výsledek systematického vládního úsilí, jak zajistit zdravý život všem obyvatelům…
Sociální inženýrství v praxi
I když v českém kontextu se to bude zdát jen stěží uvěřitelné, za zvyšováním věku dožití v Singapuru stojí progresivní politika a investice tamní vlády. A nutno dodat, že výsledkem není jen rostoucí věk dožití, ale také zvyšující se kvalita života jako takového. Lidé v Singapuru jsou jednoduše díky všem opatřením, která tamní vláda zavedla, zdravější, ale i šťastnější. A to navzdory faktu, že některé z kroků, k nimž se vláda rozhodla, by se českým prizmatem mohly zdát poměrně kontroverzní – zahrnují totiž mj. velmi vysoké zdanění tabákových výrobků a alkoholu a absolutní zákaz kouření na veřejnosti.
V daném kontextu pak již nebude překvapivé ani to, že v Singapuru přistoupili i k řadě iniciativ, které mají vést ke zdravějšímu stravování. Potraviny tak musí být povinně opatřeny nutričními údaji, výrobci nápojů v nich pak museli povinně snížit obsah cukru. Nedílnou součástí podpory dlouhověkosti je ale samozřejmě i zdravotnický systém. A je pravdou, že ten v Singapuru je považován za nejlepší na světě nejen v rovině kvality poskytované péče, ale i její dostupnosti, což naznačuje i The Legatum Prosperity Index (mimochodem, Česko je v oblasti zdraví 28. ze 165).
Ovšem nejen zdravé stravování a dostupné zdravotnictví sehrávají roli v navyšování věku dožití. Klíčový je také robustní systém veřejné dopravy a související podpora pohybu a každodenní chůze. Opomenout ale nelze ani zájem o prostředí, v němž lidé žijí – kdy Singapur podniká aktivní kroky v rovině ochrany životního prostředí a podpory zeleně. Tamní parky navíc slouží jako místa k setkávání, což je zásadní pro navazování a udržování mezilidských vztahů a tvorbu podporujících se komunit. Singapurská vláda začala postupně zavádět iniciativy, které staví na integraci parků, zahrad a přírodních rezervací do městských oblastí, zaměřuje se na udržitelnost, efektivní využívání půdy a přirozené začlenění zelených ploch.
Ačkoliv se některé singapurské zákony mohou zdát přísné, pozitivní výsledky jsou zřejmé. A co víc – sami obyvatelé všechny provedené změny nakonec hodnotí kladně.
Přirozené modré zóny nahradí ty „umělé“
Vzhledem k těmto specifickým krokům je tedy Singapur považován za tzv. modrou zónu 2.0, což odkazuje k faktu jistého „upgradu“. A vlastně se zdá, že právě v cíleném sociálním inženýrství vedoucím k navyšování věku, ale především zdraví a kondice celosvětové populace, je budoucnost. Původní modré zóny jsou totiž postupně „požírány“ stále postupujícím moderním způsobem života. „Staré modré zóny mizí, protože jsou amerikanizovány. Mechanizace nahrazuje fyzickou aktivitu a technologie odpojuje lidi od interakce tváří v tvář,“ shrnul situaci přímo Buettner.
Tajemství „nesmrtelnosti“ pro každého
Na tom, jestli bude v budoucnu dožití se stovky dílem souhry okolností (spíše ne), nebo cílených opatření, ale nakonec příliš nezáleží. Lidé po „nesmrtelnosti“ touží odnepaměti, takže jakékoliv přiblížení se této metě je nesporným úspěchem. A nakonec není nutné ani prolomit jakékoliv mytické tajemství – jak totiž odborníci zjistili již v minulosti, všichni obyvatelé stávajících modrých zón mají něco společného: jsou fyzicky aktivní, udržují si pozitivní pohled na život, navazují osobně mezilidské vztahy a také o ně pečují a v neposlední řadě se zdravě stravují. Na tom rozhodně nic složitého není. Vlastně postačí i troška odhodlání a prodloužit si život může v podstatě úplně každý (a to bez ohledu na systematickou podporu ze strany vlády).