Stárnutí je pro gay komunitu obzvlášť náročné. Může za to zcela nový typ stresové situace
Když byly v roce 2015 zveřejněny výsledky studie zaměřující se na prožívání stárnutí napříč gay komunitou, ukázalo se, že tzv. ageismus je i v této skupině závažný problém. Dokonce závažnější než mezi heterosexuály. Stárnoucí gayové se totiž potýkají jak s internalizovanou homofobií, tak i ageismem, což ve výsledku ústí ve zcela nový problém – internalizovaný gay ageismus. Jednoduše řečeno, právě extrémní tlak, který je na gaye kvůli jejich požadované mladistvosti kladen, vytváří v kombinaci s minoritní sexuální orientací zbrusu nový typ stresové situace.
Bez ohledu na to, zda užijeme odborný termín „internalizovaný gay ageismus“ nebo prostší „obtíže související se stárnutím v rámci LGBT komunity“, smutnou pravdou je, že se jedná o skutečný a statisticky významný problém, jehož dopady jsou vesměs negativní.
Když gayové diskriminují gaye
Strach ze stárnutí pak dokládají i opakované snahy určit, v jakém věku přichází krize středního věku, ale také kdy se již lidé sami považují za neužitečné a přehlížené. Ačkoliv tyto obavy se do jisté míry mohou zdát uměle vytvořené, faktem je, že překročení padesátky se pro mnohé stává znakem toho, že život je fuč. Gay komunitu nevyjímaje.
I když někteří muži šílí už z toho, když překročí čtyřicítku, pro jiné se symbolem stáří šedesátka a jiní se otázkami věku raději vůbec nezaobírají, oslava mládí a krásy je především mezi gayi mnohem intenzivnější, což ve všech rovinách stárnutí gayům znesnadňuje.
Jak věci změnit?
Přesto však i pro stárnoucí gaye existuje určitá naděje, způsob, jak sociální stres alespoň zmirňovat – jedná se o pocit vlastní potřebnosti. „Podstatná je míra toho, nakolik lidé cítí, že jsou důležitou součástí okolního světa. Lidé s vysokou mírou tohoto pocitu – tedy vědomí, že na nich někomu záleží, že na ně někdo myslí, že stojí o jejich rady, ale je také ochoten jim pomoci – jsou pak dopadům internalizovaného gay ageismu vystaveni méně,“ tvrdí vědci ve zmíněné studii. A jelikož právě s narůstajícím věkem lidé (bez ohledu na orientaci) přicházejí o své blízké, kteří jim tvořili zázemí, je jedním z ideálních řešení, které odborníci navrhují, navazování přátelství mezi mladšími a staršími gayi.
Ačkoliv pro mnohé jsou právě blízké vztahy mez mladšími a staršími gayi tabu (stereotypů, že starší gayové chtějí po mladších jen sex a naopak, že mladší si ze stárnoucích protějšků nezřídka dělají „kasičku“, se zbavuje obtížně), podle psychologů je právě mezigenerační dialog nejen způsobem, jak zmírnit dopady stárnutí a snižovat pocity deprese, ale také možností, jak přenášet a uchovávat specifickou gay historii. Právě na ní také záleží.
Jak navíc upozorňují výzkumníci, to, že dnešní stárnoucí gayové mají pocit, že na nich nezáleží, je jistou nespravedlností. „Tito muži během svého dospívání, ale i dalšího produktivního života, zažili relevantní historické změny, mnozí se na nich podíleli a vydláždili cestu k tomu, aby dnešní – mladí – gayové žili v době méně institucionalizované homofobie. Přesto se na sklonku života cítí sociálně neviditelní a znehodnocení, paradoxně nejvíce ve vlastní gay komunitě.“ A to je určitě věc, na které je třeba mnohé změnit.