Terčem šikany se může stát každý – i kvůli barvě vlasů či výšce. Český dokument „Tělo v mé hlavě“ ukazuje dopady body shamingu
Dokument si vzala na starost zkušená režisérka Dagmar Smržová, která se mimo jiné podílí i na televizní sérii 13. komnata, jež odhaluje ty nejvíce bolestné zkušenosti v životech slavných osobností. Jak už bylo naznačeno, Tělo v mé hlavě má zcela jednoduchý koncept. Česká televize nejprve vyhlásila konkurz, kde sháněla lidi, kteří by byli ochotni veřejně promluvit o svých zkušenostech s posměchem vůči jejich tělu. Ti se poté sešli ve studiu, naaranžovaném do co nejvíce přátelského prostředí, aby buď svůj příběh nahlas řekli, nebo si jej vyslechli od ostatních a byli jim okamžitou podporou.
Aby měl dokument předpoklady zasáhnout co největší obecenstvo, byly do něj přizvány i tři VIP osobnosti, které se také ve svém životě setkaly se šikanou kvůli svému vzhledu – zpěvák Raego (Ladislav Pham), herečka Bára Jánová a plus size modelka Natálie Debnárová. Ovšem nejvýraznější z nich byl Raego, který v dokumentu dostal njevíce prostoru a postupně seznamoval diváky zkratkovitě se svým příběhem. Celý dokument s Raegem také začíná i končí.
Raego od dětsví nejen trpí důsledky silného akné, ale též se potýká s nemocí, která mu na velké části těla způsobuje po sebemenším zranění jizvy. A aby toho nebylo málo, během dospívání se potýkal s výraznou nadváhou, kdy vážil i 130 kg. Všechny tyto okolnosti posloužily spolužákům jako spouštěč velmi drsné šikany, která se projevovala nejen sprostými nadávkami, ale přešla i do fyzické roviny, kdy mu někteří jedinci píchali např. kružítko do zad. Nicméně zpěvák v dokumentu spíše působí pro ostatní jako psychická podpora, o svých problémech ostatně promluvil v médiích již mnohokrát a o překonávání podobných překážek je v podstatě skoro celá jeho tvorba.
Divák se tak může plně soustředit na příběhy „obyčejných“ lidí z davu, kteří se střídají na malém pódiu uprostřed studia a vyprávějí. Zajímavým zpestřením jsou i prostřihy s dojmy účastníků z celého setkání, kde shrnují tuto novou zkušenost a svěřují se, v čem jim pomohla a co je třeba i překvapilo.
Kdo by si myslel, že se posměch může týkat opravdu jen extrémních fyzických nedokonalostí, velmi rychle pochopí, že terčem body shamingu se může stát úplně každý pro jakoukoliv část těla. Barva vlasů, velikost prsou, tvar obličeje nebo zubů, výška, lehce odišný tvar čehokoliv oproti tomu, jak to má „normálně vypadat“... Zkrátka, v tomhle ohledu platí více než kde jinde rčení: „kdo chce psa bíti, hůl si vždycky najde“. A to nejen v dětství, ale i v dospělosti.
Jak hrozné mohou být důsledky body shamingu si divák uvědomí velmi rychle. Většina těch, kteří na pódiu vystoupili, se nedokázala do dnešního dne vymanit z určitého vzorce přemýšlení. Své tělo tak tito lidé berou jako nepřítele. Nepřítele, kterého je neustále potřeba schovávat či upravovat. V několika případech dokonce došlo i na bolestné slzy. Není to ale jen o tom, co říkají druzí, velmi často lidé podlehnou přesvědčení, že jejich těla nejsou dost dobrá kvůli společenskému tlaku na to, jak má správně tělo vypadat.
„Kdykoliv jsem viděla někoho, kdo je hezčí, kdo má užší pas nebo lépe tvarovaný zadek, tak jsem cítila potřebu jít se vyzvracet. A když jsem to udělala, tak se mi ulevilo,“ říká například jedna z účastnic. Pozorný divák si tak může uvědomit, že posměch z jedné strany a podceňování sebe sama z té druhé jsou často velmi spojité nádoby, které dohromady přinášejí trauma na celý život.
Ale aby dokument nebyl jen depresivním shrnutím negativních aspektů celé problematiky, našli se i tací, kteří dokázali překročit tento stín a vykřesali ze své odlišnosti a posměchu laskavý humor, příp. přišli s nečekanou inspirací. Jeden z takových momentů vytvořila i dáma, která se na pódiu svlékla a odhalila svá prsa, jejichž velikost byla předmětem posměchu okolí.
„Jen chci říct, že i opravdu velká prsa mohou být opravdu krásně oblečena. Osahala jsem 5000 ženských a téměř z každé z nich vylezl nějaký komplex. Měly pocit, že jen ony mají nesymetrická prsa,“ řekla a začala si nasazovat zcela klasickou podprsenku. „Tohle je podprsenka, kterou by na mě oblékli v běžném obchodě. A proč vám to ukazuji? Protože to je úplně blbě. Spousta žen má pocit, že jsou jejich prsa ošklivá, což je dáno i tím, že jsou špatně oblečené. Tahle podprsenka mi táhne ramena dopředu a když zvednu ruce, prsa mi lezou zespodu, což je prostě špatné.“ Následně si oblékla jinou, vlastní podprsenku, která její prsa hned ukázala v mnohem lichotivějším světle. Odměnou jí byl frenetický potlesk nejen za nápad, ale i odvahu, kterou na pódiu předvedla.
Humornou vsuvkou pak byl výstup muzikanta Martina Kyšperského, který se celý život potýká s poznámkami na svou výšku. „Nadměrná výška není primárně brána jako něco, na co by se druzí styděli upozornit. Je to spíše obráceně. Když je někdo maličký, tak mu to lidé neřeknou, ale když je někdo vysoký, tak mu řeknou, že je obr. Ale když je to první věc, kterou říká každý, a říká to každý den, kdykoliv někam přijdu, tak je to takové jemné násilí, které si skoro nikdo neuvědomuje. Je dobré o tom chvilku popřemýšlet. Je to jako kdyby někam přišel černoch a všichni mu říkali, že je opravdu černější než oni. Mně to říkají úplně všichni, jako kdyby to byla nějaká novinka. Vím, že to často nemyslí zle a berou to jako jakési sociální zvlhčovadlo, aby bylo o čem mluvit.“
Jeho řeč protíná i jeho vlastní píseň Basketbal, která též humorně odráží tuto problematiku.
„Když vidím někoho, kdo je o kousek menší než já, nebo nedej bože stejně vysoký, jsem z toho udivený, nejsem zvyklý se někomu dívat do očí. I ve mně se startuje ta poznámka, ale protože vím, jaké to je, neřeknu mu, že je taky velký, protože to přece všichni ví.“
Na rozebrání všech jednotlivých momentů a příběhů tu není prostor, ale dokument lze jednoznačně doporučit úplně všem, protože jak už je řečeno na začátku, hodnotu v něm dokáží najít nejen ti, kterých se šikana týkala a týká na vlastní kůži, ale i ti, kteří jsou jejím zdrojem. Většina výpovědí má silný emoční náboj a rozhodně vás donutí k zamyšlení nad tím, jak se obecně vyjadřujeme k tělům ostatních.
