Zívání je nakažlivé pro většinu lidí, jen psychopati tomuto reflexu umí odolat. Co za tím vězí?
Proč vlastně zíváme?
To je bezesporu zajímavá otázka, protože ani vědci nemohou ze sta procent přísahat, že znají všechny přesné důvody. Zívají lidé, ale i některá zvířata. Jde o jednu z nejnakažlivějších nekontrolovatelných aktivit, které naše tělo provádí. Už se vám někdy stalo, že jste si museli zívnout v ne zrovna ideální okamžik? Tak nejspíš víte, že je prakticky nemožné tuto potřebu zažehnat. Maximálně se lze pokusit udržet tvář a zvládnout to tak nějak zpola tajně.
Existuje řada teorií, čím je zívání způsobeno. Jedna z nejpopulárnějších pracuje s hypotézou, že naše tělo jednoduše potřebuje víc kyslíku. A tak si zívne. Tahle teorie byla ovšem již rozebrána výzkumníky, kteří ji zamítli jako neplatnou.
V roce 2014 vyšla studie, jež analyzovala zívání 120 lidí, kteří se podrobili pozorování. A vědci došli k závěru, že zívání má co do činění s termoregulací mozku. Pokud se mozek dostane do nepoměru s tělem (například v zimě, kdy trochu prokřehneme), zívneme si. Další možností, která je hodně debatována, je pokus o probuzení se. Pohyb, který u zívání provedeme, roztáhne plíce, pomůže tělu protáhnout se a nahnat krev do tváře a mozku, a my se dostaneme více do střehu.
Zívání a empatie
Ano, čtete správně. Zkuste někdy zívnout před svým kamarádem nebo někým náhodným na druhé straně přechodu. Nejspíš si zívne taky. Podle studie na 130 studentech se ukázalo, že chytit zívnutí jednoduše znamená projev empatie a schopnost nápodoby. Čím méně empatie v sobě tvor (záměrně neuvádíme slovo člověk, jelikož hovoříme i o některých zvířatech) má, tím nižší je pravděpodobnost, že bude zívat s vámi. Tak se elegantně dostáváme k psychopatům a sociopatům – lidé, kteří mají problém s chápáním emocí a prožitků ostatních, budou vůči vašemu zívání spíše imunní.
Jsou všude kolem nás!
Slova psychopat nebo sociopat jsou v běžné komunikaci i v kreativní tvorbě nadužívána. V knihách, filmech, seriálech (především kriminálkách) a dalších dílech jsou hlavně psychopati často označeni za vrahy a šílence, kteří masakrují sousedy, jedí jejich vnitřnosti a při odhalení se jen ledově zadívají do kamery (přímo do divákovy duše), aby všem nahnali husí kůži.
Označení psychopat nebo sociopat využívají někdy neznalí jako urážku směrem k člověku, jehož chování jim nevyhovuje. Ne každý, kdo kdy neměl pochopení pro nějaké naše prožitky, je však psychopatem nebo sociopatem. Je důležité mít na paměti, že nějakého toho přešlapu a komunikačního faulu se dopustíme všichni. I ti, kdo jsou co do emocí, komunikace či sdílení poněkud tvrdším oříškem, mohou být zcela v pořádku, možná jste jen narazili na uzavřenější bytost, flegmatika, někoho, s kým si nerozumíte, anebo prostě a jednoduše máte odlišný názor na to, co se právě událo. Možností je nepřeberně.
Psychopat vs. sociopat
Psychopati a sociopati mají něco společné, jejich jednání je tak nějak jiné. To proto, že i jejích prožívání a vjemy jsou odlišné od těch, které cítí v tomto směru průměrný člověk. Jsou mezi nimi ovšem obrovské rozdíly. Tím největším je především to, že někteří věří, že se sociopatie vyvíjí v rámci života a je následkem nějakého traumatu, zneužívání atd. Psychopatie na druhé straně je vrozená a může být způsobena například nedostatečným vývojem některých částí mozku. To taky znamená, že odborná práce se sociopatem má větší šance přinést ovoce.
Podle Very Well Mind se dají psychopati a sociopati (zjednodušeně) odlišit takto:
| Psychopat | Sociopat |
| - Předstírá, že se stará - Chová se chladnokrevně - Nezvládá rozpoznat utrpení druhých - Má vztahy, které jsou ale povrchní a falešné - Zachovává „normální“ život, aby schoval své (kriminální) aktivity - Nezvládá navázat pravé citové vazby - Může milovat, ale svým vlastním způsobem (po svém) | - Dává jasně najevo, že ho nezajímá, jak se ostatní cítí - Chová se výbušně a impulzivně - Je náchylný k záchvatům vzteku - Uvědomuje si, co dělá, ale své chování si racionalizuje - Není schopen udržet si řádný pracovní nebo rodinný život - Zvládá si vytvořit emocionální pouto, ale je to pro něj složité |
Medical News Today uvádí, že psychopatie a sociopatie se mohou překrývat. Někteří věří, že psychopatie je forma sociopatie. Sociopatem je (pro ně) nazýván ten, kdo trpí antisociální poruchou osobnosti (antisocial personality disorder, ASPD). Jiní pro změnu vnímají psychopaty jako agresivnější verzi sociopatů. Symptomy ASPD jsou podle zmiňovaného zdroje následující: nerespektování zákonů, lstivost, impulzivní chování nebo neschopnost plánovat, podrážděnost a agresivita bez ohledu na bezpečnost, trvalá nezodpovědnost, nedostatek lítosti.
Psychopata lze dle psychologa Roberta Hareho poznat podle následujícího seznamu příznaků: nedostatek empatie, arogance, charisma, přílišná ješitnost, nedostatek schopnosti cítit vinu, potíže se zpracováním výrazů tváří ostatních, jednání zaměřené na cíl, necitlivost vůči trestu.
Zajímavé je, že článek z roku 2014 došel k závěru, že těmto příznakům odpovídá cca 1 % populace a přibližně 20 % těch, kteří obývají vězení v Severní Americe.
Přestože jsou na psychopatii a sociopatii názory rozvětvené a v rámci tohoto článku jsme – pouze pro orientaci – uvedli jen několik málo členění, můžete si všimnout, že pokud jde o psychopatické a sociopatické jedince, mají problém především s empatií a chápáním prožívání ostatních. Jelikož je zívání nakažlivé právě proto, že se jedná o automatickou reakci postavenou na empatii, psychopat s vámi pravděpodobně automaticky nezívne. Zato některá zvířata to zvládnou lépe. Možná vás překvapí, že kupříkladu šimpanzi, vlci, domestikovaní psi, ovce, sloni a dle jednoho z posledních výzkumů i lvi dokázali někdy zívnutí chytit.
