Cítíte pracovní tlak, únavu a beznaděj, že léto je fuč? Pak vás dohnaly tzv. zářijové děsy – regulérní duševní problém. Zatočte s ním
Škola a práce jsou tu. Zas
Děti zamířily do školních lavic, takže je to oficiální: léto je pryč. Jistě, na první podzimní den si ještě počkáme (stejně jako na ochlazení), ale dejte tomu pár dní a v nabídce řetězců s kávou se objeví klasické dýňové latté a obchodníci se budou předhánět, kdo letos dřív nabídne čokoládové Mikuláše. Někdo samozřejmě podzim miluje, užívá si chladná mlžná ráno, pod nohama šustící listí a fakt, že se z práce bude vracet až za tmy. To jsou ale přece jen výhledy až na dny příští. Ovšem září, to dopadne na nás všechny jako těžké kladivo. Protože platí-li léto za pomyslný „víkend“, pak září je obávaným pondělím…
Pokud tedy přemítáte nad tím, kde se vzalo označení „zářijový děs“, vězte, že je odvozeno právě od mnohem známějšího fenoménu, tedy „nedělního děsu“. Ano, to je ten stav, který na nás dopadá v neděli odpoledne, když je už jasné, že pondělní ráno je za rohem. Ochromující pocit, že čas příjemného volna vezme záhy zasvé. Pocit, že jsme nezvládli nic z toho, co jsme chtěli, nijak jsme si neodpočinuli a volno uteklo tak rychle, jako by ani nebylo. A to přitom budeme muset druhý den ráno „naběhnout“ na pracoviště a opět podávat nějaký „výkon“. V pondělí ráno následuje logicky stres, únava, podrážděnost… nebo i nervozita z očekávání nových úkolů. Ačkoliv na tento nedělní stav si nutně většina z nás již musela zvyknout, jednou v roce se tento plíživý pocit násobí a útočí ze všech stran. Je to právě v září, kdy se líné letní dny chýlí ke konci, paprsky sluníčka jsou unavené, tma je tu dřív, než bychom chtěli… a nás čeká jen samá práce.
Zdroj: Giphy
Zářijový „děs“
Jednoduše řečeno, i když se člověka školní docházka vůbec netýká, letní prázdniny formují naši představu o (pracovním) členění roku. Čas, kdy děti nechodí do školy, je spojen s potěšením, zábavou, svobodou a odpočinkem. Září je pak pravým opakem. Ačkoliv se už do školních lavic nevracíme, zdrcující pocit přicházející společně s počátkem školního roku jako by přetrval. „To, jak nás naše scénáře a představy o ročním období ovlivňují, velmi podceňujeme,“ potvrzuje tak výzkumná psycholožka Kari Leibowitz. „Léto, to jsou kornouty se zmrzlinou a pobyt na pláži. Odpovědnost a skutečný život, to vše přichází v září,“ dodává.
Je přitom rozhodně pravdou, že specificky léto, potažmo právě dva měsíce „školních prázdnin“, jsou dobou, kdy se pracovní svět rozvolňuje. Na e-maily není nezbytné reagovat obratem, schůze se nekonají, šéfové mizí (stejně jako zaměstnanci) na dovolené. „V létě se vše hodně odkládá. Ale koncem srpna už všichni cítí, jak zvýšení pracovního tlaku klepe na dveře,“ shrnuje tak autor instagramového profilu a také blogu Sunday Scaries, Will de Fries. Kromě toho lidé dospívají k pocitu, že jim léto zcela nepozorovaně proteklo mezi prsty. A když navíc nenaplní původní očekávání, frustrace roste. „Konec srpna a začátek záři je velmi náročné období. Očekávali jste, že vaše léto a dovolené budou skvělé. Ale ono to tak třeba není. Pokud dojde k nesouladu očekávání, může dojít ke spuštění úzkosti,“ vysvětlila psycholožka Amelia Aldao. Jak navíc v souvislosti s podzimními děsy doplňuje další odbornice, Mary Poffenroth, „po období svobody a menší zodpovědnosti může být návrat k organizované pracovní rutině psychicky velmi vyčerpávající.“
Regulérní problém si žádá regulérní řešení
V souvislosti s různými psychickými potížemi v průběhu roku se lze setkat s označením SAD, tedy sezónní afektivní porucha. Pro ni bývá užíváno také sousloví „zimní blues“ a jedná se o medicínsky podložený podtyp deprese vyskytující se pravidelně v přibližně stejnou dobu (většina příznaků nastupuje na podzim a pokračuje v zimě). Zářijové děsy do této kategorie oficiálně nespadají, což ale neznamená, že je namístě je jakkoliv zlehčovat. A jak s těmito pocity efektivně zatočit?
Do pracovního režimu samozřejmě musíme naskočit všichni. Rozhodně to ale neznamená, že létem veškerá radost a zábava končí. Základním krokem, jak dát zářijovým děsům sbohem, je vytvoření „konkrétního plánu“. Pokud má totiž člověk pocit, že bude zavalen povinnostmi, potřebuje pověstné světlo na konci tunelu. Zkuste si tedy určit cíle, kterých chcete dosáhnout (pohyb na čerstvém vzduchu, pravidelná setkání s přáteli, kulturní zážitky), případně rovnou podnikněte konkrétní kroky k jejich naplnění (např. pořízení nějakého kurzu, do nějž budete docházet, koupě vstupenek na koncert/do divadla). Jednoduše řečeno, začněte nadcházející dny plnit akcemi, na které se budete těšit – akcemi, které vám dokáží vynahradit letní mód, pobyt u vody a venkovní grilovačky. Nakonec uvidíte, jak rychle podzim a zima utečou a léto bude opět na dosah.
