Máte problém se samostatně rozhodnout i v naprosto běžných situacích? Možná jde o vzácnou duševní poruchu, která narušuje schopnost volby
Jak velká nerozhodnost je ještě normální
Dnešní život od nás vyžaduje, abychom dělali tisíce rozhodnutí každý den. Některá jsou zásadní, třeba zda změnit práci. Jiná jsou drobná, ale dokážou o to víc potrápit – pohádáme se o to, na kterém místě zaparkovat u supermarketu, a úplný zabiják vztahu je otázka: Co chceš dnes k večeři? Problémy s rozhodováním má spousta lidí a na vině je většinou prostě jen příliš široká nabídka možností. Jakmile se zúží, je volba rázem jednoduchá: Co si dáme k večeři – špagety, nebo salát?
Někteří lidé nemají dostatečně silné sebevědomí a bojí se být zodpovědní za důsledky, které jejich rozhodnutí přinese. Obvykle se uchylují ke strategii: Chci to stejné co ty. Postupným tréninkem se dá taková nejistota odbourávat. V pracovním prostředí taky někdy narážíme na líné kolegy, kteří se vyhýbají rozhodnutím, aby se zároveň vyhnuli úkolům z nich vyplývajícím. Díky vychytralým taktikám pak práce přistane na stole někomu jinému.
Nerozhodnost, kvůli které vám stagnuje celý život
A pak jsou tu lidé, kteří stojí deset minut v obchodě před regálem, protože se nedokážou rozhodnout, jaký produkt si koupit. Buď si nakonec nekoupí nic, nebo je venku před obchodem popadnou takové pochyby, že jdou zakoupené zboží vyměnit za jiné. Nedokážou si zvolit studijní obor, a zatímco jejich vrstevníci úspěšně startují kariéru, oni sami vždy po krátké době studium opouštějí paralyzováni z toho, že si vybrali špatně. Problém ale může být i pouhé oblékání ráno. „Někdy si prostě musím hodit kostkou nebo vyložit karty, abych byla schopná rozhodnout se, co si vezmu na sebe,“ píše Tori v jednom z mnoha diskuzních fór, kde lidé sdílejí své strasti s naprostou neschopností rozhodovat se, která jim ničí celý život.
Nemoc aboulomania patří spíš mezi rarity a není příliš známá. Proto pod články o ní publikovanými na internetu se většinou objeví spousta komentářů s výkřiky: „Bože, to jsem úplně přesně já! Roky procházím terapii, protože nejsem schopen mít svůj život pod kontrolou, a tuhle diagnózu nikdo dosud nezmínil!“
Podivná nemoc aboulomania
U lidí, kteří skutečně trpí aboulomanií, dosahuje nerozhodnost takových rozměrů, že jim znemožňuje fungovat v běžném životě. Nevěří svému vlastnímu úsudku a potřeba něco rozhodnout je naprosto paralyzuje. Takoví lidé jsou většinou zcela závislí na svém partnerovi a nechají si líbit i domácí násilí, protože mají hrůzu z toho, co by si počali, kdyby zůstali sami. A mají k tomu pádné důvody. Vážné případy by nejspíš zemřely hlady, protože by se v supermarketu opravdu nemohly rozhodnout, jestli eidam nebo kolibu.
Aboulomania ale není jen o rozhodování, je to celý komplex projevů, které mají jedno společné: naprostou závislost na druhých. Tito lidé vykazují přecitlivělost na kritiku, naprostou pasivitu ve vztazích, obavu z osamělosti, pocity naprosté bezmoci, neschopnost zastávat svůj postoj v přích s druhými. Moment – nepopsali jsme právě typického člověka 21. století?
Co je duševní porucha a co je tlak společenských norem
Přesný důvod vzniku aboulomanie není znám. Předpokládá se, že jejím spouštěčem je příliš autoritářský nebo příliš ochranitelský styl výchovy. Pokud rodiče neustále opravují dítě v jeho rozhodnutích nebo mu říkají, co a jak má chtít, vyšlou ho na přímou cestu k patologickému potlačení vlastní osobnosti.
Diagnóza aboulomanie je ovšem komplikovaná, protože je při ní potřeba rozlišit, k čemu vede člověka jeho nemoc a k čemu ho vedou společenské normy vštípené výchovou. Podřízenost, slušné až servilní chování, popření sebe sama, projevy závislosti vůči nadřazenému pohlaví – to všechno mohou být kulturní vlivy, a ne choroba. V tradiční patriarchální společnosti se může stát, že vám lékař řekne: „Tohle není aboulomanie, tohle jsou naše pravidla slušného chování platná pro ženy!“
Nebojte se, dá se to léčit
Nejlepší výsledky v léčbě aboulomanie přináší psychoterapie, ale musí být jen krátkodobá. Kdyby trvala delší dobu, pacient by si vytvořil na svém lékaři závislost. To je přesně to, v čem je aboulomaniak zkrátka nejlepší. Spousta lidí se zároveň potýká s depresí a úzkostmi. Proto nejspíš dostanou i medikaci, ale i u ní hrozí stejné riziko – že se na nich pacient stane psychicky závislým.
Pokud jste při četbě tohoto článku zažili silný wow moment a konečně pochopili, v čem je váš problém, gratulujeme. Pokud jste zjistili, že to s vaší nerozhodností a děsem ze zodpovědnosti vlastně není tak zlé, taktéž gratulujeme. V obou případech zkuste zapracovat na strategiích, které vám pomohou stát se víc asertivním a samostatným. Moderní doba ale je náročná a každý z nás si občas zaslouží vypnout, poddat se okamžiku, a prostě jen říct: „Je mi to jedno, dám si to co ty“.
