Moderní manželství je dle odborníka „stroj na pěstování lidí“, jen láska v něm nestačí. Očekávání mileniálů jsou vysoká a zklamání velké
Od existenčního zajištění k lásce a zase zpět
To, jak lidé vnímají manželství a jakým obsahem je tato instituce naplňována, se samozřejmě v čase mění. Ještě před nedávnem byl sňatek vlastně v jistém slova smyslu „smlouvou“, v níž emoce a vzájemné city příliš prostoru neměly. Hlavní smysl manželství býval poměrně pragmatický a nezřídka měl obchodní charakter. Na tom, zda jsou manželé šťastní a jejich vztah naplněný, v podstatě nezáleželo. Klíčové bylo spojení majetku a zplození další generace. Racionálně uzavíraná manželství dominovala ve společnosti až do 50. let 19. století, přičemž změnu přinesla až průmyslová revoluce. Přežití začalo být pro lidi snazší, a tak mohli začít manželství uzavírat z lásky.
Ačkoliv by se ale mohlo zdát, že od účelových svazků jsme se již daleko posunuli, vlastně tomu tak není. Jistě, z rozumu uzavíraná manželství kvůli určitému hmotnému zabezpečení už běžnou praxí nejsou, ovšem emoce a city se opět stávají ústředním tématem. Nejenže v řadě moderních vztahů se tyto aspekty postupně opět vytrácejí, ale v některých případech pro funkční manželství ani jejich přítomnost již zdaleka nestačí. Očekávání se totiž významně posunula.
Láska a vášeň – a není to málo?
„V minulosti lidé pomyslně bloudili, protože záměrem manželství nebylo přinést jim lásku a vášeň. A dnes? Dnes bloudí proto, že jim lásku a vášeň manželství zajistit nedokáže,“ shrnula tak psychoterapeutka Esther Perel. Dle jejího názoru jsou totiž očekávání, která s moderním manželstvím lidé spojují, relativně protichůdná – a mnohdy také nesplnitelná. Již zdaleka nejde jen o romantické naplnění, manžel/ka se stává zároveň nejlepším přítelem, finančním protějškem, terapeutem, spolurodičem… a seznam nových manželských „rolí“ se stále rozrůstá. Jenže ruku v ruce se zvýšenými očekáváními jde také zvýšená míra selhání, jelikož tak vysoké nároky ne každý dokáže naplnit. A láska? Jen ta nepomůže.
„Lidé mají stále romantickou představu, že z toho, že se vzali a milují se, jednoduše vyplyne všechno ostatní. Ale to je omyl. Pro blaho manželství je potřeba struktura podobná jako struktura kariérního rozvoje,“ tvrdí další psychoterapeutka a autorka řady knih o manželství, Linda Bloom. A pravdou je, že již před téměř třemi dekádami popsal klinický psycholog David Schnarch manželství jako „stroj na pěstování lidí“. Jaká je jeho podstata? Aby si manželé pomáhali stát se lepší verzí jich samotných.
Zdroj: Giphy
Očekávání, která (ne)lze naplnit?
Dokáží dnešní mladé generace ustát veškerý tlak, který je na ně v souvislosti s manželstvím kladen? Faktem je, že především mileniálové a další mladší generace již vztahy – a to nejen jejich navazování, ale i udržení – vnímají diametrálně odlišně než jejich rodiče. Právě mileniálové jako první vyrůstali v kultuře upřednostňující samostatnost a nezávislost, což obecně stojí v cestě vyjadřování vlastních potřeb a emocí. Kromě toho komunikují jinak (a to i vzhledem k online platformám), což může vést ke vzniku celé řady (zbytečných) konfliktů a nedorozumění. Přidají-li se k tomu veškeré nároky, které na sebe partneři (potažmo manželé) v dnešní době kladou, skutečně se může zdát, že související očekávání pojící se k manželství jsou vysoká. Na druhou stranu data zároveň naznačují, že manželství lidí, kteří mají nejvyšší očekávání, jsou také těmi nejkvalitnějšími. Naopak prý platí, že pokud lidé svá očekávání sníží, jedná se o známku toho, že vztah je neúspěšný.
Přesto je však zřejmé, že v rovině vztahů čelí dnešní mladé generace řadě bezprecedentních výzev. Vlastně by se tak dalo říct, že pokud by přišlo na přehodnocení chápání manželství, moderní pojetí „sňatku z rozumu“ nakonec nezní vůbec špatně. Ostatně, i v minulosti byly sňatky z rozumu, tedy manželství uzavíraná z ryze praktických důvodů (a nezřídka následně zahrnující i vzájemnou náklonnost), docela praktické řešení pro ty, kteří již od první chvíle věděli, co od partnerského soužití chtějí a čekají (pomineme-li tedy sňatky spíše z donucení).
Manželství jako přežitek?
I když by se ale mohlo zdát, že klidně nad manželstvím můžeme zlomit hůl jako nad zastaralou institucí, která stejně neposkytuje lidem to, po čem touží, ukazuje se, že lidé v ni stále věří. Počty sňatků sice v populaci klesají, přesto průběžné průzkumy ukazují, že ani mladší generace nechtějí zůstat svobodnými. Podle jednoho z výzkumů na dané téma si sice 2 z 5 příslušníků generací Z a mileniálů myslí, že manželství je přežitek, nakonec ale 83 % z nich předpokládá, že do manželství stejně vstoupí. Proč? Protože se domnívají, že pro naplněný a oddaný vztah je manželství třeba. Přesto ale bude nutné něco víc než jen láska – nezbytná bude vzájemná komunikace, umění zvládat konflikty, snaha přistoupit na kompromisy. Jak v dané souvislosti uvádí profesor sociální psychologie Eli Finkel, „vznikl nový druh manželství, takové, které musí podporovat sebeobjevování, sebeúctu a osobní růst v takové míře jako nikdy dříve.“ Nakolik úspěšné v naplnění všech těchto potřeb mladé páry budou, to ukáže až čas – a statistiky rozvodovosti…