Muži jsou slabí a v depresi, měli by se otužovat a vzdát se masturbace, psal známý básník již v 19. století. Předstihl svou dobu?
Nadčasové trendy ke zlepšení zdraví
Pokud jde o wellness trendy, mohlo by se zdát, že jsou výdobytkem dnešní moderní společnosti. Jenže pokud bychom se obrátili do historie, zjistili bychom, že o své zdraví, jeho posílení, ale třeba i zlepšení vzhledu, se lidé zajímali v podstatě odjakživa. Samozřejmě, některé někdejší praktiky jsou dnešním prizmatem úsměvné (v lepším případě) a jiné spíš nechutné (v případě horším). I když ale např. staří Římané a Řekové v některých ohledech prováděli věci, nad nimiž bychom dnes minimálně pozdvihli obočí (koupali byste se pro krásu v krokodýlím trusu?), třeba egyptská královna Kleopatra je vlastně jednou z průkopnic zájmu o vzhled a make-up. I v minulosti zároveň existovali významní (a vizionářští) lidé, kteří se zasadili např. i o zlepšování hygienických návyků celé společnosti apod. Jako v jistém slova smyslu vizionář se pak ukazuje i Walt Whitman.
Mužské zdraví a trénink
Psal se rok 1858, když Whitman – tehdy pod pseudonymem Mose Velsor – publikoval příručku Manly Health and Training (tedy Mužské zdraví a trénink). Původně se jednalo o sadu třinácti esejů, které byly postupně publikovány v manhattanských novinách New York Atlas. Whitmanovo autorství pak bylo potvrzeno teprve v roce 2016 (přitom Velsor bylo rodné příjmení Whitmanovy matky).
Průvodce se obecně vztahuje k celému spektru různých témat od stravy a cvičení až po výchovu či vhodné oblékání v období zimy. Ačkoliv některé části spíše pobaví, deklarovaný cíl, tedy „provázení mužského čtenáře po velké dálnici mužského zdraví, po níž musí putovat každý“, vlastně v mnoha ohledech materiál (velmi nadčasově) naplňuje. A to i proto, že již v polovině 19. století Whitman dospěl k názoru, že muži jsou neduživí, náchylní k depresím a doslova žadoní po tom, aby jim bylo lépe (jak po stránce fyzické, tak i psychické). Kdyby se ale do příručky začetli dnešní muži, vlastně by zjistili, že jim autor doporučuje celou řadu věcí, které jsou aktuálně (minimálně pro určité skupiny lidí) žhavými wellness trendy.
„Milí muži. Toužíte být zdraví, mužní a krásní? Pyšnit se herkulovským vzhledem a žít dlouhý život a přitom si zachovat mladistvý elán? Pak zvažte následující doporučení: každý den se otužujte ve studené vodě. Vyvarujte se kofeinu a alkoholu. Vylučte ze stravy sacharidy. Ovládejte sexuální choutky. Choďte ven – a také posilujte tělo. Pokud toto vše uděláte, pak budete na správné cestě k dosažení nejvyšší síly vyhrazené pro silného a perfektního muže,“ píše přímo Whitman. Toho přitom – možná paradoxně – neproslavila zdravotní doporučení pro muže, ale básnická sbírka Listy trávy.
Návrat ke kořenům
Píše se dnes o škodlivosti sedavého zaměstnání? O tom, že lidé se „odpojili“ od přírody? A o tom, že vedou „umělé životy“? Pak vězte, že tato třeskutě moderní témata pojmenoval právě již Whitman. Téměř před dvěma sty lety. Podle jeho názoru již tehdy na muže dopadal tlak tehdejší moderní společnosti a uvrhoval je ke kancelářským stolům, kde jejich tělo chátralo a ztrácelo spojení s přírodou. Proto tedy Whitman navrhoval, že by se muži měli vrátit k dřívějším způsobům života. Ty se však až překvapivě hodně podobají současnému mužskému wellness.
Takové otužování, a to i v podobě ponořování se do ledové vody, to je trend, pod jehož vlivem např. v zimních měsících sociální sítě zaplavují fotky lidí ponořených ve vysekaných dírách v zamrzlých jezerech. A nutno dodat, že právě otužování je zároveň jedním z pilířů populární „Wim Hof metody“, jež stojí a padá na vystavení se extrémnímu chladu tak, aby se v těle spustily prastaré mechanismy přežití, jež navrátí naši vyčerpanou a přetíženou mysl do jejího „přirozeného stavu“.
Zdroj: Giphy
Také v rovině stravování byl měl Whitman některým dnešním milovníkům trendů co říci. Vyzdvihuje totiž stravovací návyky doby starověku a doporučuje jednoduchou stravu postavenou na mase, ideálně hovězím. Dnešní perspektivou se pak jedná de facto o tzv. carnivore dietu, jež vylučuje sacharidy, ovoce i zeleninu, a doporučuje v podstatě výlučnou konzumaci masa. Zatímco podle Whitmana tento způsob stravování prospívá pleti, dnes jeho příznivci (poměrně mylně) věří, že stravování našich předků bylo drtivě masité a tvořilo jej především tučné maso a případně ryby. A ano – někteří dnešní podporovatelé „pravé tradiční maskulinity“ dokonce věří, že tímto způsobem lze hubnout, bystřit mysl a potlačit deprese.
Ach, ta toxicita
Již v souvislosti se zmiňovanou dietou by ale člověku měla před očima začít blikat výstražná kontrolka – ačkoliv i dnes trend „posílení mužnosti návratem ke kořenům“ dostává prostor, je spojován víceméně s toxickou maskulinitou (a postavami jako Andrew Tate). Zmiňovaná kontrolka by se pak měla doslova rozzářit v souvislosti s tím, že básník byl zastáncem omezení masturbace v zájmu posílení mužského zdraví a vitality (říká vám něco hnutí No Fap?). Nakonec se tak ukazuje – byť v první chvíli se mohlo zdát, že Whitman opravdu dokázal vystihnout trendy – že celý básníkův mužský wellness koncept stojí a padá na uctívání hypermaskulinního alfa samce. Ano. I to je vlastně dnes trend. Jenže již zdaleka ne tak prospěšný (pro muže, ženy a potažmo celou společnost) jako otužování…
